Článek
Proč jste se stala uměleckou ředitelkou festivalu?
Na koncertech v zahraničí, kde z devadesáti procent vystupuji, potkávám zajímavé umělce a znám jejich kvalitu. Když je pak pozveme na festival, můžeme si být jisti, že jejich výkon bude kvalitní.
Jak se pod vaším vedením festival proměňuje?
Troufnu si říct, že je rok od roku úspěšnější. Poslední roky pravidelně spolupracujeme s Komorní filharmonií Pardubice a se Západočeským symfonickým orchestrem, což nám dává jistotu, že tato tělesa vždy přijdou s něčím zajímavým. V letošním roce se festival konal ve čtyřech městech a v budoucnu jej chceme rozšiřovat dál. Představujeme domácímu publiku i méně známá hudební díla či interpretační jména, stejně tak výrazné osobnosti, které dokážou do koncertních síní přitáhnout široké spektrum posluchačů. V letošním roce byla dramaturgie festivalu postavená tak, že každý koncert zohledňoval jiné hudební období.
Edita Randová na pódiu.
Minulé úterý jste vystoupila v Praze za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou Portugalce Mária Mateuse. Co vás spojilo?
V zahraničí i u nás jsme měli možnost spolupracovat už vícekrát. Potkali jsme se asi před šesti lety v Portugalsku, kde jsem s orchestrem pod jeho vedením zpívala Beethovenovu Devátou. Pozvala jsem ho na náš festival proto, že je to z mého pohledu kvalitní dirigent. To se ostatně potvrdilo. Pražský koncert měl velký úspěch u posluchačů i díky skvělé hře Komorní filharmonie Pardubice.
Ve středu 16. listopadu vystoupí v Děčíně španělský klarinetista Miquel Ángel Tamarit a japonská klavíristka Kei Hikichi. Čím bude jejich koncert zajímavý?
I tyto umělce jsem potkala během svých vystoupení v zahraničí. Připravili si několik skladeb u nás méně známého maďarského skladatele Bély Kovácse a několik dalších. Jejich koncert je situován do Děčína, neboť tamní publikum je vzdělané a ví, jak naložit s těžšími skladbami.
Co obecně soudí umělci, které jste pozvala, o českých divácích klasické hudby?
Velmi je oceňují, zvláště v posledních letech. Víte, i já měla dlouhou dobu pocit, že české publikum je chladné. Měla jsem zkušenosti z koncertů v Itálii, kde lidé jasně dávají najevo, jestli se jim vystoupení líbí, nebo ne. Klidně i na umělce bučí, pokud nejsou spokojeni.
Český divák podle mě ani dlouho nevěděl, kdy se má tleskat. V poslední době se to ale výrazně zlepšilo a na mnoha koncertech už dává najevo svůj názor nejenom intenzitou potlesku, ale třeba i pokřiky.
Kde budete v nejbližší době koncertovat vy?
Do konce letošního roku mě čekají dva koncerty v Itálii a jeden charitativní v Praze. V únoru budu v italském San Remu zpívat Beethovenovu Devátou, na což se velice těším, a v březnu odlétám na festival do Španělska. Stejně tak jsem nadšená z pozvání do opery v ruském Magnitogorsku, kde budu zpívat Maddalenu ve Verdiho Rigolettovi. To bude v dubnu. A mezitím už budeme chystat další ročník festivalu Tóny nad městy.