Gróňané se bojí americké invaze. Připravují se na útěk z ostrova, řekla Novinkám dánská bezpečnostní expertka

Je opravdu těžké odhadnout, co se Donaldu Trumpovi honí hlavou. Myslím si, že důvod, proč jsou Grónsko a Dánsko nyní velmi znepokojené, je to, co se stalo na začátku ledna ve Venezuele (Američané při speciální akci unesli venezuelského vůdce Madura - pozn. red.). Ne proto, že by tyto dvě situace byly přímo porovnatelné, ale proto, že nám to ukazuje ochotu tyto hrozby proměnit v činy. Znepokojené teď ale není jen Dánsko a Grónsko, ale také všichni ostatní spojenci v Severoatlantické alianci.

Myslím, že zatím nemůžeme říct, jaký výsledek toto jednání mělo. Domnívám se, že účelem schůzky bylo pouze vzájemné jednání, protože všechny tři strany spolu na této úrovni nejednaly asi rok. Veškerá komunikace probíhala prostřednictvím médií a sociálních sítí. Nyní se ale rozhodly zřídit skupinu na vysoké úrovni, která bude tyto záležitosti dále projednávat. Myslím, že to je v současnosti ten nejlepší výsledek, v jaký jsme mohli v dané situaci doufat.

Alespoň podle toho, co bylo řečeno, ano. Za pár týdnů se bude konat další schůze této skupiny na vysoké úrovni. Myslím, že jak z dánské, tak i z grónské strany jde o to pokračovat v rozhovorech a oficiálním dialogu.

Není zcela jasné, o čem tyto dialogy budou. Jde ale o bezpečnost. Myslím, že postoj Dánska a Grónska je pokračovat v obranné dohodě z roku 1951, kterou jsme uzavřeli s USA.

Ne. A je velmi důležité mluvit o tom, že to není pravda. Kolem Grónska nejsou žádné ruské ani čínské lodě. Můžete se na to zeptat jakéhokoli odborníka na bezpečnost Arktidy nebo jakékoli zpravodajské služby kteréhokoli člena NATO. Všichni vám řeknou totéž. Je tedy velmi nebezpečné, že to stále slýcháme.

Není to však jediné, řekněme, nedorozumění, které v této věci slyšíme. Další je, že Dánsko může Grónsko Spojeným státům prodat. Dánsko na to nemá žádné právo. Grónsko je národ uznaný mezinárodním právem, znamená to, že má právo na sebeurčení.

Upřímně řečeno, byla bych opatrná v tom předpokládat, že Trump má v tomto ohledu nějaký taktický záměr nebo že se jedná o záměrnou volbu slov. Možná si skutečně myslí, že tam všechny ty lodě jsou. A pak to řekne, aniž by si ověřil, zda je to pravda. Další interpretací samozřejmě je, že se jedná o užitečnou záminku k tomu, aby skutečně anektoval Grónsko nebo jej jiným způsobem dostal pod svoji kontrolu.

Proto jsme teď velmi zaneprázdněni ověřováním faktů, protože to velmi připomíná argument o narkoteroristech ve Venezuele. Více do minulosti to pak připomíná válku v Iráku, kde se argumentovalo zbraněmi hromadného ničení. Proto je důležité těmto, nazvěme je nedorozuměním, čelit.

Existují tři různé argumenty, které šíří Trump či jeho blízké okolí. První se týká grónských zdrojů. Je důležité poznamenat, že neexistují žádné překážky, které by USA bránily investovat do těžby zdrojů v Grónsku. To dokonce několikrát prohlásilo, že vítá americké investice.

Druhý argument se týká bezpečnosti a statusu amerických a dánských vojenských sil v Grónsku. V této souvislosti musím opět zmínit dohodu z roku 1951, která dává Spojeným státům velmi široké možnosti pro zvýšení své vojenské přítomnosti v Grónsku. Dánský a grónský ministr zahraničí prohlásili, že velmi rádi budou jednat o čemkoli, co USA v této souvislosti požadují.

Poslední argument je expanze na severoamerické území. Grónsko se nachází v takzvané západní hemisféře. Jednou věcí je, co říká Donald Trump. Tento způsob uvažování ale vidíme vyjádřený i v nové americké strategii národní bezpečnosti. Jde o Monroeovu doktrínu o Severní Americe. Ta hovoří o tom, že USA potřebují kontrolovat celou Severní Ameriku, aby byly v bezpečí. Tento druh myšlení zároveň souhlasí s Donaldovými osobními motivacemi. Myslím si, že je důležité odlišit tuto logiku od jakýchkoli obav o vojenskou bezpečnost v Grónsku, protože to lze vyřešit společným jednáním tří stran a diplomatickým dialogem.

Anexe je něco, o čem se ani nejedná, protože jde pro Dánsko a Grónsko o něco, o čem ani jednat nebudou.

Nejprve musím zdůraznit, že v současné době neexistuje žádná hrozba vůči Grónsku nebo směrem ke Grónsku. Bezpečnostní obavy týkající se ostrova se týkají jeho geostrategické polohy ve vztahu k USA. Má to hodně co dočinění s raketami dlouhého doletu. Z pohledu USA je Grónsko jakousi strážní věží proti jakékoli přilétající zbrani dlouhého doletu, například z Ruska.

Grónsko také hraje roli ve vztahu k Británii. V ideálním případě můžete mít kontrolu nad provozem ponorek v těchto námořních cestách mezi Grónskem, Islandem a Velkou Británií. Tím jen chci říct, že si nemyslím, že Čína a Rusko mají zájem o útok na Grónsko jako takové.

V Grónsku je teď jedna americká vojenská základna Pituffik, dříve se jmenovala Thule, která tam je už od konce druhé světové války. Hlavní funkcí základny je včasné varování před raketami. V podstatě jde čistě o protiraketovou obranu.

Poté v Grónsku působí dánská armáda, která je přítomna v podobě Společného arktického velitelství Dánského království. Velitelství je v Nuuku, hlavním městě Grónska. Toto velitelství má pak menší základny podél pobřeží ostrova. Dánsko zde má hlídkové letadlo, lodě a podobně. Je však pravda, že většina vybavení je velmi stará. Dánsko teď ale investovalo 40 miliard dánských korun (asi 130 miliard korun, pozn. red.) na obranu.

Na to je velmi těžké odpovědět, protože je to trochu jako se ptát, jaká je bezpečnostní situace v Evropě. Jednou odpovědí je, abychom se podívali na Ukrajinu, pokud se ale podíváte na Španělsko, odpověď je jiná.

Myslím si, že existuje jedna situace odehrávající se na severu Norska, Finska a Švédska, což je samozřejmě blízkost k Rusku. V této oblasti má Rusko některé ze svých nejdůležitějších prostředků jaderného odstrašování v podobě ponorek. Tato oblast je teď dle mého názoru tou nejvíce znepokojující.

Pak zde máme situaci v Beringově průlivu, tedy mezi Aljaškou a Ruskem, a také v severním Atlantiku, která taktéž zahrnuje Grónsko.

Obecně mohu říct, že jsme dříve o Arktické oblasti mluvili jako o oblasti s nízkým napětím. To už ale neplatí. Obecně řečeno je to způsobeno arktickou militarizací Ruska a také americkou odpovídající militarizací. Jsme teď svědky bezpečnostního dilematu, kdy Rusko militarizovalo, kvůli čemuž se USA cítily méně bezpečné, a proto pak následně také militarizovaly, například na Aljašce.

Netuším. Pokaždé, když se na tuto otázku snažím odpovědět, cítím, jako by mi zkratoval mozek. V posledních dvou týdnech jsme ale slyšeli prohlášení od některých z největších evropských spojenců NATO, kteří se zastali suverenity Dánského království. Velmi brzy jsme také viděli nabídku Francie vyslat do Grónska vojáky. Francouzští vojáci se také zúčastní chystaného vojenského cvičení. Domnívám se tedy, že evropští spojenci NATO jsou ochotni to brát velmi vážně.

Rozhodně. Pro Dánsko a Grónsko je to ale složitá situace, protože přijetím této nabídky riskují eskalaci situace či provokaci vůči Trumpově administrativě, a to zejména pro tu část administrativy, která nemá Evropu z nějakého důvodu v lásce. Diplomaticky vzato se také jedná o odstrašující signál.

Souhlasím. Otázkou však je, jestli se to už neděje, protože v současné době je důvěra členů NATO a USA velmi malá. Kanada je také všemi těmito událostmi velmi znepokojena. Stále ale samozřejmě máme něco, čemu říkáme NATO, a ještě ho můžeme zachránit. Myslím si ale, že prochází tou vůbec nejzávažnější krizí v historii, tedy alespoň za mého života.

Všechno, co se právě děje, hraje do karet Vladimiru Putinovi a jeho vůbec nejbláznivějším snům. V Evropě bychom si ale měli uvědomit, že pro Trumpovu administrativu není NATO tak důležité jako pro předešlé administrativy. V Kanadě a v Evropě si samozřejmě myslíme, že je aliance tou nejdůležitější věcí, signály, které přicházejí z Washingtonu, ale říkají, že pro ně to tak být nemusí.

Nedokážu předpovídat budoucnost a musím říct, že sama žiji v Kodani a ne v Grónsku. Mám ale pocit, že po tom všem, co se v uplynulém roce stalo, se Gróňané cítí vyčerpaní a nerespektovaní. Jasně také dali najevo, že nemají žádný zájem se s USA po tom všem sbližovat.

V USA existuje myšlenka, že si Gróňany mohou koupit, když jim zaplatí dostatek peněz. To je velmi americký způsob myšlení. Chybí tomu to, o co se Grónsko v posledních 50 až 60 letech snaží, a to získat větší autonomii od Dánska, a nakonec se stát skutečně nezávislým státem. Tato aspirace jde daleko za jakoukoli peněžní kompenzaci od USA.

Určitě bylo. Je to jeden z důvodů, proč jsme teď svědky takového sblížení Dánska s Grónskem. V současnosti jsou pro Grónsko a pro Gróňany největší hrozbou právě Spojené státy, takže ta chuť stát se suverénní teď taková není. Grónská vláda si je velmi dobře vědoma toho, co je v sázce. Nejsou v situaci, kdy by mohli riskovat oddělení od Dánska. I tak je to ale do budoucna jejich aspirace.

Mohu vám pouze říct, o čem se píše v dánských médiích. Je to jediná věc, o které Gróňané doma u večeře mluví. Někteří se začali připravovat na útěk. A to ne kvůli Rusku, ale kvůli USA. Lidé jsou vyčerpaní a bojí se.