Článek
V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE:
- Srovnání Putina a Zelenského (0:52)
- Jak zajistit energetickou bezpečnost? (3:35)
- Co se stane, když Rusko vypne plyn? (8:20)
- Přišly by Spojené státy na pomoc? (24:30)
- Jsme vlastně ve válce? (1:00:46)
Pojar se setkal s prezidenty obou válčících zemí, kromě Putina i s Volodymyrem Zelenským, a říká: „Jisté srovnání tam je, protože oba nejsou příliš vysokého vzrůstu, to je něco, co vás okamžitě napadne.“
„S Putinem jsem se naposled setkal v roce 2010,“ říká Pojar, kterého zaskočila zejména proměna Putinova jednání. „On býval chladnokrevně racionální a myslel jsem si, že racionálně bude postupovat i teď,” pokračuje v novém díle Zbytečné války, na který se můžete podívat na videu nebo si jej můžete pustit v audiopřehrávači.
Pojar se s Putinem setkal tedy i po roce 2008, kdy Ruská federace poprvé po rozpadu SSSR použila svou sílu proti jiné zemi, když zaútočila na Gruzii. Už tehdy se ukázalo, že sáhnout po zbraních nedělá Putinovi problémy.
„Už tehdy jasně říkal, že chce odčinit rozpad Sovětského svazu, který považuje za největší tragédii svého života. A říkal zcela jasně, že bude používat energetiku jako zbraň. Tehdy se však zdálo, že má čas a nechvátá. Teď chvátá a možná se ukáže, že to byla jeho největší chyba,“ konstatuje Pojar.
I solidarita má své meze
Na snahy Ruska využívat plyn a ropu jako zbraň nyní doplácí EU. Podle Pojara by se měla energetická bezpečnost zajistit energetickým mixem a rozprostřením rizika. V případě vnitrozemského státu je pak potřeba vyjednávat o přístupech k přístavům s našimi sousedy a dalšími zeměmi. Zdůraznil však, že nelze spoléhat jen na pomoc sousedů. „I solidarita má své meze,” říká Pojar.
Varoval, že pokud by Rusko přestalo dodávat plyn, byl by to pro ČR problém: „I když zaplníme všechny zásobníky, tak to není na celou zimu, a zejména ne, pokud bude zima studená.“
Bartuška: Ruský plyn nenahradíme lusknutím prstu, bez něj bude přídělové hospodářství
Klíčové spojenectví s USA
Za klíčovou pro bezpečnost považuje Pojar transatlantickou vazbu a odmítl spekulace, že by USA v případě napadení Evropě nepřišly na pomoc, protože se nyní více zaměřují na indo-pacifickou oblast. Podle něj se takové spekulace objevovaly už za vietnamské nebo korejské války, ale nikdy se nesplnily.
„Pokud se Evropané začnou bránit, tak Spojené státy jednoduše přijdou na pomoc,“ myslí si Pojar.
Pojar a Mikulecký také společně probírali, jak zajišťovat české armádě kvalitní výzbroj a na které země se kvůli tomu obracet. Zdůraznili, že je nutná kompatibilita s výzbrojí dalších zemí NATO, neshodli se však na tom, jestli je dobré se orientovat na evropské zbrojovky.
Ukrajinci bojují za nás
Na závěr odpovídá Pojar na otázku, zda jsme ve válce: „Já myslím, že Ukrajinci válčí za nás. Do určité míry ve válce jsme, nebo je ta válka velmi blízko. Není to válka, která by se odehrávala tady nebo na území Severoatlantické aliance či Evropské unie, a to je dobře. Je to ale válka, která se nás v mnoha ohledech týká. Ukrajinci bojují také za naši svobodu a naši bezpečnost.”