Sankce na Rusko uvalilo jen 40 zemí

„Kromě nejlepších přátel Spojených států a vojenských spojenců na Západě a na východě Asie nemá většina světa zájem přidat se ke kampani vedené USA, která má za účel izolovat Rusko,“ napsal minulý měsíc prestižní americký časopis Foreign Policy (FP).

Nehledě na to, jak moc je ruská invaze na Ukrajinu pobouřila, mnohé státy mají na Moskvu vazby ještě z dob studené války nebo se obávají, že by je ekonomická blokáda proti Rusku samotné těžce poškodila ve formě dalšího růstu cen potravin a energií. To by v důsledku mohlo vyhrotit již existující sociální problémy a vést až k politické nestabilitě, dodal magazín.

Valné shromáždění OSN, které má 193 členů, začátkem března přijalo rezoluci odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu poměrem 141 hlasů ku pěti, zatímco 35 států se zdrželo. Odsouzení na papíře však v žádném případě nezískalo mate­riálnější podobu. Ze zemí, které rezoluci odsouhlasily, jich podle agentury Reuters konkrétní sankce proti Rusku přijalo jen 39 a Tchaj-wan, který není členem OSN (viz tabulka dole).

Z celé Afriky, Latinské Ameriky či Blízkého východu nepřijal protiruské sankce jediný stát. Ekonomickou blokádu proti Rusku tak nepodporuje přes 150 zemí světa představujících více než 80 procent populace planety. „Tvrzení, že západní sankce vyjadřují vůli mezinárodní komunity, je jednoduše nepravdivé,“ konstatoval Čou Siao-ming, bývalý zástupce vedoucího Stálé mise Číny při OSN.

Většina států netouží po tom, nechat se zatáhnout do konfliktu tím, že se přidají k jedné či druhé straně. Spojeným státům, které nyní volají po odsouzení Ruska, také ještě mnozí nezapomněli jejich vojenské intervence od Afghánistánu přes Irák po Libyi, které rozpoutaly humanitární krize obřích proporcí, připomněl FP.

Jak v debatě v OSN naznačila Mathu Joyini, jihoafrická velvyslankyně při organizaci, USA a jejich západní spojenci sami opakovaně porušovali Chartu OSN a nyní se pohoršují nad tím, že ji Moskva ignoruje. Jednají tak proto, že to zrovna odpovídá jejich „geopolitickým cílům“.

Ukrajinská krize urychlila již probíhající změny směrem k multipolárnímu uspořádání světa. V něm už USA nejsou jedinou supervelmocí, ale musí se naučit spolužít s dalšími významnými hráči, jakkoli je považují za ty stojící na „špatné straně dějin“.