Vyčítají mi, že jsem nezaložil stranu, ale nejsou lidi, tvrdí Kalousek

Rozumné vysvětlení to nemá. Stát se to nemělo a je to nepředstavitelná ostuda. Co mi je předkládáno k uvěření, mě jako voliče uráží. Při dostatečné znalosti stranického a vládního provozu nemohu uvěřit příběhům, že dva ministři z jedné strany si musí napsat, aby se sešli, a pak jim trvá dva měsíce, než se sejdou. Ani tomu, že třaskavý materiál se válí v kabinetu ministra 40 dní, aniž by to ministr tušil.

Jen říkám, že tomu nemohu uvěřit, a uráží mě, když mi někdo říká, abych tomu uvěřil, když to pokládám za vyloučené.

Poprvé v životě budu volit jako nestraník a užiju si komfort, že jsou volby tajné. Zcela určitě nebudu volit nikoho, kdo hazarduje s referendem o vystoupení z EU nebo NATO a svými výroky popírá polistopadový vývoj a přeje si jeho obrácení. Tak je jasné, z jakého spektra si budu vybírat.

Byl jsem předsedou lidovců a TOP 09 a nostalgie může sehrát nějakou roli. Spolu patří do spektra, z kterého budu vybírat, ale nikoho označovat nebudu. V roce 2021 jsem Spolu volil s naprostou důvěrou a výsledky voleb jsem přijal s nadšením. Teď mě čekají volby bez důvěry.

V to, co jsem věřil, že budou prosazovat nebo aspoň o to zápasit, se nestalo. Pochopil bych, když se něco nepovede, ale uráží mě, když ze mě někdo dělá hlupáka a o černé zdi říká, že je bílá.

Na druhou stranu vláda zvládla uprchlickou vlnu, diverzifikovat energetické zdroje. Sice se sem dál vozí plyn z Ruska, ale už na něm nejsme závislí. Rus nám nemůže zavřít kohout, protože když ho zavře, tak si plyn koupíme jinde. Tady udělala vláda dost práce a posílila naši bezpečnost. Tady ji musím pochválit, ale co předvádí v rozpočtové politice, to mně vadí. Hlavně tím, jak jsou nedůslední a jak to nepravdivě interpretují.

Ano, ale snižují to z vysoké postcovidové základny. Je ale potřeba se podívat, co vláda v otázce udržitelnosti rozpočtů udělala. Zaplať pánbůh prosadila konsolidační balíček, který problém nevyřešil, ale jen odložil. Kdyby řekli, na víc opatřeních jsme se nedohodli, tak bych to přijal, ale oni říkají, jak moc je to úspěšná konsolidace. Přitom letos nekonsolidují vůbec.

A hlavně se vláda dopouští něčeho, co se dá nazvat podvodem. Protože pokud do rozpočtu měli napsat 30 miliard, protože to říká zákon, a oni napsali osm, aby jim to papírově vyšlo, tak podvádí. Stejně jako když polovinu z 30 miliard na povodně použijí na něco jiného, aby jim rozpočet vyšel, tak proto těžko najdu jiné slovo než podvod.

A navíc rozpočtovou politiku tak zaminovali, že v roce 2026 se příjmy a výdaje budou znovu od sebe vzdalovat. A jakákoli vláda, která bude chtít udržet státní finance pod kontrolou, bude muset hned po volbách učinit významné ozdravné kroky.

Přesně tak. Máme sedm týdnů před volbami a všichni, kteří se o stav státního rozpočtu zajímají, by chtěli od hlavních hráčů slyšet, jak se chtějí vejít do zákona o rozpočtové odpovědnosti. Mohou samozřejmě říci, že další vývoj státního rozpočtu je jim ukradený, a nic dělat nebudou a zákon změní nebo zruší. To je také odpověď, byť se mi nelíbí. Ale ani to neslyšíme. Čekal bych, že volební kampaň bude soutěží receptů, co s tím udělat.

Měsíc na takovou diskusi je málo, a hlavně mám strach, že neuslyším žádné odpovědi na mé otázky, protože strany se budou před volbami skutečně nezbytné kroky bát pojmenovat. A budou po mně jako po voliči chtít bianco šek. A já bianco šek podepisuji velmi nerad.

Programová vyprahlost kampaně, která se zatím soustředí jen na hesla a zahraničně politické postoje, mě hodně vadí, protože program je vlastně obsah smlouvy mezi politikem a voličem. To dodává moci legitimitu. Voliči dávají politikům mandát ke krokům, které jim strany před volbami nabídly. Ale teď dáváme mandát jen k tomu, aby vládl Franta nebo Pepa.

Program ANO, to je čistý rozdávací populismus, který si nedělá starosti, kde na to vezme. Stát prezentují jako něco, co slouží k rozdávání peněz lidem. Na různých předvolebních mítincích slibují levnější byty a energie, vyšší platy a důchody. Tam chybí už jen pivo zadarmo. V případě ANO mám strach, že je jim jedno, jestli se státní dluh bude zvětšovat. Taková politika obírá hlavně mladší generace o perspektivu, protože naše děti nebudou mít na nic jiného než na úroky z dluhů, které jsme my nadělali. Už letos překročily výdaje na obsluhu dluhu sto miliard korun.

V porovnání šedé ekonomiky s jinými zeměmi nijak nevybočujeme. Zápas s šedou ekonomikou je důležitou součástí odpovědného hospodaření, ale představa, že zatočím s šedou ekonomikou a z toho zaplatím dluhy, je směšná. Pokud ANO zlepší výběr daní v šedé ekonomice o deset dvacet miliard, tak jim zatleskám. Ale i to má své náklady, protože abych přitlačil ty, kteří se nechovají férově, tak musím přitlačit a až trochu šikanovat i ty, kteří se férově chovají.

To je otázka pro politické marketéry, ne pro bývalého politika. Já říkám jen důvody, proč mě zklamali, a pokud je budu volit, tak to bude bez důvěry a proto, že někomu budu věřit ještě méně. Letos budu volit toho, komu budu nejméně nevěřit.

Určitě. Připomíná mi to kontaktní kampaň Miloše Zemana s jeho autobusem Zemákem z roku 1998. Ta funguje hlavně pro lidi, pro které není důležité, co zazní, ale pocit, že za nimi někdo přijel.

Spolu stojí a padá s úspěchem. Když neuspějí, tak to pokračovat nebude.

Byla nás celá řada, kteří jsme se diskuse účastnili. Je tu totiž hodně témat, která strany vyklidily, například rozpočtovou odpovědnost nebo snahu o snížení různých regulací a bariér. Strana, která by dokázala srozumitelně říct, co s tím udělá, by jistě získala své voliče. A o takové straně jsem přemýšlel a nebyl jsem jediný. Věnoval jsem tomu čas a zjišťoval, jestli by to bylo reálné. A důvodů, proč jsem se do toho nepustil, je řada. Některé zůstanou soukromé, ale ten kardinální se dá pojmenovat. Trápí nejen strany, které by chtěly vzniknout, ale i ty, co existují. A to je zoufalý nedostatek skutečných osobností, které by se chtěly angažovat v politice. To člověk nemůže dělat sám, na to musí být tým lidí.

Vedl jsem na to téma desítky rozhovorů. A všechny byly jako přes kopírák. Všichni říkají: budeme ti fandit, zpracujeme ti programové dokumenty. Ti nejbohatší chtěli přispět. Ale dodávali: hlavně po nás nechtěj, abychom vystoupili ze své komfortní soukromé zóny a četli o sobě, že jsme znásilnili nezletilého jezevčíka nebo okradli slepou stařenku. Nedivím se jim. Atmosféra je taková. Kdo jde do politiky a vystoupí ze své bubliny, tak platí strašnou cenu. A lidé, kteří jsou úspěšní ve svých povoláních, mají pocit, že to nemají za potřebí. Proto je v politice taková kvalita, jaká je.

Nevím. To není problém jen Česka, ale celé Evropy, možná světa. Je zoufalý nedostatek lídrů. Vždy jsem říkal, že v politice jsou lídři a tabulkáři. Lídři jdou do politiky, protože jim na něčem záleží a jdou o to zápasit. Pak jsou tam ti, kteří chtějí být poslanci a čerpat benefity, buď finanční nebo společenské a není pro ně důležité, o co budou bojovat. Jen se vezou a jsou na tabulce a nelze od nich čekat, že půjdou do dramatického zápasu, protože tím riskují své znovuzvolení, a na tom jim záleží úplně nejvíc. Oba typy tu byly vždy, ale koncentrace tabulkářů se v poslední době zvýšila, a je zoufalý nedostatek lídrů.

O tom nepřestanu uvažovat, ale půjdu tam, jen když dokážu zápasit o věci, na kterých mi záleží, a vrátím se jen s týmem, kterému na tom bude také záležet. V posledních týdnech mi bylo adresováno mnoho výčitek: Proboha, pane Kalousku, proč jste to nezaložil, když vzhledem k množství zklamaných voličů by byl neúspěch vyloučen. To je možné, ale volební výsledek není cíl, to je začátek, a nemá smysl se do toho pouštět, když nemáte nástroje na splnění cílů, které jste voličům slíbil.

Rozhodně je nepodporuji. Ale v programové vyprahlosti letošní kampaně jsem to bral za velké osvěžení, když někdo řekl, že vidí narůstající zadlužení jako velký problém, který chce řešit. To jsem ocenil, ale určitě se mi nelíbí jejich vztah k euru a EU.

Neměl jsem výhrady, aby člověk s jeho životopisem byl náčelníkem generálního štábu. Tam jsem ho i volil. Ale měl jsem výhrady, že by měl být prezidentem vzhledem k polistopadovému vývoji a jeho předlistopadové anamnéze. To se uzavřelo jeho zvolením a nemá smysl v tom pokračovat.

K tomu, jak vykonává funkci, významnou kritiku nemám. Mrzelo mě, že se podepsal pod rozpočet, u kterého věděl, že jsou v něm čísla, která jsou úmyslně nepravdivá. Tím podpořil praxi, kterou považuji za velmi nebezpečnou. Prezident to měl zarazit, ne proto, že by měl mluvit vládě do rozpočtu, ale proto, že rozpočet má být transparentní a pravdivý.

Osvěžující je, že si na Hradě nebuduje paralelní centrum moci. To tu nikdy nebylo. Tři prezidenti před ním byli bytostní politici, kteří si vytvořili centrum moci, které soutěžilo s vládou. Ale to bylo i za první republiky. Prezident Pavel není politik, tak tuto praxi opustil, což je osvěžující, protože to podle mého nepatří do našeho ústavního systému.

Prezident má výhodu, že může mluvit s každým, a bude záležet, jak tu partii sehraje. Dokázal bych odhadnout, jak by to hrál Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman, ale pan prezident nemá žádnou politickou minulost, tak to nejsem s to odhadnout. Ale fandím mu, že to říká, protože tady ne nevýznamné síly chtějí zvrátit polistopadový vývoj. A když tomu chce pan prezident bránit, tak má mou stoprocentní podporu.

Nepodezírám ANO, že by chtělo zvrátit polistopadový vývoj, ale jeho majitel je natolik pragmatický, že své vlastní zájmy vymění s kýmkoli za cokoli.