Sloupek Jakuba Šofara: Dvacet sedm korun

Zazvonil mi mobil. Nošení této modernity mezi stromy a mechy skrývá v sobě možná až prvek zločinného jednání, ale přece jen se člověk nechce ztratit v biotopu a taky může hned na místě identifikovat případné mykologické nesrovnalosti. Volala mi paní z finančního úřadu, že se omlouvá, že toho měli moc, ale že jsem si ve svém daňovém přiznání trochu zalumpačil. Stát má vůči mně pohledávku a je potřeba to dát do pořádku.

To ve mně samozřejmě vyvolalo hluboký pocit viny, jsem totiž státotvorný, a domluvil jsem se s ní, že to přijdu ihned vyřídit, protože bych měl všechny další dny špatné. Chci mít věci vyřízené, zajištěné. Jak napsal Husserl, hledání jistoty je základní vlastnost západní kultury. To jsem ale paní z finančáku nesdělil, jednak by si mohla myslet, že zmíněný Husserl je nějaký můj spolupachatel, jednak by pak věděla, kde je moje slabé místo.

Tak jsem se aspoň optal, jak hluboko je ta moje sekera zaťatá, jak hluboký má být ten můj pocit viny, a ona mi sdělila, značně ledabylým tónem, cifru 27 korun.

27 korun, to není jen tak. To je jasná věc, porovnatelná, představitelná, definitivní. Z toho se nedá vylhat, to je hard numero, na rozdíl od těch soft numer, jež tu v poslední době létala v mediálním povětří – 150 miliard hvízd zleva, 23 miliard hvízd zprava, 7 miliard hvízd shora… Jedna miliarda je tisíc milionů a je to velice neurčitá veličina. Je to o ničem, jak se říká, zatímco číslo 27 je o něčem. Z miliardy se nikomu hlava neroztočí, nikdo si z ní nic nedělá, z 27 je zcela určitě nutné si dělat hlavu, a ještě když to spojíme s korunami. To vám hned začnou synapse v mozku jiskřit, okamžitě víte, co se za takovou sumu dá koupit. Za 150 nebo 23 nebo 7 miliard si nic nekoupíte. Jsou to jenom taková nabubřelá, dutá slova.

Nakonec to dopadlo jako v tom starém otřepaném vtipu. Není pravda, že si Serjoža koupil nový mercedes, pravda je, že mu ukradli staré kolo Ukrajina. Akorát v opačném gardu. Když to paní z finančního úřadu ještě jednou propočetla, nebyl jsem najednou dlužníkem 27 korun, ale naopak věřitelem 15 korun. Český stát mi dluží. Oficiálně. Černé na bílém. Skvostný pocit tohle vědět. Být na koni. Vysvléknout se z viny a obléci se do bílé řízy. Stát se neposkvrněným alespoň do dalšího daňového přiznání.