Nelegální ponor k vraku Estonie může konečně odhalit pravdu o tragédii

Nelegální ponor k vraku Estonie provedl se svým štábem švédský dokumentarista Henrik Evertsson, který o tom natočil dokument.

Ten by mohl po více než čtvrt století pomoci odhalit skutečný důvod potopení trajektu, v němž jsou dodnes uvězněny stovky utonulých pasažérů, jejichž těla se na jílovitém dně v Baltském moři velmi dobře zachovala.

Nejprve však Evertsson kvůli ponoru na konci ledna stane před soudem ve švédském Göteborgu. Filmař se bude zpovídat z porušení zákona, který vešel v platnost v roce 1995. Tehdy se skandinávské a pobaltské země, ke kterým se přidalo Rusko a Velká Británie, dohodly na vyhlášení námořního hrobu v oblasti, kde šla Estonia ke dnu. Co státy vedlo k vyhlášení zákona, doposud není jisté.

Kromě pietních důvodů se nabízí i snaha o maximální možné utajení vraku lodi, který neleží v příliš velké hloubce, aby nelákal zvídavé potápěčě či novinářské štáby. Švédsko dokonce navrhovalo, aby byl vrak zalitý do sarkofágu z betonu, což by navždy znemožnilo jakékoliv vyšetřování. Návrh ale - také kvůli nesouhlasu přeživších a pozůstalých - neprošel.

Za 25 let, co je zákon v platnosti, půjde o první soudní proces, který se bude jeho porušením zabývat. Režisérovi dokumentu hrozí až dva roky odnětí svobody.

„Dá se říct, že se na jednu stranu na ten proces těším. Jedná se o zvláštní zákon, který se vztahuje pouze na určitou oblast Baltského moře. Nikdo nedokáže odhadnout výsledek soudu, protože se to nikdy v minulosti neřešilo. Těším se na argumenty,” uvedl režisér, který žije v Norsku.

„Použili jsme pronajatou německou loď v mezinárodních vodách. V Německu se o porušení zákona nejedná. Oni se k ostatním zemím v oblasti Baltského moře nepřidali. Při našem vyšetřování jsme vrak nepoškodili. Řekl bych, že jsme ani mrtvé nevyrušovali. Zjišťovali jsme pouze poškození trupu lodi,” dodal Evertsson, jehož podmořský robot odhalil v trupu vraku velkou díru.

Oficiální zdroje hovoří o tom, že se Estonia potopila v důsledku konstrukční chyby 55 tun těžkých příďových vrat, tedy odklápěcí části přídě – nákladové rampy, kudy do útrob lodi po rampě vjížděly osobní a nákladní automobily. Na rozbouřeném moři došlo k otevření předního hledí a trajekt se během hodiny potopil do hloubky zhruba 80 metrů. Konkrétní viník nikdy určen nebyl.

Bengt Schader, jeden ze švédských členů vyšetřovací komise, ještě před zveřejněním zprávy rezignoval s tím, že dokument obsahuje „neodpustitelné chyby”.

Také němečtí konstruktéři, kteří na konci sedmdesátých let Estonii postavili, s oficiálním vyjádřením nesouhlasili a sestavili vlastní vyšetřovací komisi. Jednoduchými testy a zkoumáním přišli na to, že konstrukční chyba mohla sice vést k poškození lodi, ale za daných okolností by se trajekt nemohl tak rychle poroučet ke dnu.

To vzbuzovalo zájem. V roce 2000 se k vraku lodi v rámci mezinárodní expedice vydali například i čeští potápěči Jindřich Böhm a Ivan Kovář.

Dvanáct let po katastrofě vyšlo najevo, že loď měla převážet rovněž vojenský materiál, což přiživilo diskuze o tom, že Estonia se ve skutečnosti potopila kvůli explozi a otvoru, který vznikl v trupu lodi.

A diskuse o tom, že by oficiální příčina potopení mohla být pouhou zástěrkou, opět ožila v souvislosti s dokumentem režiséra Evertssona. Jmenuje se „Estonia: Objev, který všechno mění”.

Odvysílání dokumentu uvítal i jediný britský přeživší Paul Barney (61), který osudného večera na Estonii cestoval, Domnívá se, že vláda tají pravdivé informace, které by vedly k objasnění skutečné příčiny tragédie.

„Více než dvacet let čekají přeživší a pozůstalí na informace o tom, co se tenkrát v noci vlastně stalo. Nové vyšetřování snad přiměje britskou vládu mluvit pravdu. Vždyť není žádným tajemstvím, že se po rozpadu Sovětského svazu pašovalo vojenské vybavení a Estonsko bylo prostředníkem,” myslí si Barney, kterého udivuje, že Velká Británie je jedinou zemí mimo ty, jež leží v oblasti tragédie, která podepsala vyhlášení námořního hrobu. Na palubě Estonie cestovali dva Britové, Barney jediný přežil.

„Británie na tom neměla žádný civilní zájem. Maximálně vojenský. Nikdy jsme se nedozvěděli pravdu,” je přesvědčený Barney.

Tu se možná brzy dozví. Estonsko volá po novém vyšetřování a závěry norských dokumentaristů se zabývá také Švédsko, které k tomu vytvořilo komisi.

Dokument, který vysílala ve Velké Británii stanice Discovery, má odhalovat detaily pašování vojenské techniky, do kterého měly být zapojeny rovněž tajné služby Velké Británie. Evertsson označuje objevení díry v trupu za jasný důkaz, kvůli němuž by mělo proběhnout nové vyšetřování.

„Našli jsme tam obrovskou díru o rozměru asi čtyř metrů. Záběry jsme ukázali odborníkům na výbušniny. Domníváme se, že šlo o výbuch či nějakou srážku, ale s čím, to zatím není jasné,” uvedl Evertsson.

Jeho slovům by mohlo odpovídat i svědectví přeživšího Carla Erica Reintamma, který uvedl, že slyšel na palubě hlasitý třesk, který charakterizoval jako výbuch, a vedle lodi prý viděl velký neznámý bílý předmět.

Britský přeživší Barney se dlouhá léta odmítal zabývat verzí, že by snad nějaká ponorka úmyslně trajekt potopila. Nyní je však podle vlastních slov na pochybách.

„Původně jsem si to nemyslel, ale po tom všem zdlouhavém a nejasném vyšetřování opravdu nevím. Celý průběh vyšetřování je fraška. Je tam řada nesrovnalostí a zvratů. Když spadne letadlo, tak posbírají všechny kousky, aby zjistili, co se stalo. Estonie leží na dně 80 metrů pod hladinou. Ale údajně by bylo příliš traumatizující loď vyzvednout. Je to jen výmluva. Loď se potopila příliš rychle, do toho teď ten objev velké díry. Od čeho tam tedy je?” ptá se Barney.

Vrak se zřejmě v posledních letech na mělkém dnu Baltského moře posunul, takže z pravoboku je nyní vidět více. Přibližně čtyřmetrový otvor mohl podle odborníků vzniknout, když loď dopadla na dno, nebo také před kolizí.

Lars Angström, někdejší poslanec parlamentu ve Stockholmu, od samého počátku pochyboval o teorii vadné rampy. „Výpočty naznačují, že díru mohlo způsobit něco o hmotnosti tři tisíce tun při rychlosti čtyři uzle, případně tisíc a jeden a půl uzlu,“ říká. Jinak řečeno: nemůže ji mít na svědomí kontejner, jenž zpravidla váží nejvýše 30 tun.

„Muselo to být plavidlo, zřejmě ponorka,“ nepochyboval v televizi ARD Angström a dodal: „Civilní loď by neměla důvod srážku držet tak dlouho a odhodlaně v tajnosti, takže všechno ukazuje na válečnou loď.“

Nová zjištění vedou po dlouhých letech činitele zainteresovaných států k tomu, aby se zkázou Estonie začali znovu zabývat.

„Nemáme v plánu zrušit zákon o námořním hrobě, ale musíme se zamyslet nad tím, jak umožnit ponory týmům, které se budou snažit vyšetřovat potopení Estonie,” uvedl například švédský ministr vnitra Mikael Damberg.

„Nové vyšetřování musí být po závěrech, které se objevily v dokumentárním cyklu, okamžitě provedeno,” byl ještě stručnější estonský premiér Jüri Ratas, který však v současné době řeší v zemi korupční skandál a rozhodl se ve středu rezignovat.

„Vypadá to, že zejména estonská strana má skutečně zájem se tím zabývat. Co se týče Velké Británie, nedělám si falešné naděje, ale mohlo by teď být mnohem těžší utajit jakékoliv informace,” věří Barney tomu, že se po letech dozví, co se před čtvrt stoletím v Baltském moři přihodilo.