Článek
Honza je nejmladší ze tří sourozenců. Jeho rodiče už v raném věku poznali, že se oproti svým starším sourozencům vyvíjí jinak. Že by se mohlo jednat o autismus, netušili.
„Sice nás to někdy napadlo, ale podívali jsme se do nějakých knížek, kde bylo, že se autisté nesmějí. Honzík byl poměrně veselý, takže jsme si říkali, že to nebude,“ popsala Novinkám jeho maminka Hana Kubíková.
Honza je dnes už dospělý, péče o něj je tak čím dál náročnější.
Ve třech letech se dostal Honza do pedagogicko-psychologické poradny, kde zkušená psycholožka hned vyslovila podezření na autismus. To následně potvrdila vyšetření v pražské nemocnici v Motole. Aby toho nebylo málo, potvrdila se u Honzíka později i těžká mentální retardace.
V osmi letech podstoupil transplantaci ledviny. Díky ní se Matouš cítí svobodnější
„U nás se změnilo úplně vše, protože jsme od té doby nemohli fungovat jako celek. Do té doby jsme vše absolvovali společně, jezdili jsme například na závody a soutěže starších dětí. Jezdili jsme i na společnou dovolenou, ale to s Honzíkem nešlo,“ zmínila paní Hana.
Ve svých čtyřech a půl letech začal Honza chodit do speciální autistické třídy, kterou tehdy nově zřídili na Praze 8. Díky tomu se také dostali do kontaktu s odborníky, kteří jim pomáhali Honzův stav zvládnout. Po školce pokračoval na speciální škole, kterou zdárně dokončil.
Už odmala chodí Honzík rád ven a na procházky
Dnes už je Honza dospělý, v lednu oslaví 23. narozeniny. Péče o něj je tak čím dál náročnější, pro jeho maminku se jedná o práci 24 hodin denně.
„Musím dělat vše, on sám nedělá nic. Akorát tak zvládne sníst jídlo. To je jeho hlavní záliba. Rád také chodí venku, takže jsme pořád venku,“ zmínila maminka s tím, že se musela vzdát i nástupu do zaměstnání.
Sbírka na nové centrum
Tuší ale, že jednou už zeslábne natolik, že náročnou péči o svého syna nebude zvládat.
„Do budoucna, kdy se o něj nebudu schopná starat, bych potřebovala, aby mohl někde žít. Je mi jasné, že v ústavu žít nemůže, protože potřebuje tak specifický přístup, že to u nich v poměru klientů na personál nejde zařídit,“ vysvětlila.
V jednatřiceti letech postihla Pavlu mrtvička. Následky nese nejen ona, ale i její dvě dcery
Pro lidi s podobnou diagnózou tak chce Diakonie Praha připravit nový domov se zvláštním režimem.
„Jedná se o zcela novou sociální službu, která by měla sloužit handicapovaným klientům s autismem, kteří tady budou trvale bydlet a budou mít 24hodinnovou péči celý rok,“ popsal ředitel pražské Diakonie Jakub Suchel.
Nové centrum by se mohlo v budoucnu stát domovem i pro Honzíka. Jeho maminka Hana tuší, že v pozdějším věku péči o něj zvládat nebude.
Podle ředitele by centrum, které staví v pražských Stodůlkách, mohlo být zprovozněné začátkem roku 2023 a sloužit by mohlo až pro 9 dospělých klientů s těžší formou autismu, kteří potřebují individuální a neustálou péči.
Na stavbu už získala Diakonie podporu od státu i různých nadací, pro její plné dokončení ale finance ještě stále chybí. „V tuto chvíli chybí asi tak pět milionů korun, abychom mohli stavbu zdárně dokončit a zaplatit,“ zmínil koncem minulého roku Suchel.
Ponožky paní Dagmar plete už 71 let. Přivydělává si tím k důchodu a pomáhá dobré věci
Na nový domov tak může přispět kdokoliv, a to buď přes darovací formulář na webu Diakonie, nebo přes sbírkové konto 20001-127747339/0800. Pomoci mohou lidé také přes benefiční e-shop www.mamtonatriku.cz, kde si mohou zakoupit autorské kolekce od českých osobností a umělců.
Na to, že se zdárně podaří dokončit nový domov pro lidi, jako je Honza, se těší i jeho maminka. „Jsme rádi, že se začínají budovat domovy pro lidi, jako je Honzík, kde mohou žít jako komunita, kde je jich pár, stará se o ně víc lidí a jsou speciálně pro jejich potřeby,“ zmínila.