Bahrajn

Ostrovní stát zaujímá kolem sedmi set kilometrů čtverečních v oblasti Perského zálivu. Je dokonce nejmenší zemí tohoto regionu. Rozkládá se na pásu čítajícím přibližně tři desítky ostrovů a dělí se na pět guvernorátů a dvanáct municipalit. S pevninou jej pojí 27 kilometrů dlouhý most do Saúdské Arábie.

Bahrajn je malé pouštní království, které leží při západním břehu Perského zálivu nedaleko Kataru a Saúdské Arábie. Na jeho území, které představuje více než 700 kilometrů čtverečních plochy, žije kolem 1,5 milionu obyvatel. Jeho rozloha se však stále mění kvůli budování umělých násypů. Hlavním městem je stopadesátitisícová Manama, významný je též sousední Muharrak.

Bahrajn, podobně jako jiné země z této oblasti, profituje zejména z těžby ropy. Na rozdíl od ostatních států však svou ekonomiku nepodmiňuje pouze "černým zlatem", což jej činí daleko životaschopnějším. Je považován za významné obchodní a bankovní středisko. Také je klíčovým spojencem USA, má zde základnu jejich 5. flotila.

Občané konstituční monarchie si v referendu v roce 2001, třicet let po vymanění se z nadvlády Velké Británie, odhlasovali zřízení voleného Národního shromáždění. Dvoukomorový legislativní orgán se skládá z Poradního sboru jmenovaného králem a Poslanecké sněmovny volené občany. Obě komory mají shodně po čtyřiceti členech.

Podle zahraničních pozorovatelů se od roku 2002, kdy proběhla první volba do parlamentu, v zemi rozšířila svoboda projevu a došlo k výraznému zlepšení v oblasti lidských práv. I tak ale v muslimské zemi nadále bují ostré spory mezi vládnoucími sunnity a většinovými šíty, kterých je v Bahrajnu 70 procent.

Politické nesváry mezi zástupci dvou muslimských větví jsou běžné, třebaže v zemi již od 18. století panují zástupci téže dynastie. Koncem roku 2009 navíc šíité odstartovali rozsáhlou vlnu protestů za propuštění politických vězňů. Demonstrace se přenesly až do smršti krvavých nepokojů, jež se prohnala napříč arabským světem na počátku roku 2011. V parlamentních volbách v roce 2006 získali šíité poměrně silnou pozici v Národním shromáždění.

Autokratický systém v Bahrajnu ještě více roztál v roce 2003, když se král Hámid ibn Ísa al-Chalífa nechal slyšet, že uvažuje o povolení vzniku politických stran. Jeho slova nebyla planá a od roku 2005 mohou v zemi legálně fungovat politicky orientované spolky, jež ve skutečnosti fungují jako strany.

Král je hlavní autoritou státu a členové sunnitské vládnoucí rodiny drží hlavní politické i vojenské funkce. Právě nemožnost zastávat funkce ve vojenských a bezpečnostních službách je pro bahrajnské šíity jedním z hlavních důvodů zahořklosti.

Malé ostrovní království narazilo ve třicátých letech jako jeden z prvních států Zálivu na ropu, což jej postavilo do výhodné pozice mezi okolními státy. Nabytý kapitál posloužil k rozvoji celé země, zejména v oblasti vzdělání a zdravotní péče. Nikdy však nedosáhlo takové úrovně, jako například Kuvajt nebo Saúdská Arábie.

Těžba ropy, zemního plynu a petrochemie tvoří třetinu tamního HDP. Významná je také produkce amoniaku, metanolu a hliníku. Zemědělství se na tvorbě hrubého domácího produktu podílí ani ne jedním procentem, a to především kvůli špatnému územnímu potenciálu. Naopak se daří bankovnictví a cestovnímu ruchu. Ročně do Bahrajnu přijíždí více než 5 miliónů návštěvníků.

Stát disponuje poměrně kvalitní dopravní infrastrukturou. Ta zahrnuje necelé tři tisíce kilometrů silnic včetně 400 kilometrů dálnic. Nedaleko Manamy se nachází mezinárodní letiště.

Království obývá na základě dat z roku 2018 kolem 1,5 milionu lidí. Téměř 700 tisíc obyvatel tvoří Bahrajnci, přes 800 tisíc jsou cizinci, z toho 45 procent tvoří Asiaté. Bahrajn ze své povahy bankovního a finančnického státu hostí velké množství zahraničních pracovníků.  Cizinci pocházejí zejména z ostatních arabských států nebo jižní a jihovýchodní Asie. Podíl ekonomicky činného obyvatelstva činí 44 %.

Majoritním náboženstvím je islám, jehož vyznavači se ze 70 procent hlásí k šíitské větvi. Křesťanů je zde 14 procent, hinduistů necelých deset procent.

Úředním jazykem je v Bahrajnu arabština, vzhledem k vysokému počtu cizích státních příslušníků se však v zemi často používá angličtina i další jazyky včetně asijských.