Hlavní obsah

Magda Vášáryová ve Varech: Každý dobrý režisér je velice náročný

Státnicky i lidsky moudrá a zároveň nesmírně vtipná. Tak se návštěvníkům festivalu představila na čtvrteční besedě Magda Vášáryová, která na závěrečném galavečeru převezme Cenu prezidenta. Festival tak ocení její herecké výkony a zároveň připomene i umělecké propojení českých a slovenských filmařů, kteří tvořili společnou filmovou historii.

Foto: Michal Šula, Novinky

KVIFF, MFFKV, filmový festival, herečka Magda Vášáryová před hotelem Pupp

Článek

Do té se Vášáryová zapsala už jednou ze svých prvních rolí, titulní úlohou ve filmu Františka Vláčila Marketa Lazarová z roku 1967, který je považován za nejvýznamnější film české filmové historie. Film byl v roce 2011 digitálně restaurován, světová premiéra této verze se konala na 46. KVIFF.

Z dalších významných rolí připomeňme tu ve filmu Juraje Jakubiska Vtáčikovia, siroty a blázni (1969), který Vášáryová vybrala ke včerejšímu uvedení v Městském divadle. S Jakubiskem natočila ještě snímek Zbehovia a pútnici (1968) uvedený na filmovém festivalu v Benátkách.

Víckrát už s ním ale netočila, a ve Varech k tomu řekla: „On byl geniální, ale já jsem ho nesnášela. Jako každý velmi dobrý režisér byl velmi manipulativní a já jsem to nenáviděla. Na otázku, s kterým režisérem byla práce nejnáročnější, odpověděla: „To máte jedno. Ať je laskavý jako Jaromil Jireš, nebo protivný jako Jirka Menzel, každý dobrý režisér je velice náročný.“

Právě s Menzelem natočila slavné Postřižiny, které jí přinesly mimořádnou diváckou popularitu. Menzel si ji však musel pro roli rozpustilé správcové těžce vybojovat.

„Byla jsem zavedená jako ta chuděra, kterou muži vláčejí za vlasy, zabíjejí, znásilňují. Na Barrandově si nikdo neuměl představit, že bych mohla hrát Maryšku. Ani jsem ale nevěděla, jaké ho to stálo úsilí, ale když se pak vztekal, protože jsem něco neudělala tak, jak chtěl, pokaždé bědoval: „Já jsem za vás tak bojoval, a mám tady takové nemehlo.“

S Dušanem Hanákem natočila psychologické drama Tichá radosť (1985), s Jaromilem Jirešem životopisné drama o skladateli Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou (1986) a hereckou kariéru uzavřela psychologickým dramatem Súkromné životy (1990) v režii Dušana Hanáka.

Po sametové revoluci přijala ráda nabídku prezidenta Václava Havla a stala se nejdřív velvyslankyní Československa v Rakousku (1990-1993) a v letech 2000-2005 velvyslankyní Slovenské republiky v Polsku. Na svou diplomatickou kariéru zavzpomínala ráda, ale podotkla: „Jen od té doby nemusím jíst lososa. Každá večeře v diplomacii je losos. Bez chuti, se špenátem…To už nikdy!“

Besedy se zúčastnila i dcera Magdy Vášáryové a Milana Lasici, spisovatelka, scenáristka a influencerka Hana Lasicová, která o svém otci chystá dokument.

S Magdou Vášáryovou se setkají i čtenáři Novinek.cz, zítra v 10,00 bude hostem Studia Vary.

Výběr článků

Načítám