Článek
Nedomnívají se, že by tajemství spočívalo v jedné zázračné potravině nebo nápoji, které by ztělesňovaly něco jako elixír mládí. Myslí si, že existuje víc věcí, které mohou prodloužit věk, jehož se dožijeme. Zajímali se totiž o způsob života lidí z těch míst, kde se sto a více let dožívá nadprůměrné množství lidí. Takovým regionem je například japonský ostrov Okinawa a provincie Nuoro na Sardinii, ale také vesnice Vilcabamba v Ekvádoru, horské oblasti Gruzie atd.
Kdo se seznámí se způsobem života tamějších stoletých, začne rychle nacházet společné rysy. Tím zásadním je střídmý jídelníček, ve kterém dominuje pestrá rostlinná strava. Když pak vědci porovnávali příjem kalorií, došli k tomu, že Američané spořádají denně jídlo o průměrné hodnotě 2500 kcal, Francouzi 2300 kcal a obyvatelé Okinawy kolem 1800 kcal.
Jiná je i kvalita jídla
Viditelný rozdíl byl rovněž v kvalitě jídla. Stačilo srovnat stogramový hamburger (280 kcal) s hlavním jídlem obyvatel Okinawy o několika chodech. Mělo stejnou energetickou hodnotu, vážilo však pětkrát tolik, takže člověka bohatě zasytilo.
Rozdíl byl i v neporovnatelně vyšším obsahu vitamínů, minerálů a vlákniny, ale také antioxidantů. Ty eliminují agresívní kyslíkové radikály, které přispívají k poškozování lidských tkání a k předčasnému stárnutí. Jejich tvorbu zvyšuje kouření, znečistěné životní prostředí, stresy, přílišné pití alkoholu nebo extrémní fyzická námaha.
Sta let se podle statistik dožije jenom jeden člověk z každých pěti tisíc.
Jaké potraviny jedí lidé na Okinawě především? Syrovou zeleninu a ovoce, houby a sóju v nejrůznějších úpravách. Pravidelně, ale v menších porcích, si pak dopřávají sladké brambory, neloupanou rýži, plody moře a netučné jogurty. Méně často konzumují celozrnný chléb, hrachovou kaši, tučné ryby a sardinky. Spíš výjimečně dávají na stůl čokoládu, sýr, ořechy, celozrnné sušenky a koláče z hrubozrnné mouky.
Falešný mýtus vegetariánství
V regionu Nuomo na Sardinii, který je bližší naší kultuře, dominuje středomořská kuchyně s chlebem pečeným z tvrdé pšenice. Často tu jedí sýr z mléka domácích zvířat, která se pasou na loukách, kde rostou rostliny s vysokým obsahem omega-3 mastných kyselin. Také pijí místní víno. Obsahuje třikrát více polyfenolů než běžná červená. Tyto látky příznivě působí na cévy.
„Střídmý jídelníček je důležitý proto, že lidský organismus nespotřebuje nejvíc energie na fyzicky náročné výkony, ale na zpracování potravy,“ vysvětluje Doc. MUDr. Iva Holmerová, PhD., ředitelka Gerontologického centra v Praze 8. „Pokud jíme zdrženlivě, nepřetěžujeme ho. Je to podobné, jako když nákladní vůz nezatěžujeme nad předepsanou mez, ale pouze tak, jak to pro něj bývá optimální. Zvyšujeme tím pravděpodobnost, že bude jezdit dlouho bez poruch.“
To, že dlouhověcí lidé z uvedených oblastí žijí v čisté přírodě, pravidelně odpočívají a dostatečně spí, hraje také pozitivní roli. To se nedá říct o přísném vegetariánství. Docentka Holmerová se u stárnoucích lidí setkává s tím, že trpí nedostatkem bílkovin a vápníku, které nejsnáze získají z masa, vajec, mléka a mléčných výrobků. Slábnou pak, protože jim ubývají svaly, a snáz se jim přihodí úraz. Navíc se jejich kosti stávají křehčími.
Přiměřený musí být i pohyb
Vědci si rovněž všimli, že křepcí staříci a stařenky z uvedených oblastí jsou fyzicky velmi čilí. Muž z Okinawy, který pravidelně cvičil bojová umění a v zápase přenášeném televizí přemohl třicetiletého boxerského šampióna, určitě nepatřil k typickým příkladům. Těmi jsou spíš století lidé, kteří na Okinawě loví ryby, hodně chodí pěšky a spoustu věcí v domácnosti dělají ručně.
Na Sardinii zase všude dojdou, často šlapou do kopců a do schodů, pracují na zahrádkách, pasou zvířata atd. I pro stoleté z dalších oblastí je samozřejmý každodenní a přiměřený pohyb. Ale žádné přehnané sportovní výkony.
Ostatně není náhodou, že málokterý z vrcholových sportovců se dožije vyššího věku, což podle všeho souvisí s extrémní fyzickou zátěží, které bývají řadu let vystavení.
Velmi důležitá se zdá být ještě jedna věc. A tou je uměřenost. Proč může být tak zásadní? Představte si řidiče, který sviští s autem stylem brzda, plyn a zatáčky projíždí za hvízdání gum. A pak řidiče, který jezdí měkce, plynule, s minimem prudkého brždění nebo zrychlení doprovázeného kvílením motoru. Které auto najezdí podle všeho víc kilometrů v dobrém stavu? A tohle jednoduché pravidlo platí zřejmě i pro lidský život.
Zkreslené představy o síle optimismu
Americký psycholog profesor Lewis Terman, který sledoval 75 let osudy skupiny 1500 lidí, dospěl k závěru, že optimisté žijí déle. Ale také jsou méně nemocní, nepřihodí se jim tolik úrazů, konfliktů, neupadají tak snadno do různých závislostí, včetně kouření a pití, méně prožívají úzkosti a další negativní emoce. Také jim hrozí nižší riziko demence.
Jeho pokračovatelé, kteří dohledali osudy všech sledovaných lidí až do jejich smrti, ho trochu korigovali. „Jedinci, kteří byli jako děti veselí a měli smysl pro humor, se v průměru dožili kratšího věku než ti, kteří se méně smáli a vtipkovali, ale ukázali se jako rozvážní a houževnatí,“ řekla psycholožka Leslie R. Martinová z kalifornské La Sierra University.
„Zjistili jsme, že šťastné a bezstarostné děti se chovaly riskantněji, méně odpovědně, a to i ke svému zdraví. Optimistický pohled pomáhá v krizových situacích. Ale přesvědčení, že všechno dobře dopadne, může být nebezpečné, protože snadno vede k nedbalosti nebo zlehčování toho, co je pro zdraví a dlouhý život důležité. Naopak rozvaha a vytrvalost přinášejí prospěch na dlouhá léta.“
Podle docentky Holmerové je důležité vycházet dobře s lidmi a mít rád sám sebe. To člověku pomáhá v tom, aby se uměl přizpůsobit měnícím se okolnostem života, nebo aby si je dokázal přizpůsobit sám sobě.
A jakou roli hrají genetické dispozice? Zvyšují naše šance na dlouhý život zhruba o 20 procent. Z tohoto čísla je jasné, že větší díl zmíněné šance držíme ve svých rukou.
