Umakartové jádro bytu muselo pryč, majitelé mají moderní domov v zemitých odstínech

Byt s rozlohou 72 m2 se nachází v nejvyšším podlaží domu, je hezky světlý, neboť má okna hned na tři světové strany. Za vstupními dveřmi je chodba, z níž vedou dveře na samostatnou toaletu, do koupelny s menší vanou, dětského pokoje a do obývacího pokoje. Do kuchyňského prostoru se jde samostatným průchodem, též přímo z chodby. Benefitem bytu je malá komora přístupná z úplného konce chodby.

Do ložnice rodičů se vchází z obývacího pokoje. Je orientována na jihovýchodní stranu, obývací část na jihozápadní stranu. Kuchyně a dětský pokoj jsou na severozápad. K dokonalosti chybí bytu už jen lodžie či balkon.

Majitelé se s žádostí o rekonstrukci svého bytu obrátili na architektku Anetu Dvořákovou. Společně se domluvili na tom, že rekonstrukci celé domácnosti rozdělí do dvou fází. První, hotová, zahrnovala proměnu chodby, koupelny, toalety, kuchyně a ložnice rodičů. Ve druhé fázi pak přijde řada na dětský pokoj a komoru.

Architektka ponechala původní dispozici dotčené části bytu téměř beze změny, vybourat ovšem bylo nutné celé jádro (ještě umakartové), na které byla navázána kuchyně. Nové jádro je vyzděno z pórobetonu.

Rekonstrukce jádra využila architektka k mírné úpravě rozměrů koupelny, v níž je nyní větší vana, a nová kuchyňská linka nově pohodlně přiléhá ke koupelnové příčce. Rekonstrukcí prošly rovněž rozvody vody a kanalizace.

V kuchyni pak nechala architektka vybourat dělicí příčku, za níž byla spižírna. Pro celý tento prostor vymyslela zcela nové, více funkční řešení.

V ložnici byly původně staré dubové parkety. Ač by je architektka ráda zachovala a nechala renovovat, majitele tlačil kromě jiného i čas, a tak bylo nutné zvolit jiné řešení. V místnosti je proto nově vinylová podlaha v dekoru dřeva. Stěny jsou kompletně opravené, vyštukované a vymalované.

„Původní ložnice byla velmi neútulná, měla jsem pocit chaosu a mnoha prvků, které neumožňují klidný spánek. Snažila jsem se o maximální zjednodušení,“ vysvětluje svůj přístup architektka.

Velkou část prostoru v místnosti zabírá nová vestavná skříň v jemném, světlounce hnědém odstínu, vyhotovená na míru od truhláře. Má veliká posuvná křídla, která se pohybují v hliníkovém, světle šedém rámu.

Hlavním prvkem místnosti je ovšem postel v dubovém dekoru a s výsuvným úložným prostorem. Za čelem postele architektka zvolila světlý zemitý odstín zdi, který je tón v tónu s nábytkem.

Zprava i zleva jsou vedle postele na zdi umístěné minimalistické noční stolky, které rovněž vyrobil na míru truhlář. Asymetricky k tomu je zavěšena samostatná skříňka navržená pro umístění televize v budoucnu. Zatím je to spíše jakýsi oltář na dekorace a oblíbené věci majitelů.

Zeď nad postelí pak dekoruje dvojice obrazů velmi jemných barev a s abstraktním motivem. Pro příjemný došlap na podlahu jsou u postele dva koberečky z přírodních materiálů v kombinaci starorůžových, hnědých a béžových barev.

Úprava dispozice kuchyně byla minimální. Kuchyňská linka je navržena do písmene L. Zmizela původní příčka oddělující spíž. Tím vznikla na jejím místě spousta prostoru, který nově zabírá praktická a veliká potravinová skříň.

Všechna dvířka kuchyně jsou plná, pouze jeden díl má otevřené police pro výstavu dekorací a snazší přístup. Kuchyně má smetanovou, světlou barvu, avšak pocitově teplou, příjemnou. Malé detaily jsou stříbrné a šedé.

Jemnost kuchyně umocňují světlé, bílé spotřebiče. Kovově šedá lednice stojí jako samostatný solitér na místě původní lednice. V kuchyni je pratelný kobereček, dřevěné schůdky pro pohodlnější přístup k vyšším dvířkám. Obklad je vyhotoven ze skla. Jeho antracitová metalíza oživuje velmi jednoduchou a čistou kuchyni.

Architektka kladla důraz na hezké, přírodní materiály a dekorace. Velké okno pak umožnilo umístit do kuchyně několik vzrostlých květin.

Jak bylo již řečeno, v rámci první etapy rekonstrukce prošla proměnou i vstupní chodba, která je hlavním rozcestím bytu. Dlažbu zemitého tónu oživují běhouny stejné kolekce, ale jiného odstínu jako v ložnici. Běhouny jsou bavlněné a pratelné.

„Přestože je chodba úzká a malá, je fajn ji neupozaďovat a snažit se ji něčím oživit. Moje doporučení je, že každá místnost bytu by měla být útulná/příjemná. Vlastně i každá část nějakého prostoru,“ je přesvědčená architektka.

Zadní část chodby proto ozvláštnila umístěním kameninových váz a svíček. V chodbě zůstaly původní botníky. V budoucnu by mělo do této části bytu přibýt veliké zrcadlo. Aby pohled do chodby nehyzdily zavěšené kabáty a bundy a obuv rozesetá po zemi, určila architektka pro jejich ukládání bílou vestavnou skříň.

„Vzhledem k tomu, že je koupelna opravdu malinký prostor, snažila jsem se nepoužívat žádné tmavé prvky. Jen to vyčistit a zjemnit,“ odhaluje architektka svůj přístup k této místnosti.

Dlažba, která je na podlaze, posloužila i k obkladu bílé vany a prostoru za vanou. To je vlastně jediná obložená stěna koupelny. Všechny ostatní jsou opatřeny speciální epoxidovou stěrkou, vhodnou do vlhkých provozů. Nábytek je opět na míru od truhláře ve stejném dekoru jako na toaletě a v ložnici. V pravé spodní části koupelny je umístěna pračka, mezi níž a závěsnou skříňkou zůstal ponechán volný prostor pro koš na prádlo.

Nad umyvadlem je dominantní kruhové zrcadlo s LED osvětlením. Koupelna je doplněna dekoracemi z přírodních materiálů a starorůžovými odstíny, které ji pocitově zateplují.

V koupelně přibyl nový topný žebřík, který si majitelé vysloveně přáli.

Jak říká architektka, v bytě by bývala ráda dotáhla ještě některé detaily. Například by odstranila betonové nadpraží ve vstupu do kuchyně, které je zbytečné. Tento detail se opakuje v chodbové části i u vstupu do dětského pokoje. Po vybourání těchto betonových prvků by šlo více světla do chodby a prostor by byl čistší a vzdušnější. Klienti měli však omezený čas na rekonstrukci a měli rovněž omezený rozpočet. Také nechtěli obtěžovat sousedy nadbytečným hlukem a prachem, proto jejich rozhodnutí architektka respektovala.

„Tento prostor je úplně minimální, takže se nedalo moc vymýšlet. Byli jsme rádi, že se podařilo umístit toaletu. Nad ní je navržena skřínka od truhláře pro úklidové prostředky a podobné věci. Samozřejmě je v ní také schován revizní otvor pro techniky. Pořád platí, že na malých detailech záleží. Takže doporučuji, že i na toaletě by mělo být pár hezkých detailů nebo věcí. Čistá toaleta a pár doplňků stačí,“ je přesvědčená architektka.

Jak již bylo několikrát zmíněno, majitelé měli na rekonstrukci opravdu jen přesně stanovené množství prostředků, které nebylo možné navyšovat. Ostatně i to bylo jedním z důvodů rozdělení rekonstrukce do dvou fází.

Architektka proto také vycházela ze standardů běžně dostupných na trhu, a to, ať šlo o výběr materiálů, technických řešení, nábytku, nebo dekorací. Vše vybírala střídmě a s rozvahou. Jak říká, i to je výhodou, když majitel bytu osloví s žádostí o pomoc při jeho zařizování architekta.

„Hezké bydlení je pro nás všechny, není to jen výsadou movitějších lidí. Krása, útulno a harmonie prostoru se nedělají pouze drahými a nedostupnými prvky. Je to souhrn určitých přístupů, znalostí, dodržování zásad a rad. Vhodných kombinací, materiálů nebo prvků podporujících přírodu v našem interiéru. A bydlet hezky může opravdu každý z nás,“ říká a uzavírá: „Možná se to nezdá, ale právě prostředí, ve kterém trávíme mnoho času, nás podvědomě ovlivňuje. Proto není nikdy pozdě se o své bydlení začít zajímat a věnovat mu čas a energii. Pokud ho totiž jednou hezky a chytře zařídíme, čerpat z něj budeme každodenně, a pak ho stačí jen udržovat.“