Magda Vášáryová o vlasech, filmu i diplomacii

„Nikdy jsem filmem okouzlena nebyla. Byla jsem zásadně okouzlena literaturou a matematikou. Nic jiného mě v dětství nezajímalo. Vedly knihy z naší velké knihovny a příklady. Nikdy jsem si ani nelepila do sešitu fotografie slavných herců. Jen jsem s maminkou, která měla krásný hlas, německy zpívala šlágry tehdejší hvězdy Zarah Leanderové (1907–1981),“ zavzpomínala před začátkem letošního 60. ročníku KVIFF pro Novinky.

Vašáryová během zakončení festivalu převezme Cenu prezidenta. K její poctě byl letos v Karlových Varech uveden trezorový film Vtáčikovia, siroty a blázni režiséra Juraje Jakubiska z roku 1969. „Byl to film, který si pouštěli na Hradě celou dobu normalizace, aby se ujistili, že takovou svobodu tvorby, myšlení a fantazie už nikdy nesmí dopustit,“ poznamenala v Seznam festivalovém studiu.

Rozhovor s herečkou a bývalou diplomatkou se nevyhnul ani politice, ke které se Vašáryová vyjadřuje často.

„Namísto těch talentovaných přicházejí podprůměrní lidé. To se dělo po roce 1970 a nic z toho nezůstalo. Když si představíte, že Juraj Jakubisko, Jaromír Jireš, Evald Schorm nebo Jiří Menzel nemohli několik let pracovat. Víte, co by ještě vytvořili a jakou pečeť by zanechali na české a slovenské kultuře? O to všechno přicházíme. Křičte, protestujte. A smějte se jim, to je nejdůležitější,“ zmínila na adresu současné české i slovenské společenské atmosféry.

„Pokud jste zticha, v pátek odjedete na chalupu a říkáte si, že na to kašlete, pak sedíte kolem ohňů a předstíráte, že jste v Texasu, oni si řeknou: Vždyť vlastně souhlasí. To je báječné, tak jdeme dál,“ vyzvala Vašáryová, aby lidé politiky kontrolovali.

Jak se cítí v habsburských metropolích? Kdy se poprvé potkala s Václavem Havlem, který ji přivedl do diplomacie? A je pořád pro Čechoslováky tou Maryškou z Postřižin? I na to jsme se jí ptali v Seznam festivalovém studiu. Celý rozhovor si můžete poslechnout ve videu v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.