Hlavní obsah
Ne vždy naše dobře míněné rady druzí vyslyší. Foto: Profimedia.cz

Jak ovlivnit ostatní a inspirovat je svým názorem. A to vše bez manipulací

Situací, kdy přesně víme, co mají dělat ostatní, je spousta. Ne vždy však dotyční naše dobře míněné rady vyslyší a často se místo poděkování dočkáme spíše odmítnutí, či dokonce konfliktu. Často je to dáno tím, že naše snaha ovlivnit druhé překročí tenkou hranici mezi dobře míněnou radou a manipulací.

Ne vždy naše dobře míněné rady druzí vyslyší. Foto: Profimedia.cz
Jak ovlivnit ostatní a inspirovat je svým názorem. A to vše bez manipulací

Na snaze ovlivňovat druhé není nic špatného, zvlášť když se je snažíme přimět ke změně, ze které mají prospěch. Ať už jde o rady kamarádce, která při výběru partnera dělá stále stejné chyby, či rady partnerovi, který je nespokojený v práci a s řešením otálí apod.

I když ale mnohé vaše rady stojí na reálném základu, dotyční s nimi nemusí hned souhlasit. Dost často se začnou obhajovat, a pokud tuto debatu včas neukočírujete, pravděpodobně přeroste v nepříjemný konflikt.

„Když se nás někdo pokouší přesvědčit o své pravdě, nepřímo tím říká či naznačuje, že naše myšlení je chybné. Tuto informaci náš mozek vnímá jako ohrožení a velení se ujímá tzv. limbický systém, tedy v podstatě vzdorující a odmítavá část mozku, která spouští některou z automatických reakcí – útok, útěk nebo zmrznutí. Výsledkem je, že ani ty nejlepší rady nejsme v danou chvíli schopni racionálně zhodnotit, natož zpracovat, nebo dokonce přijmout,“ vysvětluje Vladimír Tuka, který v Čechách představil a dále rozvíjí metodu NeuroCoaching využívající poznatky moderní neurovědy.

Pokud tedy chcete, aby ostatní přijímali to, co řeknete, a aby vaše slova a rady považovali za cenné, je dobré držet se následujícího.

1. Pozorně si vybírejte, komu chcete pomoci, a naslouchejte jim

Ovlivňování je o výdeji energie, který by měl mít smysl i pro vás. Čas ani energie nejsou nevyčerpatelné, a proto je užitečné upřít svou pozornost na to, kde máte přímý, a tedy největší vliv, a kde má vaše úsilí naději na co největší efekt. Snáze tak i přesvědčíte vlastní mozek, aby vydal energii i za něco jiného než to, co souvisí s vaším bezpečím a spokojeností.

Než se pustíte do jakéhokoli rozdávání rad, vždy se skutečně zajímejte o to, co je pro dotyčného důležité – co mu dělá radost a jaké starosti řeší.

„Svět každého je jedinečný a bránou k jeho porozumění je naslouchání. Snažte se pochopit nejen slova, ale i smysl toho, co vám druhý říká. Vyvarujte se přitom hodnocení, soudů a porovnávání s vaším viděním světa,“ radí Tuka.

Pokud budete druhému skutečně dobře naslouchat, pak zjistíte, co ho k jeho chování a rozhodování vede, a je možné, že změníte na celou situaci názor a své rady následně přehodnotíte.

2. Dopřejte druhým možnost cítit se bezpečně

Chcete-li druhým rozdávat rady, pak musíte udělat maximum, aby se s vámi cítili v bezpečí. I když se to může zdát jednoduché, nemusí tomu tak vůbec být.

Podle doktora Davida Rocka, průkopníka koučinku, je k tomu zapotřebí dokázat zanalyzovat pět základních sociálních potřeb člověka, tzv. SCARF.

  • S (Status) - naše relativní důležitost
  • C (překlad z angličtiny Jistota) - schopnost předvídat, co se bude dít 
  • A (Autonomie) - kontrola byť domnělá nad děním kolem nás s možností volby
  • R (překlad z angličtiny Vztahovost) - bezpečné a důvěryhodné vztahy
  • F (Férovost) - spravedlivá interakce s lidmi 

Vyhodnocení těchto pěti potřeb má klíčový vliv na to, zda člověk bude na jednání druhých reagovat pozitivně a spolupracovat, nebo zda se naopak jejich myšlenkám uzavře.

V praxi to znamená, že při debatě o výběru střední školy nepostavíte potomka do role dítěte, o jehož budoucnosti rozhodnete vy jako rodič a autorita, ale budete s ním mluvit spíše jako s partnerem, jehož postřehy a přání jsou pro vás důležité a cenné.

„Jistota a pocit kontroly navíc souvisí i s tak základními věcmi, jako je dohoda o tom, kdy se o tématu budete bavit a kdy debatu na čas ukončíte. To, že máte zrovna náladu na řešení budoucnosti vašeho dítěte, neznamená, že je stejně naladěn i váš potomek. Stačí přitom málo, domluvte se, kdy si v klidu sednete a vše proberete. Podobně důležité debaty můžete spojit třeba i s večeří v oblíbené restauraci. I když byste měli rádi celou věc uzavřenou, netrvejte na tom, že se nikdo nezvedne od stolu, dokud se tak nestane. Často je lepší nadnést téma a možnosti, a poté nechat všem zúčastněným čas a prostor na jejich zvážení,” radí Tuka.

3. Nezapomínejte na respekt

I když už víte, co druhého skutečně zajímá či trápí, a máte připravené příjemné podmínky pro rozhovor, můžete se i tak dopustit další poměrně časté chyby, kterou je tendence hodnotit situaci ze svého pohledu.

„Každý z nás má zcela unikátní vidění světa. Lidský mozek dělá, co může, aby realita jeho světa dávala smysl, zapadala do sebe. Tato jedinečnost vnímání je důsledkem celoživotních zkušeností tak, jak se ukládaly v zápisech v našem mozku. Prožívání a chování každého z nás je tak zcela originálně zabarveno. Snažte se tedy své názory zasadit do rámce uvažování druhého tak, aby pro něj byly co nejsrozumitelnější a nejatraktivnější,“ doporučuje kouč.

Pokud je například váš partner nespokojený v práci a s řešením otálí, pak mu na věc můžete říct svůj názor, ale vše ostatní nechat na něm. Je možné, že po zvážení podstatných pro a proti nakonec sám vyhodnotí jako nejlepší řešení investovat energii do změny svého postavení v týmu a zlepšení komunikace s vedením, místo hledání nové práce.

K takovému rozhodnutí mu ale nepomůže váš nátlak, ale naopak klid a porozumění.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků