Hlavní obsah

Tomáš Nushart: Trénink musí psa bavit, musí mu vonět a chutnat

Odhadem je dnes v Česku majitelem psa třetina lidí. A každý bez rozdílu chce mít skvělého psa, který poslouchá. Ale ne všichni vědí, jak na to. V poslední době zažívá boom tzv. pozitivní metoda výchovy psů, která staví na porozumění člověka jeho psovi. Místo trestů tak na řadu přicházejí odměny. Jedním z propagátorů této metody je i Tomáš Nushart, zakladatel psichologie.cz a trenér psů a jejich páníčků.

Foto: archív Tomáše Nusharta

Tomáš Nushart, trenér pozitivní výchovy psů.

Článek

Psi se stali nedostatkovým zbožím. Na psy s průkazem původu se čeká i více než rok. Útulky zejí ve velkém také prázdnotou. Zaznamenal jste i vy větší zájem o cvičení psů?

Zaznamenal, musím říct, že už pár týdnů mám víceméně plno a pro nové zájemce o tréninky už hledám místo poměrně složitě, případně třeba za pár týdnů. Stejně jsou na tom kolegové trenéři, se kterými jsem v kontaktu.

Pro koho jsou začátky nového člena domácnosti těžší, pro majitele štěňátek či starších psů z útulků?

Řekl bych, že pro majitele štěňátek, protože potřebují téměř nepřetržitý dozor a člověk musí neustále velkou část své pozornosti věnovat právě jim.

Samozřejmě i u dospělých psů, pokud si je k sobě vezmeme nově, je zapotřebí dost pozornosti, ale u štěňátek to bývá výraznější. Štěňátka mají tendenci občas okusovat úplně všechno, co se jim dostane pod tlamu, nemají ještě hygienické návyky, neumí být sama ani chvilku… To všechno se musí natrénovat.

Jak by takový pozitivní trénink psa měl vypadat?

Jedním ze základů je trénovat, když nemá člověk špatnou náladu a má do tréninku chuť. Pes vnímá všechny emoce a nejlepší start do každého tréninku je být v pohodě. Dalším každodenním pravidlem jsou plné kapsy pamlsků a pochvaly.

Trénink musí psa bavit, musí mu vonět a chutnat. Správné odměňování vede k nadšení psa a k pokrokům v tréninku. To je jedno z několika pravidel metody pozitivní výchovy psa. Přitom nejde o rozmazlování.

Které rasy jsou obecně snáze cvičitelné a naopak které rasy by si měli pořizovat jen zkušení majitelé?

Já jsem velkým fanouškem ovčáků, to znamená například německých ovčáků nebo švýcarských ovčáků nebo například retrívrů. To jsou skvělá plemena nastavená na práci s člověkem, že i trénink je pak o něco jednodušší než s plemeny, která je nutné neustále přesvědčovat, aby nějakým způsobem fungovala.

Z nich mě napadá například poměrně moderní plemeno shiba-inu, které má občas trochu svoji hlavu. Na druhou stranu mám jich teď v tréninku několik a po pár měsících práce jsou také skvělí. Jde vždycky hlavně o majitele a o jeho nadšení pro trénink.

Vždycky je zkrátka na mně, abych boty uklidil do botníku předtím, než je štěně rozcupuje. Protože když je rozcupuje, tak to není jeho chyba, ono se jen chová jako štěně. Je to moje chyba, protože jsem je neuklidil

Musíte jako cvičitel měnit přístup i podle pohlaví? Jsou fenky skutečně klidnější a lépe ovladatelné?

Možná spíš podle pohlaví majitele, muži často potřebují hodně rychle vidět nějaký výsledek, ženám nevadí trénovat delší dobu, než se nějaký výsledek třeba objeví. Což samozřejmě také neplatí zdaleka vždycky.

Ale je to možná i tím, že v moderním tréninku psů je daleko více trenérek a naopak v klasickém, na trestech založeném tréninku je daleko více trenérů mužů.

Jinak pohlaví pejska hraje určitě také roli, ale asi ne tak zásadní, pokud neřešíme hodně konkrétní problém, který by s tím souvisel.

Například když některé fenky mají problémy s jinými fenkami, jiné naopak nemusí pejsky, případně když se nemusí dva psi mezi sebou. Další problémy mohou nastat u hypersexuálních pejsků, kteří nejsou v přítomnosti fenky vůbec schopní fungovat, natož v přítomnosti háravé fenky. To už jsou pak případy, kdy může být kastrace důležitá i z tohoto důvodu.

Na druhou stranu to zase není případ každého pejska, který neposlouchá v přítomnosti fenky, často je to hlavně o tréninku.

Psi také během puberty zažívají emocionální kotrmelce

Jak na to

Jakou nejčastější chybu lidé dělají, když si domů přinesou štěňátko?

Podle mě to jsou prostě přemrštěné nároky. Pravidelně se mi ozývá spousta majitelů, že jejich štěně ve 3 měsících není plně čistotné, že je kouše do rukou, že na každého skáče a neumí povely.

A moje odpověď bude vždycky stejná, že to je absolutně v pořádku, protože to je štěně. Je pak velmi důležité, aby majitel nespadl do nějakého trestání štěňátka za chování, které je zkrátka pro štěňátka normální.

Vždycky je zkrátka na mně, abych boty uklidil do botníku předtím, než je štěně rozcupuje. Protože když je rozcupuje, tak to není jeho chyba, ono se jen chová jako štěně. Je to moje chyba, protože jsem je neuklidil.

Nemá proto samozřejmě smysl jakkoliv trestat štěně, které jen způsobem sobě vlastním objevuje svět.

Co může takové trestání způsobit?

Tresty vedou k nedůvěře psa k člověku, trestaný pes je vystresovaný. I když na chvíli může trest zdánlivě zafungovat, časem se ukáže u zvířete jiný problém a třeba ještě horší.

Pes totiž vydrží hodně a je nastaven tak, aby přilnul k člověku, umí mu hodně odpustit. Ale nevydrží to napořád.

Nesmyslné tresty chovatelů
Jakékoli bití, včetně plácnutí novinami
Zalehnutí psa, jelikož se to ve smečce přece dělá
Namáčení čumáku v loužičce
Kousnutí do ucha
Agresivní škubání za vodítko atd.

Co tedy utváří základní pilíře výchovy štěňátka?

Socializace a vztah s páníčkem. Vždycky budu raději seznamovat pejska s celým světem, se všemi zvuky, místy, situacemi, lidmi, zvířaty, dopravními prostředky, povrchy… Než abych ho jako první začal učit povely a triky.

Ano, souhlasím, že i povely a triky jsou důležitou součástí výchovy, jsou prostředkem komunikace, ale právě u štěňátka je ta socializace určitě důležitější. Samozřejmě u všech štěňátek do výchovy rovnou zapojuji povely alespoň sedni, lehni a přivolání na jméno, nicméně socializaci bych skutečně rád vyzdvihl. To se člověku v dalších 10–15 letech strašně moc vrátí, že jeho pes odmala zná všechno možné a nebojí se.

Co by tedy mělo štěně zvládnout do půl roku věku a na jaké dovednosti je čas až v dospělosti psa?

Vždycky to bude velmi individuální, takže se nedá říct, co by mělo mít stoprocentně zvládnuté. Ale asi by bylo fajn, aby mělo už nějakým způsobem zvládnutou čistotnost. Aby znalo přivolání na jméno, znalo samotu. Což může zpočátku znamenat klidně jen v rámci bytu, že za člověkem nepotřebuje courat úplně pokaždé i na záchod.

A naopak varuji před tím, aby to člověk s délkou samoty přehnal, to je totiž daleko častější.

Není ok nechat tříměsíční štěně rovnou hodinu o samotě. To je jen naše představa

Hlavně by mělo ale být dobře socializované na úplně všechno, co člověka napadne. Aby znalo skateboardy, fén, lux, koně, člověka s holí, aby umělo přelézat různé pařezy. To všechno působí jednoduše, ale je to opravdu velmi podstatné. A pak teprve mě bude zajímat, jestli umí sedni nebo podat packu.

Čeho by se lidé měli naopak vyvarovat?

Asi právě toho, aby dělali situace pro štěně moc složité. To znamená například, že si vezmu štěně domů a nechám ho v bytě, kde se všude něco válí. Boty, sluchátka, dětské hračky, batoh, kabelka. A pak se na štěně zlobím, když něco sežere. Byt se musí štěňátku přizpůsobit. Je to lidský byt a štěně v něm neumí žít samo od sebe.

Stejně tak bych dával velký pozor na nechávání štěňátka moc dlouhou o samotě, z toho si může štěně klidně vypěstovat strach ze samoty do budoucna. To pravidlo je takové, že může být štěně samo jen tak moc, aby z toho nezačalo být nešťastné.

A ano, z počátku se bavíme o pár desítkách vteřin, tak to prostě je. Není oukej nechat tříměsíční štěně rovnou hodinu o samotě. To je jen naše představa.

Na sociálních sítích je spousta skupin s chovateli, kde si vzájemně radí. Málokdy se ale chovatelé na spoustě věcí shodnou. Pokud je tedy jedinec nováčkem, je pro něj velmi těžké se v mnoha věcech zorientovat. Co byste těmto lidem doporučil?

Souhlasím, je to poměrně složité. A teď to bude asi vypadat, že si dělám velkou reklamu, ale to je přesně důvod, proč jsme založili naší online akademii www.psichologie.cz.

Protože jsme zkrátka vzali 20 špičkových trenérů, kteří používají moderní a pozitivní techniky založené na vědě, ne na domněnkách, a s nimi jsme udělali kurzy na různá témata. Takže má člověk absolutní jistotu, že s jakýmkoliv kurzem nešlápne vedle.

Souhlasíme, že přesně tohle je velký problém v tréninku psů, trenérů je spousta, a kdo se v tom má vyznat. Pak si člověk v dobré víře nějakého vybere a on mu poradí, aby na půlroční štěně nasadil stahovací obojek. Majitel to udělá, protože důvěřuje „autoritě“, a problém je na světě. Je pro mě nepochopitelné, jak je v 21. století vůbec možné, že se v tréninku zvířat používá stahovací obojek.

Snažíme se proto obsáhnout všechna témata, co chovatele psů tíží, a zpřístupnit je lidem online, aby se k nim dostal opravdu každý, kdo má zájem.

Uvědomujeme si, že to může působit divně trénovat psa online, ale ve skutečnosti je vše jen o vědomostech majitele. Takže předávat tyhle vědomosti online má super smysl a to samé potvrzují naši absolventi.

Jak moc problematické může být vzít si již dospělého psa z útulku? Jaké potíže nastávají nejčastěji?

Tohle bude opravdu hodně individuální, ale mezi nejčastější problémy patří strach ze samoty, patří tam reaktivita na ostatní pejsky, může tam být agresivita i na lidi. Ale to všechno opravdu záleží na historii toho konkrétního pejska, jaká má v sobě za život nastřádaná traumata. Někteří pejsci samozřejmě mohou být i naprosto v pohodě.

Bohužel praktiky jako namáčení nosu štěňátka v loužičce, trhání vodítkem, plácnutí přes zadek jsou pořád běžně využívané, a přitom to je absolutně neetické a ve výsledku i nefunkční

Občas říkáme, že pes z útulku je takové kinder vajíčko, člověk nikdy neví, co si vytáhne. A to je asi nejvýstižnější. U papírového pejska, kterého si vezmu od štěňátka, mám přece jen větší pravděpodobnost toho, jak se bude chovat.

Na druhou stranu, náš Baily je taky kříženec z útulku a ano, má svoje mouchy jako každý pes, ale miluju ho a neměnil bych.

Existuje nějaký zlozvyk, který jednoduše nelze odstranit?

Asi bych se tady zase zaměřil na lidi, protože těch zlozvyků máme zkrátka nějak víc než psi. U nich se dá s každým chováním nějakým způsobem pracovat, ale pokud je majitel pejska tvrdošíjně rozhodnutý vychovávat svého psa přes tresty, tak je to opravdu peklo.

Bohužel praktiky jako namáčení nosu štěňátka v loužičce, trhání vodítkem, plácnutí přes zadek jsou pořád běžně využívané, a přitom to je absolutně neetické a ve výsledku i nefunkční, případně to funguje jen z důvodu, že má pes ze svého majitele strach. A to je přece nesmysl.

A to, že se to tak dělá už desítky let, přece nemůže být argumentem k tomu, že to je správné.

K výcviku psů se používají nejrůznější pomůcky od píšťalek přes tzv. klikry po elektronické obojky. Co při svém výcviku nejčastěji používáte vy a co byste v tomto směru nikdy nedoporučil?

Začnu tím nejlepším – klikrem. Klikr je určitě pomůcka, která do tréninku zvířat patří. Člověk jím pejskovi označí moment, kdy dělá něco správně, a následně mu dá odměnu. Takže třeba pokud si pes sedne, můžu kliknout a odměnu mu pak podat a je mi jedno, jestli se pro tu odměnu pejsek rozběhne.

Bude vědět, že je odměňovaný za to chování, které dělal při tom, kdy jsem kliknul. Kdybych ho odměňoval bez klikru a on by se pro pamlsek zvedal, tak ho vlastně neodměňuji za sezení, ale za zvedání zadku.

To je jen takové hodně velké shrnutí, ale pro klikr se pak najde ještě velká spousta argumentů, proč je skvělý. Je to takový zefektivňovač tréninku. Píšťalka je za mě také v pohodě, proč ne.

Foto: archív Tomáše Nusharta

Tomáš Nushart a jeho pes Baily.

No a pak se dostáváme k pomůckám, které by se ani neměly běžně prodávat, kam budou patřit různé stahovací, ostnaté nebo elektrické obojky. Stahovací a ostnaté obojky se nebojím poměrně jednoznačně odsoudit, to nemá v tréninku zvířat co dělat.

Elektrický obojek je debata na dlouhou dobu, je to moc zajímavé téma, nicméně kdybych to měl hodně zkrátit, tak je to pomůcka, která nikdy nepatří do ruky laikovi. A v mnoha případech nepatří do ruky ani trenérům. Jejich použití si dovedu představit třeba na slepém nebo hluchém pejskovi, kde bych používal vibrace jako signál, nikoliv jako trest.

Ale pokud ho chce někdo používat jako trest, vždy by mělo platit, že se předtím vyzkouší všechno ostatní, co nefunguje na principu takového trestu. A z mojí zkušenosti k tomu elektrickému obojku člověk prostě nikdy nedojde.

Je to opravdu složité téma, když ho chce člověk popsat detailně, ale pokud si ho majitelé zapamatují tak, že to je něco, co by používat neměli, je to, podle mě, jednoznačně správně. Je to v drtivé většině případů výraz arogance moci a toho, že nejsme ochotni věnovat čas a energii do tréninku jinými způsoby.

Třeba včera mi přišlo na trénink čtyřměsíční štěně švýcarského ovčáka, které na cvičáku dostalo elektrický obojek. Pořád mi to hlava nebere, jak je to vůbec možné. Naštěstí majitelé měli dost zdravého rozumu odtamtud odejít.

V současné době je spousta lidí na home officu a má tedy i na svého psa více času, ale časem se vše může vrátit do normálu a mnozí z těchto lidí o čas přijdou. Jak na tuto možnou změnu připravit psy?

Primárně to bude asi o postupném navykání na samotu. Ten denní režim teď zkrátka vypadá úplně jinak, než jak bude vypadat, až budou všichni zase chodit do práce.

Takže i teď, když jsme s pejsky doma, bychom měli odcházet na nějaké chvilky z bytu, vynést koš, zajít si do obchodu, někam na procházku a nebrat pejsky s sebou úplně všude. Aby to pro ně potom nebyl takový šok.

Tohle všechno samozřejmě platí v případě, že pejsek nemá se samotou problém nebo ho nemíval. Pokud by ho už měl, tak je zapotřebí daleko opatrnější a preciznější postup a trénink. Pro takové psy je na druhou stranu tahle doba poměrně ideální k takovému tréninku.

Stát se cvičitelem psů bývá občas velkým přáním malých dětí. Jak jste se k tomuto povolání dostal vy?

Já myslím, že jsem k tomu celý život nějak směřoval. Moje knihovna byla vždycky plná knížek o zvířatech, nejoblíbenější filmy taky o zvířatech a každý výlet musel být spojený s návštěvou nějakých zvířat.

To všechno mi zůstalo, jen jsem postupem času četl odbornější knížky, koukal na odbornější semináře a začal navštěvovat odbornější trenéry. A pak jsme si pořídili našeho Bailyho a bylo jasné, že už mě nic jiného nebaví tolik jako práce se psy.

Začal jsem trénovat pejsky zadarmo a postupem času se z toho stalo povolání. V Česku člověk nemůže vlastně nic oficiálně v tomhle směru vystudovat, takže to chce hledat správné lidi, ty sledovat, jak v Česku, tak v zahraničí.

Kdo vás v tomto směru nejvíce inspiroval?

Nejvíc mě toho naučil náš Baily, odmala jsme s ním totiž pracovali snad úplně na všem, co si člověk představí, nic nebylo tak úplně zadarmo. A z trenérů mě hodně ovlivnil František Šusta, to je asi nejznámější trenér v Česku, který pracuje pomocí moderního tréninku.

A pak vlastně úplně všichni trenéři, se kterými jsme postupně natáčeli kurzy. Takovou školu asi nikdo jiný nemá, to je prostě k nezaplacení. No a ze zahraničních trenérů mě strašně baví Chirag Patel nebo Grisha Stewart.

Občas sleduji populární americký pořad trenéra psů Cesara Millana, který majitelům psů ukazuje, že za spoustu problémů, které se svými miláčky mají, mohou jejich vlastní postoje a psychické rozpoložení. Pes svým negativním chováním reaguje na naše vlastní strachy, ale také na nedostatek sebevědomí a schopnost být vůdcem smečky. Vnímáte to stejně?

Na začátek bych řekl, že jsem také viděl snad všechny epizody a sledoval jsem ho poměrně hodně asi jako každý, koho psi zajímají. Ostatně je to jeden ze dvou běžně dostupných pořadů v televizi.

Stejně ale vnímám asi jen to, že výchovu psů ovlivňují vědomosti majitele. Jinak se s tímhle člověkem neshodnu asi na ničem.

Není to trenér psů, je to člověk, který má z mého pohledu z velké části na svědomí to, jak špatně se na trénink pejsků u nás kouká. Netrénuje na základě moderního tréninku zvířat, ale na základě už desítky let vyvrácené smečkové teorie.

Člověk opravdu nemusí být vůdcem smečky nebo určitě ne ve smyslu, ve kterém to on prezentuje. Opět bych tady čtenáře odkázal na náš web, kde máme zadarmo úplně pro všechny e-book, který tento omyl vysvětluje.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám