Test karavanu Adria Twin Axess 640 SL: Promyšlené pojízdné bydlení

Třebaže jsem za posledních pár let vyzkoušel „bydlíků“ několik v různých verzích, pořád na ně nemám ujasněný názor. Přemýšlení, zda si nějaký vybrat na týdenní dovolenou, mi však usnadnila možnost půjčit si od firmy Campiri jeden na víkend a připomenout si, jestli očividné nevýhody vyváží komfort při nocování v podstatě kdekoliv.

Organizoval jsem to trochu na poslední chvíli, takže jsem ani nečekal, že bude nějaký obytňák volný, zejména v sezoně. Našel se, a navíc přímý konkurent Volkswagenu Grand California, s nímž jsem před dvěma lety sjezdil celé Čechy. Jmenuje se Twin Axess 640 SL a z velké dodávky koncernu Stellantis ho postavila slovinská firma Adria.

U verze Axess, která je pro řadu Twin základem, si člověk může zvolit základ v Citroënu Jumper nebo Fiatu Ducato. Ital má výhodu v možnosti devítistupňového automatu a až 160k vznětového motoru, já dostal Francouze s šestistupňovým manuálem a 140k turbodieselem.

V obou případech je délka této verze až 636 cm a výška 258 cm, takže je oproti zmíněné grand californii o trochu menší do všech směrů. A taky o víc než tři metráky lehčí.

To znamená určité rozdíly v obytné vestavbě, ale já napřed zkouším, jak se jezdí. Šplhám za volant, klasickým klíčem startuji a řadím za jedna. Řadicí páka je hezky po ruce a pracuje se s ní docela dobře, přístrojový štít je dobře čitelný. Chtěl bych v něm vidět i teplotu a tlak oleje, ale to mi citroën neukáže ani v monochromatickém displeji.

Co tu však ukáže – díky tomu, že tento vůz vyvíjel Fiat a Citroën s Peugeotem na vlastních verzích jen drobně upravili design – je aktuálně nastavený sklon světlometů. Jsou to klasické halogenové reflektory s manuálním nastavováním a když svítí, displej v rohu ukazuje zrovna nastavený sklon. Jinak přes den samozřejmě svítí denní svícení, které, stejně jako všechno ostatní osvětlení tohoto vozu, obstarávají žárovky.

Palubní deska nenabízí tak velké množství schránek, jako ta ve Volkswagenu Crafter, z nějž je postavená grand california. Má ale dvě 12V zásuvky, takže se dá do jedné strčit zapalovač a do druhé nabíječka na USB.

Celek je, řekněme, poplatný původnímu určení auta. Je to dodávka, pracovní nástroj, a tak tu kdovíjak úchvatné pohodlí nečekejte. V tomhle je grand california lepší – např. má taky vlastní infotainment, nikoliv neoriginální rádio se špatně přehledným displejem a složitým ovládáním.

Už přední sedačky však pochází od Adrie. Nejsou odpružené, třebaže by se to na nerovnostech leckdy hodilo, ale jsou hezky měkké a docela pohodlné. Loketní opěrky s plynule nastavitelnou výškou kvituji, možnost otočení do protisměru, aby mohli u stolu sedět čtyři lidé proti sobě, je samozřejmá.

Dvojsedačka za stolem má bezpečnostní pásy, takže tu můžou jet čtyři lidi, třebaže prostor pro spaní je tu pouze pro dva. Stůl je bytelný a je pevně na svém místě, není nutné jej pro jízdu nikde schovávat, a kolem něj je docela dost místa na tašky.

Relativně prostorná koupelna má vlastní okno, dvě zrcadla a velmi elegantní umyvadlo. Vařič naproti pojme pouze konvici s vodou a pánev s vajíčky, dřez je příjemně velký a tři prostorné šuplíky pod nimi uloží všechno, co byste mohli potřebovat k vaření. Gumičky z čela kuchyňské konzole zase můžou posloužit jako sušák na utěrku. Zkrátka, tady nemám sebemenší výhradu.

Trochu méně však chápu umístění ledničky u stropu. Je totiž docela těžká, jako každá lednička – tahle navíc má mrazák – a takto je těžiště vozu zbytečně výš, než by muselo být. Jasně, je to dodávka, ale i u této třídy aut platí, že čím níž je těžiště, tím lepší je stabilita vozu.

Záhy plním auto nezbytnostmi pro víkendový výlet na Vysočinu – spousta skříněk se ukazuje velmi praktickým řešením, třebaže mám všechno v taškách – a vyrážíme. 140 koní není na auto, které s plnou nádrží čisté vody, nějakým nákladem a dvěma lidmi na palubě bude mít dost přes tři tuny, zrovna hodně, takže mezi nejrychlejší stroje na silnici nepatříme.

Na dálnici ve snaze udržet spotřebu na uzdě volím zhruba stodesetikilometrovou rychlost, po silnicích první třídy je devadesátka tempo tak akorát. S předjížděním to je ale horší, plný plyn tu vážně neznamená mnoho, tím spíš do kopce.

Snažím se brzdit motorem, co nejvíc to jde, protože sedím v těžkém autě, ovšem není to tak efektivní, jak bych si představoval. Aspoň se ale snažím o co nejplynulejší jízdu, a tak je výsledná spotřeba pod deseti litry – přesně 9,7 l/100 km, když vůz po zhruba čtyřech stovkách kilometrů vracím.

Jak jedu, nemá pražádný vliv na jednu věc – hlučnost vestavby. Ta je nesmírná; nikoliv jen kvůli věcem ve skříňkách a šuplících, v celku se najde tolik věcí, které na nerovnostech můžou drobně poskočit a vydat nějaký hluk, že dohromady je kravál opravdu ohlušující. To je ale u všech podobných obytných aut stejné.

Po příjezdu do kempu vůz srovnávám na nájezdech a připojuji elektřinu. Vestavba má systém nezávislého topení a ohřevu vody od firmy Truma s jednoduchým ovládacím panelem nad posuvnými dveřmi. Lze si tu nastavit teplotu i pro ohřev vody, jak moc má být horká, a panel diodami ukáže i stav nádrží na vodu či stav druhé baterie. Není to zrovna výkřik moderního designu, ale ovládání je velmi jednoduché.

Kde je vidět ta kratší délka zhruba o půl metru oproti grand californii? Nespí se tu příčně, což je výhoda, protože se sem vejdu. Postel – s tlustými a velmi komfortními matracemi, nutno dodat – není stejně dlouhá na obou stranách, za koupelnou je o pár centimetrů kratší.

Ani na druhé straně však není dost dlouhá na to, abych mohl spát rovně. Sice zdaleka nemám dva metry, ale ve vodorovné poloze dosáhnu na oba konce standardní matrace, takže např. nemám rád postele s čely. Proto tu musím ležet trošku zešikma. Naštěstí je postel dost široká, a tak se tu s přítelkyní pohodlně vejdeme.

Schránky nad postelí působí, stejně jako všechno ostatní v obytné vestavbě, hezky bytelně. Nejlepší na nich však jsou čtecí lampičky, nezávislé na veškerém ostatním osvětlení v interiéru vozu. Navíc jsou nastavitelné, takže je lze namířit na stěnu, když člověk chce nepřímé osvětlení. A k tomu jsou tu i nabíjecí porty USB, které nepotřebují klíček ve spínačce. Bohužel jsou jen na jedné straně auta, ale i to je lepší než nic.

Konečně stojí za zmínku dvojitá zarážka posuvných dveří, které nejdou z plného otevření zabouchnout jedním tahem. Uprostřed dráhy je třeba znova potáhnout za kliku, což by nebyl problém, kdyby to šlo udělat i s vnitřní klikou. Je třeba vzít za tu vnější, což je trochu nepraktické.

Adria také do kabiny instalovala velmi efektivní a snadno použitelné stínicí rolety na čelní sklo i boční okna. Nemyslela však na to, že u takhle velké dodávky je třeba vidět i do malých vypouklých zrcátek dole – která jsou individuálně nastavitelná jako ve velkém náklaďáku, tady Fiatu patří obrovský palec nahoru. Konstrukce stínítka na pravých dveřích mi tak znemožňuje se do tohoto zrcátka podívat, což je zejména na pravé straně vozu docela problém.

Naopak kvituji vypouštění šedé vody pomocí kliky u kazety chemické toalety. Člověk tak nemusí klekat pod auto a někde šátrat po ventilu, který navíc může být z jízdy špinavý.

Adria Twin Axess 640 SL je slušně promyšlený a dobře použitelný obytňák, s nímž se z víkendu v malém stanu stal velmi komfortní výlet. Milerád bych v něm vyrazil i na týdenní dovolenou – pokud by tomu ovšem pasoval můj plán.

Totiž, všechna obytná auta, která jsou větší než klasická malá dodávka, mají jednu zásadní nevýhodu – jsou velká a nevejdou se jen tak někam. Nejde ani tak o mou zálibu jezdit autem naprosto absurdními místy, problém můžou být i nízko visící větve stromů u nějaké zapadlé silničky nebo třeba těsné kempy.

A o tom, že bych se na dovolené chtěl třeba i hezky svézt na nějaké točité silničce, ani nebudu začínat.

Nic z toho samozřejmě není chyba auta, tohoto ani žádného podobného. Obytňáky musí být velké, protože to jsou de facto garsonky na kolech; musíte se do nich prostě vejít. Jakkoliv příjemný tedy víkend s touhle adrií byl, stoprocentní náklonnost velkým „bydlíkům“ ve mně vyvolat nedokázal.