Článek
K rozhledně se vydáme z Židlochovic z náměstí Míru po zelené naučné stezce. Po necelém kilometru dojdeme na rozcestí, kde odbočíme vpravo do mírného kopečka. Cestu lemují samé stromy s jedlými plody. Ochutnáme jak sladké švestky, jablka, tak i sezonní ořechy. Nechybí ani červenající se šípkové keře.
Trasa nás vede na vrch kolem židlochovického popraviště. Židlochovice byly již v polovině 14. století zeměpanským majetkem a následně jako vážené sídlo mělo i hrdelní právo. To znamená, že se tu soudily za účasti rychtáře, purkmistra a konšelů i hrdelní trestné činy, vynášely rozsudky smrti a po vrchnostenském schválení se vykonávaly. O odvolání proti rozsudkům poté rozhodovala královská apelace. Hrdelní právo se vztahovalo i na okolní obce jako Nosislav, Měnín, Blučina, Velké Němčice či Pohořelice.
Právo nakonec v červnu roku 1729 zastavil císař Karel VI. Popravy se prováděly dvěma způsoby – stětím nebo oběšením na místě k tomu určeném. V Židlochovicích se dodnes této lokalitě říká Na Šibenici.
Pro menší přestupky býval také v Židlochovicích na náměstí pranýř, umístěný před domem č. 147 (dnes Kremrova drogerie), kde byli odsouzenci přivázáni ke sloupu, a tím vystaveni posměchu všech. Kata si pravděpodobně vyžadovaly Židlochovice z Brna. O svědectví hovoří obecní účty. Například v roce 1599 bylo popravčímu vyplaceno 48 zlatých, 12 grošů a 1 denár. Uvádí se také, že v roce 1718 byli odsouzeni k trestu smrti za zločin vraždy pánové Franz Rossmach a Šimon Konečný.
Popraviště dnes kromě informační tabule připomíná velký dřevěný kříž a pařez. Ovšem přesné místo, kde šibenice stávala, se nepodařilo identifikovat.
Rozhledna, nebo hradní věž?
Dojdeme až k osmnáctimetrové rozhledně, která byla vyrobena roku 2009 z akátového dřeva. To tady, jak můžeme vidět, roste skoro na každém kroku. Na vrchol vede neobvykle točité schodiště se 76 schody. Tím nám stavba architekta Pavla Jury tak trochu připomíná dřevěnou hradní věž.
Zdejší kopec Výhon vždy nabízel krásné pohledy. Díky rozhledně se tyto možnosti rozšířily. S projektem stavby se počítalo již od roku 2004. Na Výhonu se původně nacházely pastviny a zahrádky, o které však postupně místní obyvatelé ztratili zájem.
Z rozhledny dohlédneme např. na brněnský vrchol Hády, jižní část Drahanské vrchoviny, Žďánické vrchy, Babí lom a Pálavu, na kouřící chladicí věže jaderné elektrárny v Dukovanech na Třebíčsku, dokonce i na část Rakouska (kopec Höllenstein, pohoří Leiser Berge). Na našem podzimním výletě poměrně fouká a na rozhledně to dosti pociťujeme a lehce ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Rozhledna je otevřena celoročně a vstup je volný.
Od Akátové rozhledny se dá pokračovat kolem přístřešku modrou turistickou značkou po křížové cestě. To sice v plánu nemáme, ale i tak se ze zvědavosti alespoň zastavíme u prvního kříže, který nás zaujal svou originalitou.
Kříž je naležato jakoby zaseknut do velké betonové koule. Toto neobvyklé zpracování a pojetí křížového zastavení má na svědomí architekt Marek Štěpánek. Po sledování křížů tedy nepokračujeme a vracíme se zpět po zelené až na rozcestí Skalky. Odtud se stáčíme zpátky doleva na Židlochovice.
Procházka zámeckým parkem
Ve městě je dále několik významných památek. Mezi ty hlavní patří barokní zámek, radnice a kostel Povýšení svatého Kříže. Historie zámku sahá do 14. století, kde je popisován jako vodní tvrz. Do honosnější podoby byl postupně přestavěn středověkými majiteli, kterými byly třeba rody Žerotínů a Valdštejnů. Barokní přestavbu provedl hrabě Sinzendorf (1696-1743), jenž na zámku ovlivnil rozvoj myslivosti.
Na cestě potkáme i neobvyklý kříž zaseknutý do velké betonové koule.
V 70. letech byl upraven pro ubytování především loveckých hostů. Za první republiky zde pobýval prezident T. G. Masaryk, na jehož počest byla v parku v roce 1930 vysazena lípa. Židlochovice si oblíbil také český básník Petr Bezruč, a tak tu nechybí lavička s pamětní cedulí a jeho básní. Zámecký park v anglickém stylu má rozlohu 22 hektarů a je celoročně přístupný veřejnosti.
V současnosti se zámek využívá jako hotel. Z boku památky poté sídlí ředitelství Lesního závodu Židlochovice. Mimo jiné se tu natáčel i jeden z dílů seriálu Četnické humoresky.
