Lidové obranné jednotky (YPG)

Milice YPG (Yekîneyên Parastina Gel) jsou vojenským křídlem syrské kurdské Sjednocené demokratické strany (PYD). Milice byly založeny v roce 2004 po nepokojích v Kámišlí. Výrazněji na sebe upozornily za syrské občanské války, kdy hájily Kurdy obývaná území proti teroristům z Islámského státu a hrály klíčovou roli při porážce samozvaného chalífátu.

Na významu začaly nabývat v červenci 2012, kdy se ze severovýchodu Sýrie stáhly vládní síly, aby bránily významná syrská města na západě země proti různým skupinám vzbouřenců pokoušejících se svrhnout syrského prezidenta Bašára Asada. YPG převzaly kontrolu nad městy Kobani a Amuda na severu Sýrie v provincii Hasaka a nad Afrínem na severozápadě Sýrie nad Aleppem. Rozrostly se na osm brigád a kontrolovaly i Kámišlí a oblasti u Malikíje na severovýchodě.

Od konce roku 2012 brzdily postup Islámského státu i Fronty an-Nusra, i když značné části území ztratily.

Klíčovou bitvu svedly na přelomu let 2014 a 2015, kdy se jim podařilo ubránit před Islámským státem město Kobani na severu Sýrie při tureckých hranicích. Pomohla jim nejen Američany vedená koalice proti Islámskému státu, která jim poskytovala krytí ze vzduchu, ale také iráčtí kurdští bojovníci, tzv. pešmergové, jimž bylo umožněno do oblasti přesunout přes turecké území těžkou vojenskou techniku, kterou YPG nemají.

Milice YPG pak postupně ovládly celou Kurdy obývanou provincii Hasaka a nakonec i celý severovýchod Sýrie.

V říjnu 2015 se staly součástí šířeji založených Syrských demokratických sil zahrnujících i arabské kmenové milice a asyrské (křesťanské) jednotky. V létě 2016 osvobodily Manbidž a po dlouhých přípravách zahájily v červnu 2017 ofenzivu na hlavní město Islámského státu Rakka, kterou dobyly 17. října. V boji proti samozvanému chalífátu pokračovaly i po pádu Rakky. Na konci roku 2018 se podílely na dobytí nového hlavního města IS Hadžínu a 23. března 2019 dobyly poslední vesnici v rukou IS Baghúz.

Střeží také tábory, kde jsou drženy tisícovky bývalých členů IS.

Během syrské občanské války se YPG opakovaně střetly s tureckými silami, na začátku roku 2018 nedokázaly udržet oblast Afrínu před tureckými jednotkami a jimi podporovanou opoziční Syrskou národní armádou.

Po dobytí Tal-Abjadu v červnu 2015 obvinila Amnesty International milice YPG z etnických čistek v oblasti, protože vyháněly arabské obyvatelstvo a zabíraly jeho domy. Amnesty International obvinění zopakovala v říjnu 2015 s tím, že některé vesnice byly srovnány se zemí.

YPG mají formu lidové armády, kdy si jednotky samy vybírají své velitele. Jejich součástí je prapor zahraničních dobrovolníků, kteří působí i v jednotlivých jednotkách. Paralelně s YPG působí i jejich ženská obdoba YPJ (Yekîneyên Parastina Jin‎), která má i své velitelky. Po vzoru YPG byly zformovány i jezídské Sindžárské jednotky odporu YBS (Şengal Resistance Units, kurdsky Yekîneyên Berxwedana Şengalê‎).

YPG a YPJ mají podle vyjádření jednoho ze svých velitelů pro agenturu Reuters z října 2019 asi 40 000 příslušníků a příslušnic. Mají pouze lehkou výzbroj tvořenou puškami a kulomety nebo raketovými granátomety. Z dělostřelectva využívají jen minomety, v bojích však ukořistily několik tanků. Hlavní výzbrojí je asi čtyři sta lehkých obrněných vozidel, která dostaly v rámci pomoci při bojích s IS. Jde o IAG Guardian vyráběný ve Spojených arabských emirátech, americká vozidla Humvee a minám odolné International MaxxPro i menší Lenco BearCat. K přepravě využívají pick-upy, hlavně Toyoty Hilux.