Článek
Temperamentní herečka, politička i nadšená čtenářka. Magda Vašáryová zazářila na divadelních prknech už jako puberťačka a po roce 1989 prokázala své kvality také jako politička.
Narodila se 26. srpna 1948 v Bánské Štiavnici ve slovensko-německé rodině. Matka s dětmi mluvila německy, což dcera později zúročila v rámci své politické kariéry. Vašáryovou od mala bavilo číst. Četla hodně a hltala i zakázané knihy, které její otec v padesátých letech schovával pod uhlím.
Magda Vašáryová
Začátky u filmu
Vystudovala matematicko-fyzikální gymnázium v Bratislavě a poté sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.
Už při studiích si zahrála ve filmu. Jednou z jejích nejvýraznějších hereckých rolí byla Markéta Lazarová ve stejnojmenném snímku Františka Vláčila, kterou ztvárnila ještě jako náctiletá. Účinkovala rovněž ve filmu Juraje Jakubiska Vtáčikovia, siroty a blázni, za což ji z univerzity vyhodili. Přesto však nakonec školu dokončila.
Po studiích se upsala divadlu. Jako herečka se pak živila až do pádu komunistického režimu. Začínala v Divadle na Korze, potom pokračovala na Novou scénu do Bratislavy a od roku 1983 do roku 1990 vystupovala na prknech Slovenského národního divadla.
Magda Vášáryová uvedla klenot Marketu Lazarovou a zavzpomínala na Vláčila
Postřižiny
V 70. letech si Vašáryová hrála dál ve filmech. Hlavní role ztvárnila ve filmech Radúz a Mahulena, Na kometě a Rusalka, zahrála si i ve filmech Hry lásky šálivé nebo Babičce. Její životní rolí je ale bezpochyby role půvabné správcové ve filmu Jiřího Menzela natočeného podle novely Bohumila Hrabala Postřižiny. V osmdesátých letech ale nicméně natáčela převážně televizní filmy.
Postřižiny
Politika
Po roce 1989 směřovala kariéra Vašáryové z divadla do politiky. Nejprve se stala velvyslankyní v Rakousku. Následoval velvyslanecký post v Polsku, který zastávala v letech 2000 až 2005. Byla rovněž státní tajemnicí slovenského ministerstva zahraničních věcí. V roce 2006 se stala poslankyní Národní rady Slovenské republiky.
Ke hraní se od devadesátých let nevrátila. Zato napsala dvě knihy: Krátke listy jednému mestu a Diskrétní průvodce s podtitulem Co možná nevíte o společenském chování. Ovládá šest jazyků a volný čas si krátí poslechem hudby nebo hrou na klavír.
