Článek
Liší se přijetí Hodin z olova u nás a v zahraničí?
Liší se, a radikálně. Ale tak to bylo s každou mou knihou. A nezapomeňte na Švýcarsko, tam se Hodiny z olova dostaly i na seznam bestsellerů. Smršť recenzí pokračuje, už je nestačím sledovat. Promýšlejí román do hloubky. A ano, jedna věc je knihu napsat, druhá věc je najít někoho, kdo jí porozumí. Znovu se potvrzuje, že potřebuji širší, vzdělanější kontext.
Vnímají mě jako kontroverzní autorku, to jediné je společné tady a tam. Knihu však považují za zjevení, v němž se podařilo zachytit mentalitu Evropy i Číny, choroby naší doby.
Česká recepce byla velice povrchní, ale to ať porovnává někdo jiný. Kniha jde světem a podává mi zprávu o mentalitě jednotlivých národů. Jsem ráda, že jsem tu knihu přežila. A těším se na další perspektivy a různočtení v dalších zemích, kde Hodiny z olova postupně vyjdou.
V knize opakovaně odkazujete k Václavu Havlovi. Liší se i jeho přijetí v zahraničí a u nás?
Čeští recenzenti v souvislosti se mnou dokonce hovořili o radikálním havlismu. A to nebylo myšleno hezky. Přitom jsem se naopak bála, že mi budou vyčítat, jak jsem k Havlovi kritická. V knize není nic černobílé. Ale čeští recenzenti ukázali, že mají sami s Havlem problém.
Je považován za naivního romantika, na jeho služby pro svobodu zapomínáme. Havlovi odpůrci se považují za realistické a pragmatické. Nenávidí ho za to, že je tak oslavován v celém světě. Kdo Česko přečnívá, musí být potrestán.
Přitom Havel je vzor pro všechny bojovníky za svobodu. I v Číně vznikla po vzoru Charty 77 Charta 08. Když jsem v roce 2013 poprvé přijela do Číny, bylo možné koupit jeho dílo v Hongkongu. V Číně odpůrci režimu mizí za brutálních okolností. V Československu jsme měli lidi ve vězení, špatně se s nimi zacházelo, byli ponižováni, ale nezmizeli.
A stále existují paralely k dnešku. Když dnes slyším, že Rusové nenesou odpovědnost za Putinův režim, pak musím říci, že odpovědnost nese každý. Politická svoboda začíná tím, že většina jednotlivců, příslušníků národa, se cítí odpovědná za politiku svého státu.
Samozřejmě ne každý je odvážný. Spousta lidí má právo se bát. Hodně jsem o tom přemýšlela právě při psaní Hodin z olova. Jsou ale situace, kdy jsem si říkala, že je lepší nežít vůbec než žít beze cti. Idealismus byl přece na pražském jaru a na roku 1989 to hezké. Bylo očekávání, že spolu něco dokážeme. Navíc vědomí, že společnost musí být pestrá. Pak může bojovat se systémem, protože ten neví, co s tím.
Moc chce ovládat, šířit strach, aby nikdo nic nedělal sám a nezávisle. Chce zprostředkovat pocit, že jednotlivec je jen nepatrnou součástí stroje. Tak vzniká letargie a ta je dnes silná jak na Východě, tak na Západě.
A jsem zase u Havla. Dnes se opět šíří mnoho lží a dezinformací. Zní to banálně, ale nejtěžší je Havlův požadavek žít v pravdě. Důležité je slovo. Válka probíhá v myslích. Boj o moc je boj o moc slova. A propaganda je dnes tak snadná. V globálním informačním a komunikačním systému je boj o moc slova zároveň bojem o světovou moc.
Prožíváme obdobnou hodinu z olova, tedy chvíli, která navždy promění naše životy, nyní kvůli ruské agresi na Ukrajině? A myslíte, že i v tomto případě bude nakonec Čína hrát rozhodující roli, podobně jako ve vašem románu?
Ano, Čína rozhodně vyjde jako celosvětový vítěz. Hodinu z olova každý prožije v osobním životě. Zažívají ji ale i jednotlivé země. Samotnou mě překvapuje, jak kniha předběhla dobu. Pro poslední čtení si vybrali úryvky, které se týkají Ukrajiny. Světové totalitní velmoci chtějí arogantně určovat tvář světa. Vadí jim Evropa, vadí jim demokracie, ale samozřejmě všichni chtějí v Evropě žít. Proč asi?
Před patnácti lety začal Putin směřovat k dalšímu cíli, štěpit Evropu a založit vlastní unii pod vedením Moskvy. Stejně tak Čína má svou představu asijské unie v čele s Pekingem. Ostatní země jsou pro ně bezvýznamní trpaslíci.
Často také kritizujete redukování demokracie na byznys…
Ano, Čína nepotřebuje armádu, kupuje si svět, ve zkorumpovaných zemích jí to jde snadno. Neustále opakujeme, že Ukrajina bojuje i za nás, za naše hodnoty. Jaké to jsou? Na první pohled to vypadá, že Evropa ukázala pevnou, odhodlanou jednotu. A přesto pokračuje ve financování ruské válečné zrůdnosti a genocidy, protože si svázala ruce ruským plynem.
Teď žijeme v nové době. Pandemie a válka ukázaly, že Evropská unie se musí reformovat. Ekonomický pragmatismus nefunguje. Lidský život nelze zredukovat na stereotyp výroby a spotřeby. Měli bychom být ekonomicky nezávislí nejen na Číně a Rusku, ale také na USA. Stačí si připomenout Donalda Trumpa.
Představte si, že by se nám ve východní Evropě vedlo ekonomicky lépe. Pak bychom podle této logiky nepotřebovali revoluci 1989. Doufala jsem, že propojíme to nejlepší z východní Evropy s humanistickými hodnotami Západu a jeho zkušeností s demokracií. Ale dopadlo to naopak. Když demokracie ztrácíme, tak ne naráz, ale centimetr po centimetru, zato nepřetržitě. A to se projevuje na Východě i Západě. Musíme držet pozice, které jsme si vybojovali směrem ke svobodě. To chce v dnešní době hodně síly.
Může se vám hodit na Zboží.cz: