Hlavní obsah

RECENZE: Přes prsty. Vtipy dobré, ale film ne

Zápletka snímku debutujícího režiséra a úspěšného scenáristy Petra Kolečka Přes prsty není přehnaně originální. Mezi dvě plážové volejbalistky Lindu (Petra Hřebíčková) a Pavlu (Denisa Nesvačilová), které vyhrály mistrovství republiky a chystají se na evropský šampionát, vstoupí nejdřív „biologické hodiny“ a poté vyklidněný, postarší Ruda (Jiří Langmajer). Ten si začne s Pavlou, i když si měl začít s Lindou.

RECENZE: Přes prsty. Vtipy dobré, ale film ne

Snímek se celou dobu veze na vlně lehké letní vztahové komedie. Bohužel tak moc lehké, že se nedozvíme nic zajímavého ani o prostředí plážového volejbalu, potažmo vrcholového sportu, ani o vztazích samotných. Místo toho ve filmu zaznívají stereotypní soudy o tom, jaké jsou ženy a jací muži, občas s příměsí šovinismu jako vystřiženého z devadesátek (příjemnější odkaz na tuto dekádu tvoří písničky Abraxasu a Burmy Jones).

Nevyhneme se, hlavně na začátku snímku, ani opakovaným, samoúčelným záběrům na pozadí plážových volejbalistek. Zadky jsou také častým tématem dialogů. Ostatně i obě herečky je v tiskových materiálech prohlašují za primární lákadlo pro mužské diváky a bezděčně tak přiznávají, že toho Přes prsty příliš jiného k nabídnutí nemá.

Z herců nikdo nevyniká

Film má hned několik děr, kdy jako by chybí scény, které by aspoň trochu posílily logiku chování postav – například když Pavla v jeden okamžik naštvaně vyhodí Rudu ze své ložnice (poté, co je nachytá její přítel Hynek), ale hned v následující scéně od ní dostane polibek, protože už spolu jakože chodí.

Pavla se na svého Hynka naštve ne kvůli jeho avantýrám, ale kvůli tomu, že uznává víc šestkový volejbal než „beach“, čímž se ovšem nikdy předtím netajil. A velké Rudovo tajemství se z náznaků dozvíme podstatně dřív než obě volejbalistky a finální odhalení tak postrádá potřebné grády.

Vojta Dyk ve filmu Přes prsty.

Foto: CinemArt

Od první verze scénáře do premiéry uplynuly dva roky, což je na poměry českého celovečerního filmu docela krátká doba. Nakonec Kolečko je známý svým tvůrčím chrlením, tady si ale text zasloužil více práce, když už z nějakého důvodu vznikla potřeba podobný snímek natočit.

I režii si asi měl Kolečko raději vyzkoušet nejprve v televizi. Chybí nápaditost, kulhá práce se střihem i herci. Nejenže ve filmu nikdo svým výkonem ani charismatem nevyniká, ale třeba za Vojtu Dyka jako Hynka se vyloženě stydíte.

Následkem všech těchto nedošlapů je, že s postavami nejdete, nechápete je a tím pádem s nimi ani necítíte. A to je to nejhorší, co se může v romantické komedii stát.

Jestli je film Přes prsty naopak v něčem silný, jsou to typicky kolečkovské vtípky. Většinou jsou jednorázové, nejsou zakořeněné v ději, nemají širší smysl, ale nelze se jim nesmát. Sem tam se sice Kolečko nevyhnul šustění papíru, hlavně u Langmajerovy postavy, ale smyslem pro humor, což je věc obvykle nestálá, pořád disponuje.

Jenže s každým dalším Kolečkovým projektem je zřejmější, že k sobě potřebuje silnějšího parťáka, který by jeho vtip zastřešil smysluplným celkem. Třeba jako když jeho scénáře adaptuje Jan Prušinovský (viz naposledy seriál Most!), na němž je znát, že má lidi rád a že o nich, vztazích mezi nimi a jejich prostředí dokáže i něco říct.

Přes prsty
Česko 2019, 101 min. Režie a scénář: Petr Kolečko, hrají: Petra Hřebíčková, Jiří Langmajer, Denisa Nesvačilová, Vojtěch Dyk a další

Hodnocení: 40 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků