Hlavní obsah
The Paper Kites. Bubeník Josh Bentley uprostřed. Foto: archiv kapely

Josh Bentley z The Paper Kites: Užíváme si i výlety

Melancholickou směs indiepopu a folkového písničkářství přiveze dnes večer do pražského Rock Café australská skupina The Paper Kites. Loni své fanoušky potěšila dvěma novými alby On The Train Ride Home a On The Corner Where You Live a bubeník Josh Bentley Právu prozradil, že další se bude nahrávat už zkraje příštího roku.

The Paper Kites. Bubeník Josh Bentley uprostřed. Foto: archiv kapely
Josh Bentley z The Paper Kites: Užíváme si i výlety

Jak si s The Paper Kites užíváte třetí evropské turné?

Na některých místech, například v Moskvě, koncertujeme poprvé a vychutnáváme si setkání s dalšími fanoušky. Skvělé bylo i krátké volno v Itálii. Jeli jsme se podívat do Florencie a snědli jsme hodně pizz. Jsme moc rádi, že si kromě koncertů užíváme i výlety.

Ovšem týden, ve kterém budeme hrát v Praze, bude náročnější. Čeká nás sedm koncertů v sedmi dnech. Přesto doufám, že budeme mít chvíli na prohlídku města. Když jsme tam hráli minule, nestihli jsme to. Vracíme se do stejného klubu, ve kterém jsme hráli před třemi lety.

Vaše loňské album On the Corner Where You Live vzniklo v Connecticutu ve spolupráci s producentem Peterem Katisem, jenž získal za album Sleep Well Beast od The National cenu Grammy. Proč vás lákalo spolupracovat s ním?

Protože milujeme některá alba, na nichž v minulosti pracoval. Navíc jsme chtěli nahrávat daleko od domova. Peter má krásné studio v obrovském domě, v němž jsme mohli během nahrávání bydlet. To hrálo v našem rozhodnutí podstatnou roli. Přáli jsme se odstřihnout od známého prostředí a jet někam, kde se nebudeme muset soustředit na nic jiného než hudbu.

Ještě před vydáním alba On the Corner Where You Live jste fanoušky překvapili akustickou deskou On the Train Ride Home. Kolik práce jste na ní měl jako bubeník?

Je to pro nás trochu specifické album. Vzniklo v Melbourne a já hrál jen ve dvou skladbách. Většinu práce na desce odvedl náš zpěvák Sam, zbytek kapely se podílel příležitostně. Se Samem jsme nicméně trávili hodně času ve studiu, přinášeli jsme nápady a pomáhali mu. Jsem z výsledku nadšený, je to minimalistické pojetí naší hudby a zní krásně. Je osvěžující slyšet vlastní kapelu s odstupem, který mi tato umožňuje.

V čem spatřujete největší sílu The Paper Kites?

Vtipné je, že i když jsme písničku Bloom nahráli před deseti lety, mnoho lidí přijde na koncert hlavně kvůli ní. Funguje to tak tak, že je pro lidi jakousi branou, která je přivede k našim dalším skladbám. Ze začátku nic jiného neznají, pak přijdou na koncert a pustí se do objevování našeho dalšího repertoáru. A že už je za těch deset let výrazně bohatší. Je hezké, že už teď za sebou máme svůj příběh.

Kam by se ten příběh měl ubírat dál?

Hlavně doufám, že za dalších deset let budeme pořád spolu, stále přáteli a budeme psát další písničky. Nic víc než dál dělat práci, kterou milujeme, a nalézat fanoušky, kteří naši hudbu ocení, nepotřebujeme. Zrovna před pár dny jsme měli společnou schůzku, na které jsme se dohodli, že se začátkem roku po hlavě vrhneme do dalšího nahrávání.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků