Snít o sexu je zdravé

„Sexuální fantazie je v podstatě jakákoliv představa, která daného člověka vzrušuje, ať už jde o složitý příběh, nebo třeba jen letmé obrazy sexuální interakce,“ vysvětluje profesorka psychologie Gurit Birnbaumová s tím, že tyto fantazie mají různý původ a inspiraci.

Mohou to být třeba vzpomínky na minulé erotické zážitky, ale také představy něčeho, co se nikdy nestalo. Z logiky věci je máme pod kontrolou víc než erotické sny.

„Na rozdíl od erotických snů máme sexuální fantazie během doby, kdy jsme vzhůru, proto se jim taky říká sexuální denní snění,“ vysvětluje psycholožka.

Lidská sexualita zdaleka není jen pouhou fyzickou činností. Patří k ní i mentální proces. Včetně fantazií. Ovšem hovory o sexu rozhodně nebývaly (a stále nejsou) součástí vhodných témat ke společenské konverzaci. Toto tabu je v nás hluboce zakořeněno.

Když k tomu přidáme také fakt, že sex a fantazie svou mimořádnou intimitou odkrývají opravdu mnoho z našeho vnitřního světa, není divu, že i dnes má řada párů problém o nich hovořit, byť jen mezi sebou.

Další potíž nastává, pokud ve fantazii zažijeme něco, o čem jsme přesvědčeni, že by se to tak trochu nemělo. Pak je úplně normální, že se sami sebe ptáme, jestli je to v pořádku.

„Pokud se lidé bojí, že budou odmítnuti kvůli svým povahovým zvláštnostem nebo zálibám, dvojnásob to platí v oblasti sexuality. Jednoduše ne každý má fantazie o posteli pokryté okvětními plátky růží,“ říká česká psycholožka Nela G. Wurmová.

„Současně se v této oblasti člověk velmi odhaluje, je nesmírně citlivý a zranitelný a taky tak trochu ztrácí kontrolu. A tak vzniká obrovský prostor pro osamělost a pochybnosti o sobě i o vlastní přijatelnosti,“ vysvětluje.

Nicméně podle autora Michaela Castlemana nejsou naše představy zas tak neobvyklé nebo za hranou, jak si často myslíme.

„Během posledních čtyřiceti let jsem zodpověděl zhruba dvanáct tisíc otázek ohledně sexu. Mnoho lidí se mě ptalo, jestli je jejich sexualita normální. Pokud ‚normální‘ znamená rozšířený a zdravý, sexuální fantazie jsou obojí.“

Bez ohledu na jejich obsah jsou sexuální fantazie podle Castlemana nejen normální a zdravé, ale také rozšiřují sexuální život. Sexuální potěšení, ať už s partnerem, nebo sólo, závisí i na hlubokém uvolnění se. Lidé, kteří své fantazie zatracují a zahánějí je, tuto možnost zbytečně ztrácejí.

Vždyť naše představivost pracuje každý den. V průměru věnujeme dennímu snění hodinu denně a sexuální snění zabírá podle některých odborníků poměrně velkou část této hodiny.

„Během našich výzkumů mi pár participantů tvrdilo, že nemají erotické fantazie, jenže spíš nevěděli, jak takové fantazie mohou vypadat. Ve chvíli, kdy jsou dobře informováni o obsahu fantazírování, uvědomí si, že nějaký typ fantazií prožívají,“ upozorňuje Castleman.

Pokud by bylo snění o sexuálních dobrodružstvích vnímáno méně jako tabu, tudíž bychom ho více zapojovali do běžných konverzací, možná bychom s překvapením zjistili, že to, o čem sníme, vůbec není neobvyklé.

Justin Lehmiller a pracovníci Kinseyho institutu na Univerzitě v Indianě udělali jeden z největších průzkumů týkajících se sexuálních fantazií. Ptali se 4175 Američanů ve věku 18 až 87 let, kteří měli různá náboženská vyznání, politické názory, sexuální orientaci, byli v nejrůznějších typech vztahů, případně single, a také patřili do nejrůznějších příjmových skupin.

Výsledky ukázaly, že existuje sedm nejběžnějších sexuálních fantazií, z toho tři převládající a další čtyři jsou velice běžné.

Ze sedmi nejběžnějších typů sexuálních fantazií patří mezi čtyři zbylé většinou ty, které společnost obvykle vnímá velmi negativně.

Navzdory zakořeněným představám (a obavám) mnoha často stydících se lidí tyto fantazie vůbec nemusí vyvolávat skrytá nebo přiznaná touha něco ve svém sexuálním životě změnit.

„Těm, kteří se cítí v základu dobře ohledně svých vztahů a sexuálního života, dovolují tyto fantazie prozkoumávat horizont sexuality. A lidem, kteří mají seriózní výhrady ke svému milostnému životu, žádný sexuální život nemají, případně mají sexu příliš málo, tento nedostatek do určité míry kompenzují,“ uvádí autor Michael Castleman.

Naplnění některých představ by obohatilo sexuální portfolio partnerů, jiné by ale možná narušily dosavadní strukturu vztahu, pokud se tedy jedná o monogamní vztah dvou lidí. Přesto – někteří jedinci přistupují i na neobvyklé scénáře. Takže vyvstává otázka, jestli by spolu partneři měli o svých představách mluvit.

Faktem je, že už pouhý hovor o sexuálních fantaziích může být velmi vzrušující – a vůbec to neznamená, že je třeba se vzápětí vrhnout na jejich uskutečňování. Má to ovšem svá ale.

Podle doktora psychologie Ariho Tuckmana není o benefitech sdílení sexuálních fantazií s partnerem sporu. Jak vy, tak váš partner z toho ale můžete být velmi nesví.

Proto doporučuje položit si nejdřív základní otázku: Sdílíte ve vztahu emoce, myšlenky, tužby, sexuální i jiné? Pokud ano, máte zřejmě dveře otevřené. Čím víc je totiž ve vztahu emoční intimity a důvěry, tím snazší a přirozenější je sdílet i tuto část svého života. Těm, kteří toho tolik nesdílejí, psycholog radí postupovat opatrně.

Sexuální fantazie má s největší pravděpodobností i váš partner. Co kdybyste se tedy zeptali jako první vy, o čem sní on/ona? Tak uvidíte, jak je ochotný se o tématu bavit. Nejenže se možná dozvíte zajímavé věci, ale umožní vám to postupně a jemně odhalovat i vlastní přání a touhy.

Vědkyně Sarah Hunter Murrayová radí s komunikací o sexuálních fantaziích: