Označují se zkratkou NOAC. Mají i výhodnější vlastnosti než ty dosavadní, které lékaři užívají proti nebezpečným sraženinám, tedy trombům, dlouhé roky (heparin a warfarin). Oba preparáty brání jejich vzniku tím, že působí proti nežádoucímu srážení krve.

Nevýhodou heparinu je, že se musí v předepsaných intervalech píchat pomocí injekce do podkoží. U warfarinu musí specialisté nastavit jeho hladinu u každého člověka individuálně. Hlídají ji pomocí krevních testů. Účinky mohou změnit i určité potraviny (brokolice, špenát, zelí aj.), alkohol a další léky. Člověk má pak příliš vysokou hladinu warfarinu nebo naopak nízkou, se všemi problémy, které to přináší.

U nových antikoagulačních léků podávaných ústy (anglická zkratka NOAC) to nehrozí. Jde o farmaka s účinnými látkami rivaroxaban, apixaban a dabigatran. Vstupují do kaskády, která spouští vznik krevní sraženiny, a brání tvorbě trombů.

K jejich aplikaci není nutná injekce. Užívají se v tabletkách. Lékaři je nasazují pacientovi rovnou, bez toho, aby museli kontrolovat hladinu léku nebo její změny, jako je tomu u warfarinu.

„Jsou navíc účinnější a mají i menší vedlejší účinky,“ říká prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc. z FN v Brně. „Jejich užívání je také jednodušší a příjemnější.“ Tomu, aby se rychle rozšířily, bude bránit jejich cena. Zatím jsou výrazně dražší než dosavadní standardně užívaná léčba, tedy hlavně hepariny, warfarin aj.

Spojenec i nepřítel

Krevní sraženiny nejsou jen nepřítel, ale i spojenec. Chrání nás před vykrvácením v případě zranění. Zdravý organismus je dokáže vytvořit, když to potřebujeme, a naopak rozpustit tam, kde by nám mohly škodit. Když se ale tyto dokonalé mechanismy naruší, hrozí nám zmíněné problémy.

„Rizikovými faktory vzniku žilních trombů, které můžeme do jisté míry ovlivnit, je obezita, kouření a stavy, kdy se zpomalí proudění v žilách,“ říká Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc., z II. interní kliniky VFN v Praze.

„Ale také nedostatek tekutin i aktivního pohybu. Ten zlepšuje stav a fungování krevního oběhu. Na druhou stranu většinu rizik žilní trombózy ovlivnit nemůžeme. Třeba stoupající věk, pooperační stavy a nádorové onemocnění. Stejně tak těhotenství nebo období po porodu zvyšují nebezpečí vzniku trombózy, byť jde o normální součást života žen.“

Rizikem, které rovněž neovlivníme, jsou podle ní vrozené sklony ke zvýšené srážlivosti krve (např. Leidenská mutace jednoho z koagulačních faktorů). Nebezpečné je také:

- dlouhé ležení při vážných chorobách nebo po operacích (vysoké riziko těchto potíží je například při náhradách kyčelních a kolenních kloubů nebo při jejich zlomeninách, bez účinné prevence by hrozilo 40 až 60 procentům operovaných);

- fibrilace síní, stavy po infarktu myokardu, nemoci plic a někdy i ledvin;

- hormonální léčba. Hlavně v kombinaci s dalšími zmíněnými faktory, třeba s kouřením. Tyto kombinace zvyšují riziko trombembolie i u jinak bezpečné hormonální antikoncepce;

- úrazy i další traumata, ale rovněž těžší infekce a podobně.

Nebezpečná plicní embolie

Žilní trombóza se objeví u 16 až 20 000 lidí ročně. To je jedno slušné okresní město. Krevní sraženina, která zhorší odvádění žilní krve z postižené končetiny, obvykle způsobí otok postižené nohy, napětí a bolest v ní, někdy se změní i barva její kůže. Lékaři ji obvykle diagnostikují pomocí vyšetření krve a ultrazvuku.

„Cílem její léčby je zprůchodnit žílu a zabránit také tomu, aby se trombus nebo jeho části dostaly do krevního řečiště a skrze srdce až do tepen, které vedou krev do plic, kde se okysličuje,“ říká docentka Karetová. Plicní embolie je totiž dramatický stav, který může někdy ohrozit i život postiženého člověka.

U arytmií a infarktů

Daleko četnější potíží, která může vyvolat vznik krevní sraženiny a následně i mozkovou mrtvici, je fibrilace síní. Srdeční předsíně se při ní přestanou pravidelně stahovat a začnou se chvět. V ČR postihuje zhruba 200 000 pacientů. Častěji to jsou muži, většinou ve věku nad 65 let.

„U fibrilací vzniká pětkrát vyšší riziko vzniku krevní sraženiny a následné cévní mozkové příhody, než tomu je u běžných arytmií srdce,“ říká profesor Špinar. „Mrtvice přitom způsobí 25 procent všech úmrtí u nás.“

Součástí léčby fibrilace síní není proto jen navození správného rytmu srdce, ale také intervence, která se snaží tromby eliminovat a předejít jejich vzniku. „Nové antikoagulační léky (NOAC) se ukázaly stejně účinné jako warfarin, navíc snížily nebezpečí obávaného krvácení do mozku,“ vysvětluje profesor Špinar.

Také ischemická choroba srdeční, zejména pak infarkt, při kterém se nedokrvuje část srdce, zaviní čtvrtinu všech úmrtí v ČR. Základem jeho léčby je angioplastika, tedy to, že kardiologové roztáhnou zúženou cévu pomocí speciálního balónku zavedeného do postižené cévy.

Další variantou je umístění výztuže, tedy stentu. Do tepny ho zavedou pomocí vodicího drátu skrz cévu v třísle. Svinutý stent dopraví na postižené místo a tam ho rozvinou. Protože jde o cizí těleso v krevním řečišti, stoupá pravděpodobnost vzniku krevní sraženiny.

V těchto případech se klasické léky, které snižují shlukování krevních destiček (aspirin a clopidogrel), začínají kombinovat s malou dávkou nových antikoagulačních léků (NOAC). „Tato kombinace představuje novou éru léčby pacientů po srdečním infarktu,“ říká profesor Špinar.