Hlavní obsah
Dospívání je velmi složité období. Foto: Profimedia.cz

Poradna: Když nevlastní dospívající syn rozvrací rodinu

Dospívání je samo o sobě složité období pro děti i jejich rodiče, natož pak jsou-li rodiče rozvedení a každý k dítěti přistupuje jiným způsobem.

Dospívání je velmi složité období. Foto: Profimedia.cz
Poradna: Když nevlastní dospívající syn rozvrací rodinu

Dobrý den, mám 15letého nevlastního syna, který nám doslova rozvrací rodinu. Vůbec si s ním nevíme rady. Jeho otec a jeho babička úspěšně podnikají, tudíž mu koupí vše, co si jen přeje, a nejedná se o zrovna levné věci. Syn je arogantní, drzý a nám s partnerkou dělá jen samé naschvály. Hází odpadky ze sladkostí pod svůj stůl a pod svou postel. Dojí a nechá nádobí na stole a odejde. Je arogantní a nervní.

Neumí prohrávat, málem mne utopil v bazénu, jen proto, že jsem vytáhl rychleji potápěčské brýle ze dna. Bije svého mladšího bratra. Když jsme třeba na dovolené, tak musím být ve střehu, aby mladšímu nic neudělal.

Nejsem jeho otec, ale nikdy jsem nezažil, aby syn pomlouval svoji mámu. Žena pracuje na zkrácený úvazek a věnuje se svým třem dětem. Jejich otec bydlí pár metrů od nás. S dětmi manipuluje a děti si dělají, co chtějí. Nepomáhají ženě, na vše je sama, protože já bohužel jezdím s kamionem. Vracím se domů a žena je zničená, čím dál tím víc. Kde se posadí, tam usne. Nevím, zkoušel jsem děti motivovat, ale s nima to nejde ani po dobrém, ani po zlém. Teď nám hrozí s ženou rozchod, protože 15letý rozhádal mne a ženu. Žena ho omlouvá pubertou, ale kluk je drzý a dovoluje si na všechny.

Vážím si toho, že se snažíte řešit vztah s partnerkou i nevlastním synem a hledáte informace. Vaše situace, kdy dospívající kluk vstupuje konfliktně do partnerského vztahu, je častá.

Nevím, jak máte s partnerkou domluveno, jaké je vaše místo v rodině, co je náplní vaší role ve vztahu k dětem. Je domluveno, že i vy budete v případě nutnosti vstupovat do výchovných situací s dětmi? Bylo by užitečné si to s partnerkou domluvit a dětem oznámit.

Není užitečné vše omlouvat pubertou, i když je to výjimečné období. Bude pro vás jednodušší udržet vaše hranice a v případě situace, když si na vás bude chlapec „dovolovat”, rázně nastavíte hranici. Zároveň předejdete situaci, kdy si nejstarší „problematický” teenager neodpustí poznámku: „Nevychovávej mě, ty nejsi můj otec”. Máte se v tu chvíli o co opřít: „Nejsem tvůj otec, ale s mámou jsme se domluvili, že řeknu svůj výchovný názor.”

S 15letým puberťákem je hodně složité vycházet. Sám se zmítá v tom, co by chtěl, proč tady je. Pravidla dodržovat nechce, a přitom je bytostně potřebuje pro své bezpečí. O to náročnější je, když se biologičtí rodiče a babička neshodnou, jakého člověka vlastně chtějí vychovat. Jeden rozmazluje a druhý chce, aby pomáhal.

Je jasné, co si teenager vybere. Vždycky je jednodušší vzít si z talíře upečený koláč než se o něj prací zasloužit. V tom se mu nedá nic vyčítat.

Vaše partnerka, pokud chce něco jinak a záleží jí, aby i váš partnerský vztah fungoval, tak se o sebe začne starat. S dětmi se domluví, že i ona potřebuje od nich spoluúčast na domácnosti a dá jim možnost si vybrat, kdo s čím přispěje.

Může dopředu sepsat vše, co se v domácnosti dělá a každý si vytáhne alespoň dva úkoly, které budou jeho. Vytvoří i pravidlo, kdy, kdo a co udělá a hlavně, co bude, když to neudělá. Potom už bude důsledně dohlížet na dodržování.

Když budou děti říkat, že u táty nic nemusí, jejich máma v klidu odpoví, že to je v pořádku, u táty mají jiná pravidla. Je vysoký předpoklad, že nejstarší syn začne postupně více vyhledávat biologického otce a je dobře, že žije blízko. Jaká je možnost, aby u něj bydlel a více mu pomohl zvládnout jeho dospívání?

Zároveň i vy máte co nabídnout. Vykonáváte nelehkou práci řidiče kamionu. Můžete dětem o své práci povídat, co je na ní nejtěžší, co vás baví, popřípadě je svézt.

Patnáctiletý kluk touží po tom, aby se k němu ostatní chovali jako k dospělému, a to se vám může dařit, protože chlapci můžete říkat věci na rovinu bez emocí. Pochvalte, oceňte za maličkosti, třeba v okamžiku, když si něčeho všimnete, co umí a dělá. Určitě drobnosti najdete.

Ne vždy na sourozence útočí, určitě umí pomoct, zastat se. Když na vaši žádost něco udělá – přinese, nachystá, usměje se, povídá. Staňte se takovým „hledačem” okamžiků, kdy se chlapec chová přijatelně.

Uvidíte, jak se po drobných krůčcích váš vztah začne měnit. Teenager bude vyhledávat takové lidi, u kterých bude cítit alespoň trochu respekt.

Dobrým průvodcem, jak fungovat v rodině s dětmi partnerky, vám může být kniha Moje děti, tvoje děti, naše šťastná rodina, kterou jsme s kolegyní vydaly. Věřím, že se vám podaří se s partnerkou a dětmi domluvit na pravidlech a nebude potřeba vztah ukončit, naopak se vám podaří jej budovat.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků