Hlavní obsah
J. K. Rowlingová alias Robert Galbraith. Foto: ČTK/AP

Smrtící bílá nabízí spíš čtení než detektivku

Po úspěchu Harryho Pottera, jehož život i dobrodružství nebylo možné protahovat donekonečna, se J. K. Rowlingová proměnila v Roberta Galbraitha. S tímto nedlouho po jeho zrození prozrazeným pseudonymem vytvořila literární postavu soukromého detektiva Cormorana Strikea. Nyní česky vychází čtvrtá část série s názvem Smrtící bílá (Kniha Zlín, přeložil Ladislav Šenkyřík, 710 stran).

J. K. Rowlingová alias Robert Galbraith. Foto: ČTK/AP
Smrtící bílá nabízí spíš čtení než detektivku

Reklama uvádí, že děj začíná okamžikem, kdy do Strikeovy kanceláře přijde rozrušený muž, který udává, že viděl, jak bylo zabito dítě. Stalo se to už před desetiletími. Než ho detektiv stačí vyzpovídat, muž uteče. Je to jeden z vedlejších motivů románu.

Ve skutečnosti vše začíná svatbou Strikeovy spolupracovnice Robin Ellacottové s Mathewem Cunliffem, mužem, který nelibě nese Robininu práci v detektivní kanceláři bývalého afghánského vojenského veterána. Není divu, že se o ni bojí. Nakonec obávaný vrah zvaný Rozparovač, jehož Strike zrovna dopadl, jí způsobil hlubokou ránu nožem. Nato ji Strike vyhodil z práce, protože neposlouchala jeho pokyny. Jenomže Robin si nepřeje nic jiného, než aby se mu mohla omluvit a on ji vzal zpět.

Možná i tento detail o důležitosti jednotlivých motivů je symptomatický pro chápání románu. Autorka zjevně okouzlená jiskřením mezi Cormoranem a Robin věnovala tomuto tématu velký prostor. Neshody novomanželů, kdy Mathew přehlížel a stále přehlíží Robinina přání, si tolik stránek ani nezaslouží. Jistě si ji ale zaslouží motiv sebevraždy a vraždy, který zavádí vyšetřování mezi britskou vládní smetánku.

Galbraithovi se stalo to samé, co J. K. Rowlingové v případě knihy Harry Potter a Ohnivý pohár (776 stran) a či Harry Potter a Fénixův řád (800 stran). Záliba v dialozích, které posouvají děj dál, je pro autorku tak velká, že ztrácí cit pro souměrnost. A v jeho (i jejím) případě zjevně neexistuje redaktor, jehož připomínky pro škrty slovní vaty by vzal(a) vážně. Projevuje se to například i v neustálém opakování bolesti Strikeovy amputované nohy, respektive potížemi spojenými s používáním protézy.

Ve svém poděkování píše Rowlingová, že se jí manžel ani jednou nezeptal, proč se rozhodla psát rozsáhlý, složitý román, když zároveň pracovala na divadelní hře a dvou filmových scénářích.

Nikdo jiný by touto poznámkou lépe nevysvětlil, proč ztratila smysl pro proporce svého původně krimi románu a vytvořila spíš nijak zvlášť úspěšnou směs románu psychologického, sociálního, s příznakem až politického.

Nezachrání to ani dořečení onoho zabití dítěte před desetiletími, které s celým dějem samozřejmě souvisí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků