Článek
(Od našeho zvláštního zpravodaje na Ukrajině)
Do Lvova kamera Novinek zamířila v rámci humanitární mise projektu Paměť národa. Krátce po předávce přivezené sanitky se s Volodymyrem sešla v místní kavárně. Protože byl ve městě zrovna výpadek elektřiny, musel Volodymyr nejprve ze svého bytu sejít devět pater. Přesto na rozhovor dorazil s dobrou náladou a hned na kameru ukazoval svůj přívěsek, který dostal od kamarádky a na němž jsou zobrazené dvě nohy a nápis „Už to neztrácej“.
Před válkou se Volodymyr zabýval 3D designem či vývojem aplikací. Po jejím začátku nejprve pomáhal jako dobrovolník, než v roce 2023 podepsal smlouvu s armádou. „Zvolil jsem si batalion rozvědky a sloužil jsem tam,“ řekl Volodymyr, který konkrétně bojoval v Luhanské oblasti.
Jeho aktivní služba skončila, když šlápl na minu. Ta mu utrhla obě nohy. Život mu zachránil spolubojovník, který mu nasadil škrtidla. Volodymyr se prý hned chtěl vrátit do bojů. „Ze začátku jsem se chtěl strašně vrátit zpátky na frontu, protože tam jsou moji přátelé. V krvi jsem měl ještě ten adrenalin a vím, že kluci dělají dobrou věc. Nicméně musel jsem pochopit, že už jsem tam nebyl efektivní, a proto jsem se musel smířit s tím, že si musím zvyknout na ten nový život,“ vzpomínal Volodymyr.
Touhu vrátit se na frontu má ale podle vlastních slov stále. „To nutkání pořád mám. Snažím se pomáhat. Pořádám různé sbírky a sháním věci, které potřebují, ale v budoucnu se plánuji znovu přidat k ozbrojeným silám a sloužit například v jednotkách bezpilotních systémů,“ vysvětlil.
V současnosti se Volodymyr zaměřuje hlavně na pomoc dalším veteránům, kteří se do civilního života vrací s trvalými zraněními. Ve Lvově zřizuje bezbariérové pracoviště určené právě pro veterány, kde se mohou vrátit k profesním životům. „K tomu jsem přišel tak, že jsem sám pochopil, že sám potřebuji tu pomoc a chci být mezi lidmi, kteří mě chápou a kteří mi rozumí. To znamená, kteří vůči mně nevyjadřují nějakou lítost, ale naopak se podporují vtipy,“ řekl Volodymyr.