Německo bylo pro Erdogana vždycky jistotou, poznamenala DPA. Tentokrát to ale pro něj v této zemi s početnou tureckou menšinou dopadlo obzvlášť dobře, když tam získal přes 65 procent hlasů, což je výrazně více než doma. Jeho protikandidáta Muharrema Inceho podpořilo z Německa 21,5 procenta voličů. V parlamentních volbách Erdoganova strana AKP dostala mezi německými Turky podporu 56,3 procenta.

Erdoganovi příznivci už v noci na pondělí oslavovali vítězství v německých ulicích mimo jiné oslavnými jízdami troubících automobilů. Chování německých Turků ostře kritizoval poslanec Cem Özdemir, který stál v uplynulých deseti letech v čele německých Zelených a který je sám tureckého původu.

„Slavící německo-turečtí Erdoganovi přívrženci oslavují nejen svého jediného vládce, ale také tím vyjadřují své odmítání naší liberální demokracie. Zrovna jako (protiimigrační strana Alternativa pro Německo) AfD,” řekl Özdemir agentuře DPA. „Tím bychom se my všichni měli zabývat,” dodal.

V Německu mohlo do 19. června ve 13 volebních místnostech hlasovat 1 443 585 tamních Turků. Voleb se přitom zúčastnila zhruba polovina.

Předseda Turecké obce v Německu Gökay Sofuoglu v rozhovoru s DPA řekl, že za úspěchem Erdogana v Německu je i skutečnost, že do Německa od 60. let minulého století přicházeli turečtí gastarbeiteři převážně z konzervativního prostředí.

72 procent v Rakousku

Ještě výraznější podpory než v Německu se Erdogan dočkal v Rakousku, kde si připsal zhruba 72 procent hlasů. Podle Sofuoglua tam svou roli mohlo sehrát i nedávné uzavření některých mešit, k čemuž sáhly rakouské úřady. Rakouští Turci mohli ve volbách vyjádřit protest proti tomuto postupu.

Rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová před schůzkou s resortními kolegy v Lucemburku zdůraznila, že z rakouského pohledu Turecko není zemí kandidující na vstup do EU. „Usilujeme spíše o strategické partnerství s Tureckem,” zdůraznila.

Šéf europoslanců rakouské vládní lidové strany ÖVP Othmar Karas výsledek tureckých voleb zhodnotil jako „další krok pryč od EU”.