Budapešť se pyšní řadou nej. Patří mezi ně metro, synagoga i zoologická zahrada

Co nabídnout má ale všem generacím, ať už lidé preferují památky, kulturu nebo odpočinek v lázních. Hlavní město Maďarska je totiž díky vývěrům termálních pramenů jedním z největších lázeňských měst na světě. A účinků zdejších koupelí využívali už naši předchůdci v dobách předřímských.

Dnes si tu turisté mohou vybrat, jestli se chtějí koupat v lázních římského nebo tureckého typu. Zvolit ale mohou i krásné neoklasicistní lázně Széchenyi se třemi venkovními a ještě vícero vnitřních bazénů. Celkem 123 budapešťských pramenů denně vychrlí víc než 70 milionů litrů vody o teplotě 26 až 76 stupňů Celsia.

Najít v Budapešti ubytování není problém. My zvolili poměrně levné apartmány v samém centru, v bývalé židovské čtvrti Erzsébetváros. Cenou za finančně výhodné ubytování byl rušný večerní až noční život, který tepal v restauracích a barech všude okolo. Apartmán však měl klimatizaci i celkem kvalitní plastová okna, které ruch částečně odfiltrovala.

Čtvrť, kde žila před druhou světovou válkou třetina zdejší židovské komunity, si dodnes udržela kouzelnou atmosféru s úzkými uličkami i výstavními činžovními domy s řadou secesních a historizujících architektonických prvků. Pouhých 600 metrů od našeho ubytování stojí jedna z největších synagog na světě. Větší je pouze v New Yorku. Velká synagoga v ulici Dohány pojme na tři tisíce věřících.

Jedním ze zdejších významným rodáků byl válečný reportér Robert Capa (1913-1954), vlastním jménem Endre Ernő Friedmann, spoluzakladatel světové agentury Magnum Photo. Jeho muzeum jsme objevili na adrese Nagymező utca 8. Capa.

Byl to mimo jiné jediný civilní fotograf, který se za druhé světové války vylodil s americkými vojáky na pláži Omaha. Dokumentoval válečné konflikty od španělské války až po první válku v Indočíně, kde také zahynul, když při fotografování pro časopis Life šlápl na minu.

Díky ubytování v centru jsme se při objevování krás Budapešti spolehli zejména na vlastní nohy, ale využili jsme i místní dopravu. Cenově výhodná se ukázala celodenní jízdenka. Neplatí pouze na pozemní lanovce Budavári Sikló na návrší s budínským hradem a vyhlídkou u Rybářské bašty.

Na lanovku si musíte koupit samostatnou, navíc pouze obousměrnou jízdenku za pět tisíc forintů (zhruba 307 korun). Vzdálenost 95 metrů ujede za pouhých 1,5 minuty. Atraktivní je zejména pro svůj historizující půvab a sklon svahu, který musí zdolat (cca 30 stupňů).

Vraťme se ale opět k metru, zejména na jeho trasu M1. To je totiž trasa původního budapeštského metra z roku 1896. Postaveno bylo hned po metru v Londýně, je tedy nejstarší v kontinentální Evropě. V délce 4,4 kilometru vede pod Andrássyho třídou a na trase se nachází jedenáct stanic. Díky malé hloubce se do nich sestupuje jen po několika schodech. Z ulice prakticky přímo na perón.

Na M1 jsme nastoupili na uzlu Deák Ferenc tér a pod zmíněnou Andrássyho třídou, která je obdobou pražské Pařížské či berlínské Unter den Linden, jsme dojeli na náměstí Hrdinů - Hősök tere, jemuž vévodí Památník Tisíciletí. Postaven byl na paměť tisíciletí obsazení Karpatské kotliny Maďary a je plný soch hrdinů a reliéfů událostí maďarské historie.

Přímo z náměstí už vstupujeme do městského parku Városliget, kde se obklopený umělým jezerem tyčí hrad Vajdahunyad, kopie hradu Hunyad, známého jako Korvínský hrad. I on byl postaven u příležitosti maďarského milénia v roce 1896, původně však pouze ze dřeva a kartonu. Už po pár letech byl ale přezděn a dnes je oblíbenou turistickou atrakcí. I díky řadě architektonických stylů, které se tu objevují. V současnosti tu sídlí například Zemědělské národní muzeum.

Nedaleko hradu stojí již zmíněné termální lázně Széchenyi, které však tentokrát míjíme a kupujeme vstupenku do budapešťské zoologické zahrady. Opět jedno budapešťské nej. Patří k nejstarším zoo na světě. Otevřena byla už roku 1866. 

Na 18 hektarech se tu chovají zvířata z celého světa a nechybí mezi nimi ani velké akvárium se žraloky. Najdeme tu také velké jezero s ptactvem, skleník, 34 metrů vysokou a dutou umělou skálu Nagyszikla nebo Sloní dům. Mnohá zvířata jsou téměř na dosah ruky, a to včetně například nosorožců.

Osídlení maďarské metropole je starobylé, lidé tu žili už v předřímských dobách. Hrad v Budě byl založen v 11. století. Ovšem největšího rozmachu, který dodnes udivuje grandiozitou a velkolepostí, se dočkal v průběhu druhé půle 19. století.

Po porážce v prusko-rakouských válkách musel rakouský císař František Josef I. konsolidovat monarchii, takže roku 1868 došlo k rakousko-uherskému vyrovnání. Získanou téměř suverenitu oslavili Maďaři velkolepou výstavbou, jejíž ambicí bylo předčít Vídeň. Snad největším dokladem je budova parlamentu na pešťském břehu Dunaje.

Monumentalitu budovy je nejlepší obdivovat z protějšího břehu nebo z paluby jedné z nesčetných lodí brázdících po Dunaji. Turisté si mohou vybrat, zda poplují ve dne, či za tmy, kdy se město rozzáří lampami.

Obě varianty mají své kouzlo. Za tmy jsou osvětleny nejen budovy, ale i mosty, které samy o sobě patří k vyhledávaným turistickým cílům. Ať už jde například o Széchenyiho řetězový most, jemuž vévodí dvojice soch lvů, nebo zelený Szabadság híd, most Svobody.