Test BMW 216i Active Tourer: Lidové BMW a nečekané překvapení

Nejsem velkým fanouškem vozů třídy MPV, a to jakékoliv velikosti. Většinou se v nich sedí moc vysoko, takže to s posádkou v zatáčkách mává, ve velkém interiéru převážejí tak akorát vzduch a oproti kombíkům bývají kratší, takže mívají menší kufr. A protože u nich je důraz spíš na praktičnost, výrobci šetří na jízdních vlastnostech.

Tohle všechno jsou ale předsudky, a tak se snažím na ně zapomenout, když přebírám stříbrné BMW 216i Active Tourer. Na co ale zapomenout nejde, je jeho vzhled. Přímo zepředu nebo zezadu to je fajn, ale čím víc se na něj díváte ze strany, tím podivněji vypadá. Jako… no, krtek.

Design ale samozřejmě bude věcí každého a jednotlivé prvky Active Toureru zas tak špatné nejsou. Přední nárazník se docela povedl i v téhle základní verzi, světla jsou tak akorát přísná – a v noci vážně dobře svítí i bez adaptivních funkcí. A vzadu stojí za pochvalu mlhovky i couvačky v páru.

Otvírám dveře a usazuji se do sedačky, která na pohled neslibuje mnoho – sedák je téměř plochý a boční vedení opěradla není o tolik lepší. Jenže tohle auto není určeno k řezání zatáček a o pár dnů později na cestě do Ostravy a zpátky nemám se sedačkou vůbec žádný problém – není příliš tvrdá a nikde nic netlačí. Troufnu si říci, že je pohodlnější, než v nedávno testovaném 320d. A ani to držení těla nakonec není marné.

Interiér je v dnešní době svým způsobem fascinující. Většina novinářských aut je napěchovaná výbavou, aby automobilka ukázala, co všechno umí, a aby novináři měli tendenci vůz představit v co nejlepším světle. Ne tak tenhle Active Tourer. Ten je pravým opakem a nebýt barevného displeje, je to tu dost jako ze staré školy. Totiž, ve výbavě je obyčejný tempomat, rádio, klimatizace – a to je asi tak všechno.

Nebudu se ale zabývat výčtem toho, co si můžete do vysoké dvojky objednat. Podstatnější je, že na cokoliv sáhnete, váš prst vám řekne „Ano, tohle je BMW“ – všechno je precizně zpracované, bytelné a na dotyk působí příjemně. Jediná laciná věc je gumový potah hlavice řadicí páky; ten se vážně nepovedl.

Trochu problém mám taky s displejem. Nemá totiž navigaci, a je tedy tak trochu zbytečný. Spotřeba, informace o hrající hudbě či rádiu a nakonec i to počasí by se vešlo např. na nízký a protáhlý displej, zasazený nad výdechy ventilace. A nic by tu nevzhledně netrčelo do vzduchu.

Nemůžu si stěžovat na prostornost, nikde nic netlačí a „za sebe“ si se 184 cm výšky sednu velmi pohodlně. To ale podle toho, co píše kolega ve starším testu verze 225xe, asi hlavně díky absenci výklopných stolků pro zadní sedačky.

Horší to už je s výhledem přes A-sloupky. MPV tu mívají malá okýnka a já mám přesně ve výšce očí místo, kde jsou sloupky nejtlustší – těsně pod rozdělením. Nepamatuji si auto, ve kterém by mi A-sloupky překážely tak moc.

Active Tourer stojí na platformě UKL2, kterou sdílí mimo jiné s vážně povedeným BMW X2 a vozy Mini. To znamená, že onen předsudek o jízdních vlastnostech tu v žádném případě neplatí. Podvozek je perfektně sebejistý ve městě, na okreskách i v běžných dálničních rychlostech, nenechá se rozhodit jak nerovnostmi ani v zatáčkách, tak ani prudkým úhybným manévrem, a zároveň není příliš tvrdý.

Stejná chvála musí zaznít na adresu motoru. Patnáctistovka pod kapotou sice má jen tři válce a 109 koní, ale snad díky většímu objemu působí pružněji a silněji než 1,0 TSI, všudypřítomné v malých produktech koncernu Volkswagen. Třeba rozjezdy jsou tu samozřejmé a nevyžadují zvláštní pečlivost, na rozdíl od nedávno testované Škody Scala 1,0 TSI.

Trochu horší je to u převodovky. Na rádce řazení, který pořád nutí těžké rychlosti, můžete s klidem zapomenout, ale dlouhé zpřevodování nevymažete. Na normální svět by tomuhle BMW stačily první čtyři kvalty, pětka a šestka se dá normálně využít jen nad 100 km/h.

Samozřejmě, na nějaké zrychlování na nejvyšší převody zapomeňte, při předjíždění je nutno podřadit na čtyřku leckdy i na dálnici a pomalejší kamiony do kopce předjíždím i na trojku. Ve vyšších otáčkách má ale tenhle krtek až překvapivou chuť do života – navzdory tomu, co napovídají papírové hodnoty výkonu a zrychlení.

S převodovkou se navíc velmi příjemně pracuje – řazení je přesné, dráhy nejsou příliš dlouhé a páka se, až na zmíněnou lacinou hlavici, velmi příjemně drží. Další velké plus je utlumení motoru – při běžné jízdě o něm téměř nevíte, natož že byste cítili nějaké vibrace. Kolikrát se dokonce přistihnu, že jedu ve zbytečně vysokých otáčkách jen proto, že motor neslyším.

Sám sobě bych ho pravděpodobně nekoupil, ale třeba i jako druhé auto do větší rodiny poslouží výborně. Připlatil bych asi jen za přední mlhovky a nějaké jízdní asistenty; funkci navigace snadno zastane smartphone s Waze. Reálnou spotřebu okolo osmi litrů na sto také považuji za přijatelnou, zejména s tím, že jezdím dost svižně.

Active Tourer mě štve jen tím, co se pojí k faktu, že jde o MPV – sedím příliš vysoko a nevidím přes absurdně tlusté A-sloupky. Ten zbytek je opravdu dobré auto, a to i bez výbavy a se základním motorem. A to je pro mě příjemným a trochu nečekaným překvapením.