S kandidaturou Timmermanse vyrukovaly čtyři země, Německo, Francie, ŠpanělskoNizozemsko, které se v pátek a v sobotu zúčastnily schůzky 20 největších ekonomik světa v Ósace. Podle jejich neformální dohody měli evropští lidovci (EPP) na oplátku získat post předsedy Evropského parlamentu pro Němce Manfreda Webera. Ten, stejně jako Nizozemec Timmermans, byli špičkovými kandidáty svých eurostran v evropských volbách. Ósacké ujednání počítalo také s předáním funkce šéfa Evropské rady liberálovi, údajně belgickému premiérovi Charlesi Michelovi.

Kvůli sporu o nizozemského kandidáta začal původně nedělní summit o tři hodiny později, než se plánovalo. Teprve v neděli po deváté večer totiž skončilo jednání premiérů, jejichž strany patří k EPP. Kandidatura Timmermanse znamená konec nadějí lidovce Webera jako špičkového kandidáta nejsilnější parlamentní frakce, že by převzal vedení unijní exekutivy. To vyvolalo v řadách EPP ostrý odpor. Irský premiér Leo Varadkar řekl, že vůbec není jisté, zda se dospěje ke shodě na Timmermansovi.

V4 ostře proti

Odmítavě se k němu postavila také Itálie a země visegrádské čtyřky. „Pan Timmermans se vícekrát vyjádřil negativně k našemu regionu. Také měl úplně jiné názory na migraci, než máme my. Je to člověk, který bývalé východní Evropě moc nefandí,“ vysvětlil premiér Andrej Babiš odmítavý postoj V4 a Česka ke špičkovému kandidátovi evropských socialistů.

Zároveň si ponechával volnou cestičku k dohodě, když na dotaz, zda souhlas s kandidaturou Timmermanse je pro něj nepřijatelný, řekl: „Jsme pružní, musíme jednat.“

Předseda Evropské rady Donald Tusk

Předseda Evropské rady Donald Tusk

FOTO: Phil Noble, Reuters

Proti Nizozemci si přisadil i polský premiér Mateusz Morawiecki. „Frans Timmermans není kandidátem kompromisu. Je to kandidát, který silně rozděluje Evropu,“ řekl.

Babiš měl námitky rovněž proti celkové dohodě z Ósaky. Nelíbilo se mu, že dvě klíčové funkce v Unii by měli obsadit zástupci dvou zemí Beneluxu, který je úzce napojen na Francii a Německo. To mj. porušuje požadavek na geografickou vyváženost při rozdělení funkcí.

Premiér dával také najevo, že střed a východ Evropy se nemíní spokojit s nepříliš vlivnou a významnou funkcí šéfa unijní diplomacie, což je čtvrtá funkce, o jejímž obsazení summit jedná. Česko nemůže moc mluvit do obsazení páté vrcholné funkce, postu šéfa Evropské centrální banky, protože není členem eurozóny.

Noční maraton

Brzy po zahájení summitových jednání se ukázalo, že spor o kandidaturu Timmermanse a o obsazení dalších funkcí se nepodaří jen tak vyřešit. Už v jedenáct večer proto předseda summitu Donald Tusk jednání přerušil a záhy zahájil sérii dvoustranných schůzek se všemi premiéry a prezidenty, kteří se jednání zúčastnili.

Tato jednání skončila až po čtvrté ráno, aniž by unikly nějaké výsledky. Nejmenovaný diplomat řekl podle webu Politico, že šance na dosažení dohody jsou „padesát na padesát“.

Záhy se ukázalo, že dvoustranná jednání nestačí, protože začala nová série rozhovorů, tentokrát skupinových. Tusk se nejdříve sešel s představiteli Německa a Francie a později se všemi čtyřmi autory ósackého ujednání. Následně jednal s odpůrci Timmermanse mimo V4, totiž s představiteli Chorvatska, Irska, Lotyšska a Rumunska. Předtím ještě Tusk znovu diskutoval s představiteli Německa a Francie.

Prezidenti a premiéři uvažují také o tom, že dánská komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová by nahradila Donalda Tuska v čele Evropské rady a novou vysokou představitelkou pro zahraniční politiku by mohla být někdejší bulharská eurokomisařka se zkušeností ze Světové banky Kristalina Georgievová.

Jen krátké půlnoční video na obrazovkách v tiskovém centru summitu připomnělo, že pondělkem přebírá předsednictví v Unii Finsko, které vystřídalo v této funkci Rumuny.