Článek
Chodila jsem Rakouskem s Havlovou svatozáří nad hlavou, řekla jste v jednom rozhovoru. Z čeho se vytvořila ona havlovská svatozář?
Za prvé - Václav Havel byl výjimečný člověk. Nemůžete být dlouho výjimečný politik, když nejste sám výjimečný jako člověk. To je důležité. Pak - on mluvil jinak. Politikům se stává, že mluví půl hodiny, hodinu, přidají nějaké to blablabla, a člověk pořád hledá a říká si - kde je nějaká myšlenka? A nenajde ji. Každý Havlův proslov byl nabitý myšlenkami, což některé lidi dokonce unavovalo.
Pak jeho životní příběh - stal se prezidentem. Po 40 letech se najednou zhmotnil svět, na který už vlastně všichni v Československu zapomněli. A jeho jméno obletělo svět. Tak i v nejposlednější rakouské vesnici věděli, kdo to je. A ta svatozář fungovala nejen v Rakousku. Já jsem ve Vídni mezi kolegy diplomaty a rakouskými politiky měla výjimečné postavení, protože všichni věděli, že mám přímý kontakt na Havla. Ne já jsem byla ta důležitá, ale pan prezident Havel.
Setkávala jste se s ním i dlouho poté, co jste opustila post ve Vídni, Československo se rozpadlo… O čem jste spolu mluvili?
Když na ty rozhovory vzpomínám - nejprve pracovní a pak hlubší o politice i o životě, tak s úsměvem, až se tetelím radostí. Je potěšení mluvit s člověkem, který je vzdělaný a má uspořádané ego. Je úžasné být ve společnosti slušného, vzdělaného a kriticky myslícího muže. Nepotřeboval se předvádět. Když se dnes dívám třeba na záznam jeho slavného vystoupení v americké Kongresu v únoru 1990, to je přesná ukázka. Václav Havel má problém zvednout hlavu, podívat se členům Kongresu do očí, je trochu nervózní. Ale všichni jsou úplně očarovaní jeho slovy, jeho myšlenkami.
Zmínila jste Havlovo kritické myšlení, to můžeme brát jako jeden z návodů, jak vnímat i dnešní svět?
Nepochybně. Dneska ho potřebujeme zvlášť, protože jestli něco ruší sociální sítě, pak to je schopnost a atraktivita kritického myšlení. Sociální sítě nepřipouští kritické myšlení. Tam platí buď černá, nebo bílá, a hotovo. Žádné pochybnosti, nic. A Havel jako klasický intelektuál se na sebe díval neustále kriticky. Mnoha lidem to lezlo na nervy a říkali: „Ty jsi prezident, nemůžeš pochybovat.“ Takhle se nechová politik, ten musí stále opakovat několik tezí, aby byl srozumitelný. A ne si psát projevy, které sice někteří ocenili, ale mnoho lidí ne. Ale to je výhoda intelektuálů, takhle posouvají svět, kritickým myšlením. A to zase leze politikům zamilovaným do svých funkcí a jejich marketérům na nervy.
Poláci měli a mají Lecha Walesu, hrdinu, držitele Nobelovy ceny. Ale ani on nepromýšlel svět jako Václav Havel. Když byla přeložena Moc bezmocných, oslovila spoustu lidí po celém světě. Havel byl úkaz.