Sasko-Anhaltsko vyhlíží Keňu i Zimbabwe

Pokud křesťanská demokracie (CDU), dosavadní hegemon v této zemi, skutečně oslabila tak, jak napovídají některé průzkumy veřejného mínění, mohla by se AfD stát po nedělním hlasování poprvé nejsilnějším hráčem v některé spolkové zemi nebo přinejhorším může docílit pronikavého výsledku.

Už před pěti lety AfD dosáhla na 24,3 procenta a byla druhá za CDU (29,8 procenta). Média přitom nevynechají jedinou příležitost přinést o ní negativní zpravodajství. Kontrarozvědka se na ni zaměřuje jako na zdroj pravicového extremismu. Ostatní strany se předhánějí, kdo se od ní co nejvíc odtáhne – a dávají si na tom záležet.

Nic z toho Alternativě neublížilo. Snad i proto, že nezanedbává své klíčové téma – migraci. Pro ty, kteří si stěžují, že se cizinci, kteří se v zemi usadili po roce 2015, nepředřou, má po ruce řešení: volební program počítá se zrušením všech integračních opatření, především sociálních dávek a přidělování bytů.

Avšak letos je to i o koronaviru. Urich Siegmund (30), mluvčí frakce AfD v zemském sněmu pro zdravotnictví, si stěžuje, že parlament v Magdeburku úplně oželel otevřenou debatu o pandemii. „Nikdo nereaguje na moje argumenty. Místo toho mě pomlouvají jako popírače korony,“ svěřil se televizi MDR.

Siegmundovi se zamlouvá švédský přístup. „Před patogenem chraňme rizikové skupiny, zatímco zbytek společnosti by podléhal osobní zodpovědnosti,“ vysvětluje tento přístup.

Ve Stendalu, poblíž Siegmundova bydliště, uzavřel soukromý provozovatel během pandemie svou kliniku. V Sasku-Anhaltsku to zdaleka není první případ. „Kladu si logickou otázku, proč si naše země může dovolit lockdown, ale ne odkoupit a financovat nemocnici?“ uzavírá.

Za zkoušku ohněm považuje volební výsledek také CDU. A to nejen proto, že to bude poslední souboj o přízeň veřejnosti před zářijovým kláním o Spolkový sněm. V něm se bude rozhodovat o podobě budoucí celostátní vlády, poprvé po šestnácti letech bez kancléřky Angely Merkelové (66).

V Sasku-Anhaltsku CDU navíc podstupuje první test společenské nálady od okamžiku, kdy do souboje o kancléřský úřad vyslala svého šéfa Armina Lascheta (60). Mimochodem: Haseloff (67), jenž obhajuje v Sasku-Anhaltsku premiérské křeslo, usilovně, leč neúspěšně podporoval Laschetova soupeře Markuse Södera (54), bavorského premiéra a šéfa CSU. „Je veřejným tajemstvím, že východ Německa jen málo věří Laschetovi, že uspěje ve své misi,“ poznamenal list Die Welt.

Označení doyen sedí na Detlefa Gürtha (59) jako ulité. Do lavic zemského sněmu usedl poprvé v říjnu 1990, 25 dní po sjednocení Německa, a od té doby ho neopustil. Ze sedmi pokusů získal šestkrát přímý mandát v obvodu Aschersleben. Teď mu však dýchá na záda vyzyvatel z AfD.

Gürth se dokáže vžít do pocitů místních. „Při uprchlické krizi i teď za pandemie se mnozí cítí jako ti, kdo na sjednocení tratili. Na to se často zapomíná. To, že se rány hojí, pasuje leda tak do propagandy,“ říká týdeníku Der Spiegel.

Posledních pět let řídila zem koalice CDU, sociální demokracie (SPD) a Zelených, vůbec první ve Spolkové republice. Němci jí říkají Keňa, protože barvy stran – černá, červená a zelená – tvoří vlajku této africké země.

Teď se mluví pro změnu o Zimbabwe, tedy o slepenci z CDU, SPD, Zelených, navíc s liberální FDP ve žluté barvě. Tedy všichni kromě Levice proti AFD.

„Tato konstelace by snad mohla zabránit horkému létu s nekonečnými debatami před volbami do Spolkového sněmu. Problém to však neřeší. Křesťanští demokraté nedokázali ani získat zpět voliče, kteří přeběhli k AfD, ani udržet Alternativu od sebe na vzdálenost několika koňských délek,“ hodnotí stav televize ARD.