Článek
Studii v časopise Cell konkrétně publikoval mezinárodní tým vědců z Ostravské univerzity, amerického Harvardu a maďarské Eötvös Loránd University. Na výzkumu se podílely i další instituce.
Vědce napříč kontinenty spojila před časem otázka původu dnešních Maďarů. Tým pod vedením maďarské univerzity analyzoval DNA více než 130 lidí, kteří žili v časovém období téměř tří tisíc let: od doby bronzové až po středověk.
„Analýzy DNA probíhaly v Budapešti, Vídni, Ostravě a Bostonu a na výzkumu se podílel i věhlasný genetik David Reich z Harvardovy univerzity. Společně se jim povedlo vytvořit jednu z nejkomplexnějších genetických map východní Evropy a Eurasie v dějinách,“ uvedl popularizátor vědy a umělecké činnosti Ostravské univerzity Jiří Gregor.
K analýze vzorků využili vědci moderní genetickou metodu, která sleduje takzvané dlouhé sdílené úseky DNA (odborně IBD segmenty), tedy části genetické informace děděné bez změn po společných předcích. Tyto pomyslné genetické otisky fungují jako rodinné dědictví, které může přetrvat desítky generací. Vědci zároveň vytvořili genetickou síť příbuzenských vztahů, která propojila více než tisíc dávných jedinců napříč Eurasii.
„Zjistili jsme, že lidé, kteří žili před více než tisíci lety v oblasti Karpatské kotliny, sdíleli výrazně více těchto úseků DNA s populací karajakupovské kultury z Jižního Uralu než s jakoukoli jinou populací Eurasie. Je to, jako bychom po tisíciletích našli staré rodinné album, kde vedle Maďarů z 10. století sedí jejich příbuzní z oblasti Uralu,“ řekl za tým jeden z hlavních autorů studie Leonid Vyazov, který pracuje na Katedře biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.
Archeologický výzkum univerzit probíhal i v jihozápadní Sibiři.
Historické prameny i genetické náznaky ukazují, že před příchodem do Karpatské kotliny pobývali Maďaři krátce v oblasti zvané Etelköz, kde se mohli geneticky i kulturně promíchat s dalšími skupinami. Vědcům se v rámci studie navíc podařilo potvrdit předpoklad jazykovědců, kteří dlouhodobě poukazovali na uralský původ maďarštiny.
„V rukou teď máme genetické důkazy, které tuto hypotézu jednoznačně potvrzují. Náš objev zároveň ukazuje, jak úzce spolu souvisejí genetika, archeologie a jazykověda. Právě tyto tři disciplíny společně dokážou vyprávět příběh o pohybu a proměně celých národů. Bez nadsázky lze říci, že jde o zásadní krok ve zkoumání raně středověkých dějin střední Evropy,“ doplnil další člen týmu z Ostravské univerzity Pavel Flegontov.
Velké Maďarsko opravdu existovalo
Ve své studii vědci rovněž prokázali genetickou kontinuitu v oblasti Jižního Uralu od doby železné až po středověk. Ukázalo se, že již zmíněná karajakupovská kultura tvořila stabilní populační jádro, z něhož vycházeli nejen předkové Maďarů, ale i další eurasijské skupiny.
