Hlavní obsah
Socha symbolizující ženy útěchy Foto: Lee Jin-man, ČTK/AP

Nové důkazy: japonská armáda během 30. a 40. let „fasovala” sexuální otrokyně

Japonské úřady byly zapletené do zotročování žen, které musely poskytovat císařským vojákům ve 30. a 40. letech sexuální služby. Ukazují to nové dokumenty, o nichž informovala agentura Kjódó. Armáda požadovala koncem třicátých let jednu „ženu útěchy”, jak se těmto sexuálním otrokyním říkalo, na každých 70 vojáků. Japonsko dlouhodobě jakékoliv zapojení do obchodu se ženami oficiálně odmítalo.

Socha symbolizující ženy útěchy Foto: Lee Jin-man, ČTK/AP
Nové důkazy: japonská armáda během 30. a 40. let „fasovala” sexuální otrokyně

Dokumenty ale jasně ukazují, že úřady byly zapojeny do získávání žen pro vojenské nevěstince, kde končily většinou Korejky, Číňanky, Indonésanky nebo Filipínky.

V jedné depeši zaslané ministerstvu zahraničí generální konzul v provincii Šan-tung na pobřeží Žlutého moře cituje žádost armády dodat jednu ženu na každých 70 vojáků. Zmiňuje, že japonské obsazení oblasti vedlo k nárůstu prostituce.

V jiné depeši generální konzul z Ťi-nanu ve stejné provincii píše, že „tam musí být soustředěno nejméně 500 žen útěchy“, které by poskytovaly sexuální služby postupujícím vojákům.

Upozorňuje, že 186 žen bylo odvezeno na jih ve vojenských vozidlech potom, co japonská vojska obsadila Sü-čou v provincii Ťiang-su.

Z 23 dokumentů je jich 13 tajných, zaslaných z japonských konzulátů v roce 1938, kdy Japonsko po invazi v Číně postupovalo.

Uznalo, ale neomluvilo se

Japonsko za druhé světové války využívalo okolo 200 tisíc žen z Koreje, Číny, Filipín, Tchaj-wanu a Indonésie jako sexuální otrokyně pro své vojáky. V roce 1993 se za to sice japonské ministerstvo zahraničí omluvilo, ale Tokio je dlouho odmítalo odškodnit.

Až v roce 1995 vložila japonská vláda miliardu jenů (250 miliónů korun) do fondu pro poslední oběti. Z Japonska však stále zaznívají hlasy politiků, kteří popírají, že by se země podílela na tomto získávání žen pro armádu. Podle některých politiků vykonávaly tuto činnost dobrovolně.

Zlehčovat otázku se snažil v roce 2015 i premiér Šinzó Abe, který sice zmínil japonské zločiny, ale otázku „žen útěchy” pominul. Země podle něj nesmí dopustit, aby „naše děti, vnoučata a další generace, které přijdou a které nemají s válkou nic společného”, musely v omluvách pokračovat.

Tehdejší jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje prohlásila, že Abeho projev obsahoval některé „politováníhodné pasáže“, a dodala, že zaostal za očekáváními.

Loni se spor mezi Jižní Koreou a Japonskem rozhořel, tentokrát kvůli tomu, že jihokorejský soud nařídil japonským firmám odškodnit Korejce, kteří byli nasazeni na nucených pracích.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků