Článek
| V dětství, hlavně na základní škole, jsem byla šikanována. Moje sebevědomí nebylo nijak pěstováno rodiči (určitě ne záměrně, vychovávali mě, jak nejlépe uměli). Neuměla jsem se za sebe postavit, věřit si.Moje dcera je nyní ve školce a potýká se s klasickou dětskou škodolibostí a narážkami. A já bych jí chtěla pomoci, ale nevím správně jak. Jak jí mohu vysvětlit nebo podpořit v tom, že to, že se jiné holčičce nelíbí, co nosí a každý den jí to říká, není důležité, když je dcera s tím, co má, spokojena? Jak ji mohu podporovat slovně, aby věděla, jak může na takové narážky reagovat?Chtěla bych, aby se uměla s takovou situací poprat a zpracovat ji v sobě správně. A nechci, aby dopadla jako já. |
Nejprve bych ráda ocenila, jak přemýšlíte o svých rodičích, že vás vychovávali, jak nejlépe mohli. Kdyby uměli jinak, tak by to dělali. Chci vám dodat sebedůvěru, že vy svou dceru budete vychovávat také, jak nejlépe umíte a jinak než vaši rodiče.
Dříve se o podpoře sebevědomí a sebeúctě u dětí vůbec nemluvilo, dnes je spousta literatury, která se sebevztahu věnuje. Nechte se řídit vlastní intuicí, tak nejlépe zůstanete napojena na potřeby dcery.
Naučte děti, jak se vyhnout šikaně
Inspirace z vnějšku je samozřejmě užitečná. Zkoušejte to, co vám sedí, co je vašemu naturelu blízké. Nezapomeňte, že už jste toho s dcerou hodně odpracovala. Sebeúcta znamená mít se ráda taková, jaká jsem, hezky se k sobě chovat, neubližovat si.
Jako máma jste dceři vzorem
- Kolikrát za den se před dcerkou oceníte?
Co jste zvládla? Vyřešila? Udělala? Jakmile uslyší, že se umíte pochválit, bude to dělat taky. Umět sám sebe upřímně ocenit - pochválit je nejvyšší meta k sobě.
- Důležité dotyky
Holčičku určitě často hladíte a mazlíte se s ní. Pohladíte i sebe? Hlaďte se navzájem, vy dcerku, ona vás a potom každá sama.
- Jak se projevujete, když uděláte nějakou chybu?
Nadáváte? Zuříte? Pláčete? Obviňujete? I to se od vás dcerka učí. Užitečné je brát chybu jako něco zcela normálního, bez čeho se učení, obzvlášť u dcerky, neobejde. Můžete například říct: „Já to pokazila, ale hned mě napadlo, jak to udělám jinak!”
Tím nabídnete model, že chybovat je běžné, důležité je příště to udělat jinak a třeba se i na tom naučit. Dcera, pokud k ní budete takto přistupovat, se nebude bát zkoumat, objevovat, riskovat - protože výsledkem nebude zklamání z nepodařeného. Současně podpoříte důležité potřeby dcery zkoumat, objevovat, být zvědavá.
Dokážu to? Abychom uspěli, potřebujeme o sobě trochu pochybovat
Jak ještě můžete sebeúctu podpořit?
- Připojte se na její emoce
Když je dcera například uplakaná nebo zuřivá, spadla a něco ji bolí, kamarádka jí zbořila domeček. Můžete říct: Vidím, že tě něco trápí. Jak ti můžu pomoct? Pojď, něco spolu vymyslíme.
Kdybyste řekla ve stejné situaci: „To nic není, neplakej, nic se nestalo.” Dcera by byla v paradoxu. Ona cítí, že se něco děje (bolí ji rozbité koleno), vadí jí, že je rozbitý domeček a máma říká, že se nic neděje, to pak asi nejsem v pořádku, když to mám jinak.
- Nehodnoťte a neškatulkujte
Vždy, když budete dceři chtít říct: Ty jsi nějaká….., tak se zastavte, hodnotíte.
Mnohem užitečnější je nahradit jazykem JÁ....
Já jsem si všimla, jak sis uklidila boty, teď se tam vejdou i moje!
Moc děkuji, že jsi uklidila i můj hrníček.
Mám radost s tebou, když se raduješ.
- Nedělejte za dcerku, co si myslíte, že už zvládne!
Nejtěžší je pro rodiče, když musí své dítě nechat zažívat nepříjemné situace, dyskomfort a je přitom nablízku a mohl by to udělat za něj. To je zároveň to nejhorší, co může dítěti udělat. Ometat cestičky a opečovávat. Děti jsou nejvíce šťastné, když zažijí vnitřní úspěch, že něco zvládly a překonaly.
Když půjdete na úřad, na poštu - co nejvíce aktivit přenechejte dceři.
Budete-li v restauraci (už brzy), ať si objedná pro sebe, co ona chce.
Ať jde sama do obchodu (vy čekáte ve viditelné vzdálenosti) a nakoupí, zaplatí.
- Nelekejte se, když dcerka přinese ze školky příhodu, že jí nějaká holčička vzala hračku, štípla nebo jí řekla, že si s ní nebude hrát.
V tomto věku je to běžné a děti se učí vztahům tím, že je budou prožívat a učit se. Zajímejte se, ptejte, jak to vyřešila? Co by jí pomohlo od vás?
- Dělejte věci společně, holčička je ve věku, kdy chce dělat všechno jako maminka, tak jí to dovolte a hlavně po ní neopravujte.
Její víra v sebe, já to zvládnu, velmi naroste. Naučte, ukažte a nechejte dělat dle jejích schopností. Na závěr oceňte snahu. Dcera vám může pomáhat prostírat, dávat toaletní papír, třídit ponožky, uklidit příbory, žehlit rovné prádlo.
Problémy spjaté s hrozbami na internetu řeší stále více dětí
Vztah mezi dítětem a rodičem je ten nejdůležitější pro důvěru v sebe i svět kolem. Ať se vám daří ho s vaší holčičkou co nejkrásněji rozvíjet. Pokud byste se chtěla dozvědět více, navštivte seminář o sebeúctě v Akademii rodičovství.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
