Test Volkswagenu Touran: Skvělé rodinné auto, přitom ohrožený druh

Kategorie aut MPV je na ústupu ve všech velikostech, v zájmu zákazníků ji nahrazují módní crossovery a SUV. Ani já nejsem jejím velkým fanouškem, zhusta ale proto, že od auta požaduji aspoň trochu zábavy, kterou „minivany“, jak se MPV říká v Americe, nabídnout nedokážou.

Touran, který je ve své druhé generaci na trhu od roku 2015, jsem měl možnost otestovat jak sám, tak i s dvěma dcerami kamaráda, které jsou ve školním věku. A ve všech případech mě donutil klást si otázku, proč skutečně zákazníci ty crossovery upřednostňují.

Bílý volkswagen, kterým jezdím, je prostě normální auto. Zážehový čtyřválec, manuál, výbava tak akorát. Vzhledem nenadchne, nikdo si ho nikde nevšimne, je to obyčejné auto pro fanoušky čtyř kol i lidi, kteří dělí auta nanejvýš na modrá a červená. Zde bych tedy odklon zájmu zákazníků chápal.

Musím ale pochválit, že jeho základní ledky slušně svítí, světelný podpis zadních lamp je hezký, brzdovky jsou dostatečně rozměrné, snad jen jediná malá couvačka je ve tmě skoro k ničemu a hodily by se přední mlhovky, jako ostatně vždycky.

Když ale nasednu za volant do slušně pohodlné, byť tvrdší sedačky, pomalu to začíná. Předně, je to starší volkswagen založený v podstatě na předchozí generaci golfu, takže ergonomie na výbornou, infotainment je spolehlivější a uživatelsky přívětivější než nejnovější MIB3 například v osmém golfu a volant má fyzická tlačítka.

Zaujme také poměrně dobrý výhled z vozidla, daný částečně i poměrně vysokým posezem za volantem, srovnatelným s leckterým crossoverem. I díky tomu, a také rozměrným dveřím a dostatečnému prostoru za volantem navzdory nevelkým vnějším rozměrům, se dobře nastupuje.

Zastavím se ještě u přístrojového štítu, který je displejem, ale nikoliv v celé ploše, jak jsme u volkswagenů zvyklí. Displej je jen uprostřed, po stranách jsou pouze slepé plochy, a tak si můžu vybrat, zda tu budu mít otáčkoměr, rychloměr, nebo jen číslem zobrazenou rychlost s jízdními daty po stranách. Hádám, že je to levnější a jednodušší na výrobu, ovšem ve výsledku to docela stačí a jezdím nejčastěji s tím třetím zobrazením bez kulatého budíku.

Ta pravá show začíná až za B-sloupky. Předně se sem skvěle nastupuje díky gigantickým dveřím, s crossovery nesrovnatelným. Záhy si všimnete velkého prostoru do všech směrů; tři děti, i v sedačkách, se sem vejdou bez problémů. A taky faktu, že tu jsou tři individuálně posuvná a do roviny s podlahou kufru sklopná sedadla. Nejsou dvakrát pohodlná, ale díky opravdu velkorysé porci místa tu nebude vadit jezdit ani dospělému.

Kromě malých kapes na smartphone jsou tu šikovné, i když ne zrovna bytelné stolečky na opěradlech předních sedadel. Ta jsou zezadu koženková, takže se dají snadno utřít mokrým hadrem, když je dítě okope zablácenými botami.

Na co ale hledím nejvíc, je, že necelých 150 cm měřící dítě má bez podsedáku, na který je už příliš těžké, bezpečnostní pás na klíční kosti. Přesně tam, kde má být, a to na všech třech místech. Co jediné bych si tu přál vylepšit, je rozsah nastavení hlavové opěrky – buď je úplně dole, nebo úplně nahoře, a ani jedna poloha dítěti nevyhovuje.

Jinými slovy, touran se mi za B-sloupky líbí tak moc, že nechápu, jak může rodina s dětmi před pubertou upřednostnit tiguan. Ten je fajn, to zas ne že ne, ale tak působivou variabilitu a snadnost používání prostoru vzadu nenabídne ani zdaleka.

Působivá je i výbava, která v „mém“ kousku není. Vnější zadní místa mohou být vyhřívaná, anebo tu mohou být integrované podsedáky. Střecha může být prosklená, v kufru mohou být ještě dvě nouzové sedačky, světlomety mohou mít funkci LED Matrix – to abych zmínil jen pár prvků jako důkaz, že konstrukčně již osmileté auto drží krok s konkurencí.

Navzdory tomu, že tenhle touran není zrovna dokonale vybavený – chybí např. couvací kamera nebo navigace, kromě již zmíněného –, tu je užitečná třízónová klimatizace nebo elektricky sklopná zrcátka. Ocenil bych však elektrickou dětskou pojistku zadních dveří. Slušně velký je také zavazadelník, a to má vespod plnohodnotnou rezervu. Mrzí mě však, že má jen jeden háček na tašku.

Ve světle výše řečeného se jízdní vlastnosti jeví jako veskrze nepodstatné. Volkswagen ví, že tohle auto nemá trestat okresky, nýbrž sloužit jako kus nářadí, a tak touran prostě jezdí… normálně. Je pohodlný, nerovnosti filtruje důstojně i díky slušně vysokým bočnicím pneumatik, náklony v zatáčkách nebudete řešit, protože do zatáček zpomalíte, aby se obsah dětských žaludků nechtěl podívat zpátky na světlo boží.

Zejména tady se nabízí srovnání např. s Citroënem Berlingo a jemu podobnými osobními dodávkami koncernu Stellantis, které stejně jako touran nabízejí tři individuální sedačky vzadu a stahovací zadní okna. Nejsou ale ani zdaleka tak pohodlné v podvozku ani sedačkách.

Patnáctistovka pod kapotou má síly tak akorát, aby i plně naložené auto důstojně utáhla. Je výborně utlumená, stejně jako podvozek či aerodynamika ničím neruší. A její spotřeba je i s mou relativně těžkou nohou příjemných 7,2 litru včetně dálnice. Klidná jízda po okreskách znamená 6–6,5 litru díky schopnosti odpojit dva ze čtyř válců. Také s pákou manuálního šestikvaltu se pracuje hezky.

Co touranu chybí? Pominu-li zábavu za volantem, kterou tu samozřejmě hledat nelze ani náznakem, tomuhle konkrétnímu kousku schází snad jen přední mlhovky, převodovka DSG – protože vážně nevidím důvod v takovémto autě řadit manuálně – a tažné zařízení. Modelu jako celku snad jen pohon všech kol. A samozřejmě, pokud to od auta očekáváte, schopnost fungovat jako status symbol. Je veskrze racionální.

Není však kompromisem, nýbrž jeho pravým opakem. Má jediný úkol – vozit rodinu – a ten zvládá ohromujícím způsobem. Díky tomu, pokud se někdy stanu fanouškem kategorie MPV, touran na tom bude mít velkou zásluhu.