Válka v Iráku

„Pozemní boje ve válce v Zálivu v roce 1991 trvaly pět dní. Nemohu dnes říci, zda by použití síly v Iráku trvalo pět dní, pět týdnů nebo pět měsíců, ale rozhodně by to netrvalo déle," řekl v listopadu 2002 tehdejší ministr obrany USA Donald Rumsfeld. Válka trvala přes 8 let a stála životy zhruba 4500 amerických vojáků a minimálně 114 tisíc civilních obětí. Zemřelo i 269 spojeneckých vojáků, včetně Čecha, nadrotmistra Pavla Mauera.

Ještě před invazí se inspektoři OSN v čele s Hansem Blixem nedobrali důkazu o aktivních zakázaných programech a žádali více času; USA a Británie však prosazovaly, že Bagdád klame a představuje bezprostřední hrozbu. Po pádu Bagdádu prezident George W. Bush 1. května 2003 oznámil konec „hlavních bojových operací“ – symbol „Mission Accomplished“ se později stal symbolem podcenění toho, co bude válka obnášet.

Právě poválečné řízení země se ukázalo jako klíčová slabina. Následovaly roky partyzánské války, atentátů a bojů mezi frakcemi. V roce 2004 otřásl obrazem USA skandál mučení vězňů v Abú Ghrajbu. Saddám Husajn byl dopaden v prosinci 2003, odsouzen a popraven 30. prosince 2006 – ani to ale násilí nezastavilo.

První válka v Zálivu vypukla poté, co Irák Saddáma Husajna 2. srpna 1990 napadl a obsadil Kuvajt. Bagdád tvrdil, že Kuvajt „krade“ ropu a že stejně jde historicky o irácké území. Ve skutečnosti šlo o to, kde vzít na dluhy po válce s Íránem, stejně jako snahu získat ropné bohatství i přístup k pobřeží.

Rada bezpečnosti OSN invazi odsoudila, uvalila sankce a následně dala Iráku ultimátum; USA a široká koalice pak nejprve vybudovaly obranu Saúdské Arábie (Desert Shield) a po vypršení lhůty začaly 17. ledna 1991 masivní leteckou kampaň (Desert Storm) proti iráckým jednotkám v Kuvajtu a infrastruktuře v Iráku.

Po více než měsíci bombardování následovala pozemní ofenziva, která během několika dnů (konec února 1991) kuvajtské území rychle osvobodila; koalice pak zastavila postup a režim v Bagdádu nesvrhla. Jestli se jednalo o správné rozhodnutí se diskutuje v podstatě dodnes.

Válka v Iráku začala 20. března 2003 invazí vedenou USA bez mandátu OSN. Americká administrativa ji obhajovala hlavně tvrzením, že režim Saddáma Husajna má zbraně hromadného ničení – ty se ale nenašly. Rychlé vojenské vítězství, kdy režim padl během týdnů, se brzy změnilo v dlouhou a drahou okupaci, protkanou sektářským násilím.

V letech 2007–2008 pomohl dočasně zlomit spirálu násilí tzv. „surge“ (navýšení amerických sil) a změna lokálních aliancí, ale politická stabilita zůstala křehká. USA pak postupně stahovaly vojáky; poslední americké jednotky odešly na konci roku 2011.

Další zlom přišel po roce 2014: chaos v regionu a slabost iráckého státu umožnily vzestup Islámského státu, který ovládl velká území v Iráku i Sýrii. Irák nakonec v prosinci 2017 vyhlásil „konečné vítězství“ nad IS v tom smyslu, že skupina přišla o teritorium – nikoli že zmizela jako povstalecká a teroristická hrozba.

Od té doby se Irák pohybuje mezi vzrůstem a křehkostí: v letech 2019–2021 zemi otřásly masové protesty proti korupci a špatným službám, které vyústily v rezignaci premiéra Ádila Abdala Mahdího. V lednu 2020 situaci ještě zhoršil americký dronový útok u bagdádského letiště, při němž zemřel íránský generál Kásim Sulejmání; irácký parlament následně hlasoval pro krok směřující k ukončení přítomnosti zahraničních vojsk.