Hlavní obsah
Dita Pichlerová Foto: Milan Malíček, Právo

Obezitoložka radí, jak vyzrát na genetické poselství

Vážila přes metrák a bojovala s dietami. Dnes je obezitoložka Dita Pichlerová živým důkazem, že je možné kila navíc trvale pokořit. Díky své osobní zkušenosti umí být empatická k pacientům, kteří se s nadváhou či obezitou marně potýkají.

Dita Pichlerová Foto: Milan Malíček, Právo
Obezitoložka radí, jak vyzrát na genetické poselství

Neurazíte se, když se vás hned na začátku zeptám, jak jste dokázala zhubnout vy?

Neurazím. Vím, že ten příběh táhne. Když k nám na kliniku přicházejí noví pacienti, žádají si „tu doktorku, co byla taky tlustá“. (směje se) Očekávají, že budu mít pro jejich problémy větší pochopení.

Potíže s nadváhou jste měla odjakživa?

Byla jsem takové to baculaté dítě. Moji rodiče i další příbuzní měli nadváhu nebo byli obézní. Nikdo v naší rodině nikdy nebyl štíhlý.

V mém případě je tedy dědičná zátěž jasně daná. Na gymplu jsem se ještě jakž takž držela, na vysoké škole to ovšem začalo být horší. Přišlo jedno těhotenství, druhé těhotenství a vážila jsem přes sto kilo.

Kolik let vám v té době bylo?

Během prvního těhotenství dvaadvacet. To je ještě dobrý věk, takže jsem po porodu dokázala velkou část nadbytečných kil shodit.

Podruhé, kolem třicítky, to už tak lehce nešlo. V průběhu každého těhotenství jsem přibrala třicet, pětatřicet kilo. Měla jsem totiž pocit, že se konečně nemusím hlídat, dopřávala jsem si.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste se rozhodla, že musíte zhubnout?

Zkoušela jsem to pořád, ale moc se nedařilo. Člověk většinou potřebuje nějaký zásadní, rozhodující moment, kdy si řekne „a dost“. I já ho potřebovala a vzpomínám na tu chvíli dodneška. V té těžké obezitě jsem se vydala do obchodu koupit si džíny…

Žádné vám nebyly a prodavačky protáčely oči…

No přesně! Kabinka, světla, ponižující chování prodavaček a džíny, které nenatáhnete ani přes stehna, a další nedopnete. Zkrátka všechno špatně.

Zhubnout třicet kilo mi trvalo čtyři roky. Někdy hmotnost klesala, jindy stála, občas šlo pár kilo i nahoru.

V té kabince jsem se rozbrečela a zároveň se rozhodla, že takhle to dál nejde.

V takovou chvíli nasadí většina lidí tvrdou hladovku, kterou po pár dnech vzdají.

I já na začátku nasadila dietu hraničící s hladovkou, kterou jsem dlouho nevydržela. Byla jsem ale odhodlaná a nevzdala jsem se úplně. Řekla jsem si, že prostě musím. Tou dobou jsem pracovala jako lékařka na diabetologii.

Věděla jsem, že nemůžu radit pacientům, aby zhubli, když vážím stejně nebo víc než oni. Viděla jsem jim na očích takové to: ty nám něco vykládej, sama bys potřebovala dietu! (směje se)

Ryby, drůbež, zelenina, to je základ stravy vhodné pro hubnutí. S ovocem opatrně, příloh pomálu.

Foto: Profimedia.cz

Takže jste změnila strategii a hubla pozvolna?

Začala jsem chodit do kurzů hubnutí, to mi hodně pomohlo. Všechny jsme tam řešily ten samý problém, vzájemně jsme se povzbuzovaly. Úplně jednoduché to ale nebylo.

Znáte to – práce, dvě malé děti, domácnost stála na mně. Sice jsem na kurzu zhubla během prvních tří měsíců deset kilo, jenže pak trochu opadla motivace. Celé moje hubnutí trvalo asi čtyři roky. Někdy mi hmotnost klesala, jindy stála, pak jsem měla dokonce pár kilo nahoře.

Hubeňour nebudu, k tomu nemám genetické předpoklady. Nemá smysl tlačit tělo někam, kde být nechce.

Z dlouhodobého hlediska šla ale ručička na váze níž a níž. Nakonec se mi podařilo zhubnout třicet kilo. Cítila jsem se šťastná. Tehdy jsem už také pracovala jako lektorka kurzů hubnutí. Je to osmnáct let.

Od té doby si váhu držíte?

Víceméně ano. Samozřejmě s malými výkyvy. Mám body mass index 23, což je pro ženu padesátnici v pořádku. Ve vyšším věku nevadí ani mírná nadváha s body mass indexem okolo 27, naopak je prokázáno, že tito lidé mají nejnižší riziko infarktu. (BMI 27 odpovídá zhruba váze 74 kg při výšce 165 cm.)

Úplný hubeňour nikdy nebudu, k tomu nemám genetické předpoklady. Nemá smysl tlačit tělo někam, kde být nechce nebo možná ani nemůže.

Genetika hraje tak velkou roli?

Dnes už víme, že ano. Vliv genetiky na metabolismus je vyšší než padesátiprocentní, řekněme až sedmdesátiprocentní. Známe stovky genů, které způsobují obezitu. Když se u vás sejde sada takových genů, budete pravděpodobně inklinovat k obezitě.

Kdo žádné takové geny nemá, může sice taky ztloustnout, musel by mít ale hodně špatnou životosprávu.

Krom toho existuje takzvaná monogenní obezita, kterou způsobuje jeden konkrétní gen. Kdo ho má, bude obézní zcela jistě. Takový druh obezity je vzácný, ani my obezitologové se s pacienty zatíženými tímto genem nesetkáváme často. V ambulanci jsem jich měla za pětadvacet let praxe asi pět.

Dědí se i špatné stravovací návyky?

Bývá to kombinace obojího. Proto vídáme rodiny, kde jsou obézní jak rodiče, tak děti. Obézní rodiče obvykle moc nesportují a nevedou děti ke zdravému životnímu stylu, nakupují nevhodné potraviny.

Dítě považuje takovou životosprávu automaticky za normální. Když pochopí, že by bylo vhodnější jíst jinak, je mu třeba osmnáct a váží sto deset kilo. Pak už se to řeší hůř.

Zkusme nejdřív jednodušší případy. Řekněme, že jsem o svátcích přibrala tři kila. Co byste mi poradila?

Pokud má člověk normální váhu a přibere nárazově, je to snadné. Stačí začít se víc hýbat a hlídat si především večer kalorický příjem, večeřet po omezenou dobu třeba jen salát a omezit alkohol. Lidi s dlouhodobě normální váhou tohle většinou umí.

Nebezpečnější jsou podobné situace pro ty, kteří byli v minulosti obézní. Třeba já, když přiberu tři kila, musím na sebe být hodně přísná a hned je stáhnout dolů. Jinak hrozí, že by mi váha rychle stoupala dál.

Co když si někdo s sebou nese nadbytečná kila celý život a teď se jich chce konečně definitivně zbavit?

Tak to je samozřejmě těžší. Takoví pacienti bývají takzvaní chroničtí dietáři. Drží se, zhubnou, pak to zase pustí a přiberou, stále dokola. Každý nový hubnoucí pokus jde hůř. Tělo reaguje čím dál pomaleji, pak už hubnutím nereaguje vůbec nebo jenom na extrémně perfektní dietní režim, navíc až po dlouhé době.

Tito lidé obvykle nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy jim stačilo zmenšit porce a hmotnost šla hned dolů. Stěžují si, že teď jsou na sebe přece stejně tvrdí, a přesto nehubnou. Snaží se třeba celý měsíc, jenže váha se ani nehne. Zásadní je vytrvat a vyvarovat se extrémů, žádné radikální diety, které pak člověk stejně nevydrží.

Po nějaké době tělo pozvolna hubnout začne, může to ale trvat i několik týdnů, a to je samozřejmě deprimující.

Psychika hraje velkou roli?

Psychika spolu s genetikou hrají v procesu hubnutí nejzásadnější roli. Dnes už jsou pacienti skvěle informovaní, co se týká správné životosprávy. Vědí, co a v jakém množství mají jíst i jak se mají hýbat.

Změnit přístup k sobě samotnému ale tak jednoduché není. Proto máme u nás na klinice i tým psychologů.

Ve své knize píšete, že si občas dopřejete větrníkový den… Opravdu po něm neztloustnete?

Američané tomu říkají cheat day. Jednou za pár týdnů si dopřejete den, kdy můžete sníst cokoli, na co máte chuť. Tělo si toho nestačí všimnout, takže energii z potravy nezačne ukládat. Samozřejmě za předpokladu, že se hned další den vrátíte k obvyklému režimu.

Pokud se vám stýská po dobrotách, které jste jedla, než jste začala hubnout, tohle uspokojení chutí může pomoci. Já si jednou za čas koupila třeba pět větrníků a pěkně jsem si je vychutnala. Teď už tu potřebu nemám, větrníkům jsem odvykla.

Dodržujete přísný režim?

Abych si udržela váhu, musím se hlídat mnohem víc než moje vrstevnice, které nikdy obézní nebyly. Organismus má tendenci vracet se ke své nejvyšší dosažené hmotnosti. Dodržuji vzorný jídelníček, snažím se hýbat.

Jím pravidelně malé porce s velkým podílem bílkovin. Mám ráda víno i tučná jídla. Občas si něco takového dám nebo ze svého režimu vybočím třeba na dovolené. Na jejím konci už se ale těším, až se k němu zase vrátím.

Jak důležitý je při hubnutí pohyb?

Tělo má tendenci reagovat na snížený kalorický příjem zpomalením metabolismu a právě pohyb tomu dokáže zabránit. Vhodný je jakýkoli sport, který člověka baví. Ideální je hýbat se hodinu denně v kuse.

Pro obézní je vynikající třeba rychlá chůze. Není potřeba se hned ztrhat ve fitcentru.

Co si myslíte o proteinových dietách založených na výživových doplňcích, koktejlech a tyčinkách?

Fungují. Krátkodobě tělo takovou dietu zvládne a člověk zhubne. Jenže co pak? Chcete jíst do smrti tyčinky a pít koktejly? Nemluvím o zdravotním riziku, kterým by taková strava z dlouhodobého hlediska byla například pro játra nebo ledviny.

Pokud ji držíte krátkodobě a pak se vrátíte ke svým špatným stravovacím návykům, přijde nevyhnutelně jo-jo efekt.

Mám ale i pacienty, kteří se snaží dodržovat celkem dobrý režim a k němu si jednou za rok dají na pár týdnů tuto keto dietu. Za dva měsíce zhubnou třeba deset kilo a pohlídají si, aby po jejím vysazení hned nenabrali. Pak během roku sice pár kilo přiberou, ale vyřeší to opět keto dietou.

Pokud jsou jinak zdraví, nelze proti tomu nic moc namítat. Pro někoho je to příjemnější než se extrémně hlídat celý rok.

Kdy je čas na radikálnější opatření, jako jsou léky na hubnutí, nebo dokonce bandáž žaludku?

Bandáž žaludku je takové laické synonymum pro takzvané bariatrické operace. Jejich principem je zmenšení obsahu žaludku, což vede logicky k hubnutí.

Bariatrická operace by měla být nabídnuta každému pacientovi s body mass indexem nad 35, což je druhý stupeň obezity. Případně pacientům s body mass indexem nad 30 v případě, že trpí cukrovkou.

Není to tedy operace jen pro morbidně obézní. Řekněme, že ji může podstoupit žena, která měří 163 centimetrů a váží 85 kilo.

Bandáž, nebo balonek? Operace žaludku změní i produkci hormonů.

Foto: Profimedia.cz

Takové pacientce proplatí bariatrickou operaci pojišťovna?

Ano, pacient nedoplácí vůbec nic. Je totiž prokázané, že pokud obezita překročí určitou hranici, je hubnutí tradiční cestou velmi obtížné. Trvale zhubne jen jedno procento těchto pacientů. Po operaci to zvládne sedmdesát procent těžce obézních.

Jen díky tomu, že se kvůli zmenšenému žaludku nemohou přejídat?

Zdaleka nejde jen o to. Operací se změní chod hormonů v organismu. Tím pádem se promění chutě, pocity hladu i hospodaření s energií. Nevíme přesně, proč se tak děje, ale podstatné je, že to funguje.

Může mít podobný efekt moderní farmakoterapie?

Ta je také velmi účinná, ať už ve formě tablet, nebo injekcí. Oboje působí na stejném principu – tlumí pocit hladu a zrychlují metabolismus. Na naší klinice jsou na těchto lécích stovky pacientů, trvale zhubne nadpoloviční většina z nich.

Může se zdát, že to není moc, je ale potřeba si uvědomit, že konzervativní cestou zhubne trvale jen ono jedno výše zmiňované procento. Základem ovšem stále zůstává vhodný dietní režim. Bariatrická operace nebo léky fungují jako účinná berlička, která ho pacientovi pomůže udržet.

Dodržovat dietní režim znamená jíst pětkrát denně, nebo to už neplatí?

Pro někoho je pětkrát denně příliš často. V zásadě jsou vhodné dva režimy – buď jíst po třech hodinách, nebo po šesti hodinách. Záleží pouze na tom, co komu víc vyhovuje.

Někdo si rád dopřeje větší porce s delším časovým odstupem, jiný upřednostní menší porce a mezi nimi malou svačinu. Efekt je stejný.

I celebrity bojují s nadváhou. U Russela Crowea hrál velkou roli alkohol.

Foto: Profimedia.cz




yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků