Otevření obálky: Masarykova slova zřejmě nejsou z roku 1937

Historička z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd ČR Dagmar Hájková seznámila prapravnuka Tomáše Garrigue Masaryka Tomáše Kotíka s obsahem dokumentu.

Podle Hájkové není dokument patrně z roku 1937, ale z jiné doby, kdy se prezident Masaryk necítil dobře a měl dojem, že odchází. Naznačila, že by se mohlo jednat o slova z roku 1934.

Prezident hovořil o tom, jak by měl být uspořádán pohřeb. Má se jednat „o velký funus“. Smrt podle něj není nic, čeho by se měli lidé bát. „Jen si musíte koupit nové šaty,“ citovala historička.

„Jsem nemocný, je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci, ale musíte být opatrní. Pozor. Ale víte, jak se chovat, ale nemusím vám říkat více. Jsem neschopný,“ přečetla Hájková záznam, který je zachycen z větší části v angličtině.

Masaryk byl vždy velmi kritický, připomněla historička k zaznamenaným slovům „byl jsem stejně hloupý, jako ostatní“.

„Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat,“ vyzdvihla jednu větu.

Masaryk se věnuje rovněž otázce německého obyvatelstva, a zmiňuje i slovenského politika Andreje Hlinku, jehož označuje za hlupáka, který si zadal s Maďary.

Podle historiků je text autentický, ale není jasná jeho datace. Je to autentické a psáno rukou Jana Masaryka.

Událost, které se účastní prezident republiky Petr Pavel a další pozvaní hosté, začala v 10 hodin dopoledne. Otevření zalepené obálky je součástí živého hodinového vysílání Českého rozhlasu (ČRo).

V přímém přenosu nejprve promluvil prezident, poté členové Masarykovy rodiny a také historici. Obsahuje zřejmě poslední slova prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka před smrtí v roce 1937.

Poslední slova u otcova úmrtního lože údajně zapsal v září 1937 jeho syn Jan, diplomat a poté československý ministr zahraničních věcí. Později obálku s poselstvím předal svému tajemníkovi Lumíru Soukupovi. Od jeho vdovy ji měl získat další tajemník Jana Masaryka - Antonín Sum.

Ten ji v roce 2005, rok před svou smrtí, uložil zapečetěnou v Národním archivu v Praze na Chodově s tím, že může být otevřena až za dvacet let. Masarykova slova tak zůstala po desítky let skrytá.

Zalepená bílá obálka o velikosti zhruba 16 × 23 cm je opatřena řadou kulatých razítek. Odborníci netuší, kolik listů obálka obsahuje ani jak je text dlouhý. Zároveň mohl nemocný Masaryk diktovat svá slova nejenom v češtině, ale také v angličtině, tedy řeči své zesnulé manželky, do které po atacích mrtvice „přepínal“.

Otázkou zůstává i to, jaké poselství Masaryk před skonem synovi nadiktoval. Může jít například o politicky laděné poselství, vzkaz společnosti či osobní vzkazy rodině. Žádné důležité či dokonce převratné sdělní však od něj odborníci neočekávají.

Obsah obálky znal Antonín Sum a měl o něm informovat i vnučky Masaryka - Herbertu a Annu, které obě zemřely v roce 1996 a jsou pochovány v rodinné hrobce.

Dojít může dnes v Lánech také k tomu, že nebude vůbec možné text dopisu na místě přečíst, může být například vybledlý či psaný obtížně čitelným písmem.