Hlavní obsah

Aschaffenburgu vévodí červený zámek. I když město zažilo několik válek, působí jak ze starých časů

30. 8. 2021, 8:49

Bavorské město Aschaffenburg leží na soutoku řeky Mohan a jejího drobného přítoku Aschaff, který mu přes svoji nepatrnost dal jméno. Lokace je popisována i jako místo na úpatí pohoří Spessart, jehož název jistě pamětníkům evokuje filmové komedie Hospoda ve Spessartu, Strašidla ze Spessartu i Zlaté časy ve Spessartu.

Foto: Petr Hejna

Náměstí před bazilikou

Článek

Ve filmech se vyskytující duchové nebyli ovšem nikdy v reálu zaznamenáni, takže setkání s nimi je vyloučeno. Zato červený pískovec, typický stavební materiál z kopců Spessartu, oku neunikne - je z něj postaven zámek Johannisburg. Trochu romantiky je možno zhlédnout i v centru města v parku Schöntal.

Tak, jak to známe třeba z Norimberka, současný věrohodný historický ráz je výsledkem poválečné obnovy. Aschaffenburg byl v dubnu roku 1945 výrazně poničen americkým dělostřelectvem.

Foto: Petr Hejna

Zámek Johannisburg

Z předchozích válek a bitev za zmínku stojí bitva u Aschaffenburgu, zde sehraná jako epizoda války prusko-rakouské v červenci roku 1866, tedy téhož roku, ba i měsíce, kdy u nás proběhla známá bitva u Hradce Králové. Vítězství připadlo straně pruské, stejně jako při krvavé řeži u Hradce o dva týdny dříve.

Coby součást Arcidiecéze mohučské byl Aschaffenburg po dlouhou dobu, a to v letech 982 až 1803. Nedlouhé trvání mělo Aschaffenburské knížectví za časů Napoleonových tažení, aby se pak stalo součástí Bavorska, a to v jeho části, známé coby Franky.

Foto: Petr Hejna

Obnovené hrázděné domy

Nad Mohanem se tyčící zámek Johannisburg byl vystavěn architektem Georgem Ridingerem, ovšem ne pro jeho tvůrčí rozmar, jednalo se o zakázku pro mohučského knížete arcibiskupa Johanna Schweikharda von Kronberg. Ten si k financování pomohl letitou praxí šlechty i duchovenstva, v tomto případě sem tekly prostředky z daní jemu náležejících leníků, kteří rozhodně nelenili, aby se panstvo mělo blaze.

Jako druhé sídlo biskupů z Mohuče sloužil zámek až do roku 1803, kdy došlo k zániku církevních knížectví na základě Hlavního usnesení vyneseného na sněmu Svaté říše římské v Řezně dne 25. února 1803. Došlo tak k rozdělení dosud jednotné moci a funkci světské a duchovní. Tehdejší arcibiskup Karl Theodor von Dahlberg poté vyhlásil Aschaffenburské knížectví.

Foto: Petr Hejna

Pohled od baziliky

Zámek byl budován na základech hradu ze 14. století a ještě starší tvrze, poničených roku 1552 vojsky výbojného Alberta, markraběte Brandenburg-Kulmbach, jehož přídomek byl zprvu Bellator, tedy válečný, po smrti se změnil na Alcibaies, evidentně po starořeckém athénském státníkovi, který se proslavil jako stratég a poradce v peloponéské válce.

Od roku 1810 byl Aschaffenburg součástí velkovévodství frankfurtského, aby zakrátko přešel pod Bavorské království. Za vlády Ludvíka I. Bavorského sloužil Johannisburg jako letní rezidence krále, který zde nechal vystavět poblíž zámku vilu Pompajenum v římském stylu.

Trek po ikonické německé stezce je týdenním únikem z civilizace

Cestování

Od té doby je město zváno též jako bavorská Nizza, tedy francouzské Nice, kde ostatně i tento král zemřel. Tehdy již tedy nebyl králem, jelikož musel abdikovat po skandálu, kdy se zamiloval do irské tanečnice a kurtizány Loly Montezové, kterou pro její přednosti povýšil do šlechtického stavu, když předtím pro změnu do stavu jiného přivedl svoji dlouholetou milenku Mariannu Florenziovou, a to hned dvakrát.

Foto: Petr Hejna

Ruiny kostela Svatého hrobu

Johannisburg je zmiňován jako jedna z mála převážně symetrických palácových budov německé renesance. Symetrii třípodlažní stavby na čtvercovém půdorysu s čtveřicí mohutných věží narušuje pouze stará pevnost, která ze severního křídla zasahuje do dvora. Fasády doplňují i menší věžičky.

V gotickém stylu je zbudována zámecké kaple, oltář z alabastru a mramoru vyhotovil v letech 1609-1613 Hans Juncekr a oltář zdobí socha Schweikharda von Kronberg, držícího model hradu. Je na něm především 31 alabastrových soch a bezmála 150 reliéfních postav, dílo bylo, stejně jako většina města, během konce války značně poškozeno. První prostory zámku byly otevřeny po obnově roku 1964, celkově trvalo dvacet let, než opět město dostalo původní ráz, včetně dobových typických hrázděných domů.

Blízko k moři i do Říma. Další italská obec nabízí levné bydlení

Cestování

Interiéry jsou přístupné a slouží jako muzea a galerie - ta má v držení i několik obrazů Lucase Cranacha staršího, obytné místnosti jsou zařízené v neoklasicistním stylu a zdejší raritou je největší sbírka architektonických modelů z korku na světě, tvořených od roku 1792 dvorním cukrářem Carlem Mayem a jeho synem.

Ve městě je také možno navštívit Muzeum přírodní historie, Muzeum židovské kultury a vilu Pompejanum. Významnou církevní stavbou je kostel svatého Petra a Alexandra, spadající do kategorie basilica minor, lemovaný středověkými domy s před ním stojícím morovým sloupem.

Foto: Petr Hejna

Zámecká kaple

Krajinářská zahrada Schöntal byla původně v letech 1440-1450 založena kurfiřtem Dietrichem Schenkem von Erbach jako zoologická zahrada za hradbami města, sama obehnaná vlastní zdí. Tato zoo však měla ryze praktické využití, a tím bylo zásobování zámecké kuchyně čerstvou zvěřinou. Dnes její hradby dávno padly a plocha bývalé jídelní zoo je městským parkem, z jihu obehnaným alejí magnolií. Další alejí je alej obdobná jako např. u protivínského pivovaru, tedy platanová.

Jako účelově romanticky zbudovaná ruina působí vskutku reálná a romantická zřícenina kostela Svatého hrobu, vybudovaného v letech 1543-1545 arcibiskupem Albrechtem von Brandenburg jako součást malého kláštera, obývaného bekyněmi, jejichž abatyší se stala roku 1540 Agnes Pless, arcibiskupova partnerka. Nám vcelku utajené války - Schmalkaldická v roce 1546, a zejména druhá markraběcí v roce 1552 - klášter poničily, takže od té doby počaly ruiny chátrat.

Bekyně (u mužů se používá tvar beghardi) vznikly jako náboženské hnutí ve 13. století a působily zejména na území dnešního Nizozemska a Belgie, žily po způsobu řeholníků, ovšem bez složení řeholního slibu. Souvislost s pojmenováním nočního motýla bekyně mniška není náhodná, odkazuje totiž na jeho nenápadné řeholnické zbarvení, s jeho škodlivostí naopak nemá nic společného.

Reklama

Související témata:

Výběr článků