Hlavní obsah
David Garrett necítí rozdíly mezi sály, ve kterých hraje. Foto: Christoph Köstlin

Houslista David Garrett: Mám nedostatek času, nikoli nápadů

Před čtyřmi lety v Praze vystoupil jako host koncertu České filharmonie. Již 1. října přiveze německý houslista David Garrett, vlastním jménem David Christian Bongartz, svou sólovou show do O2 areny. Chystá koncert, jenž bude průřezem posledních deseti let jeho kariéry. Posluchače čekají jak klasická díla, tak rockové a popové skladby i původní kompozice.

David Garrett necítí rozdíly mezi sály, ve kterých hraje. Foto: Christoph Köstlin
Houslista David Garrett: Mám nedostatek času, nikoli nápadů

Na turné opět vyrazíte v září. Jak trávíte léto?

Předcházelo mu dlouhé a docela vyčerpávající turné v Německu, Švýcarsku a Rakousku. Léto trávím odpočinkem, skoro nepracuji, i když samozřejmě pořád i cvičím. Nicméně bych v září rád vyrazil na turné čerstvý a ve formě, tak si dopřávám dovolenou. Strávil jsem nějaký čas ve Španělsku a dost času trávím doma v Berlíně. Prostě si užívám život, čerpám energii a střádám entuziasmus na další turné.

Jaké pro vás byly koncerty na dosavadním turné Unlimited, s nímž přijedete i do České republiky?

Náramně jsem si je užil. S tímto programem jsme vyjeli do světa poprvé a reakce byly fantastické, zdálo se mi, že si všichni koncert opravdu vychutnávají. Show jsme ve všech ohledech posunuli dál, vylepšili jsme aranže, videoprojekce, světla a vůbec celý program. Výsledek mě těší, užil jsem si každý večer. Nemůžu se dočkat, až se vydáme do dalších zemí.

David Garrett

Foto: Christoph Köstlin

O neustálé snaze posunout vaše koncerty na vyšší úroveň hovoříte často. Jak konkrétně se to v aktuálním programu projevuje?

Pro mě je samozřejmě prioritou hudba, takže první, co mi přichází na mysl, je hudební koncept koncertu. Myslím, že je mimořádně vydařený. Jsou v něm kouzelné skladby, které spolu vzájemně výtečně komunikují. Jsou propojené úvody, které byly komponovány speciálně pro toto turné. Kombinuji tentokrát klasické, popové i rockové skladby a výsledkem je program, který je zábavný, vzrušující a plný emocí.

Kromě toho jsme odvedli spoustu práce na videoprojekcích, které show doplňují. Před rokem mě oslovila skvělá společnost, se kterou jsme vytvořili úžasná videa, jež hudbu podporují. Vycházejí z toho, o čem sám sním, když skladby hraji nebo je poslouchám. Silnou stránkou turné je pro mě propojení hudby a vizuální stránky.

Turné se odehrává ve velkých sportovních arénách. Kdy jste v nich vlastně začal hrát?

Už před mnoha lety. Ale v posledních asi šesti letech jsme začali víc vyjíždět do zemí mimo Německo, Švýcarsko a Rakousko. Vyrazili jsme do dalších evropských zemí, do USA i Jižní Ameriky. A když jsme někam přijeli poprvé, logicky jsme opět začínali v menších sálech a do arén jsme se teprve postupně propracovávali.

Ty kapacity se i dnes v různých státech liší, ale mně na tom moc nesejde. Není pro mě důležité, jestli hraji pro dva nebo deset tisíc lidí. Důležité je, že se mnou na pódiu hrají přátelé, bavím se a baví se i každý jednotlivec v publiku. Jistě, je hezké, když přijde hodně lidí, ale má spokojenost se tím nezvětšuje. Závisí na tom, jestli předvedu dobrou show a publikum je spokojené.

Co když jde atmosférou o naprosto rozdílné sály? Řekněme sportovní aréna versus Rudolfinum, kde jste hrál v roce 2015 s Českou filharmonií na festivalu Dvořákova Praha.

Není v tom pro mě žádný rozdíl. Nakonec je každý den v podstatě stejný, věřím, že by mi to kolegové muzikanti potvrdili. Co se přípravy týká, ráno se člověk rozehřeje několika stupnicemi a etudami. Potom se pustíte třeba do Bacha nebo Paganiniho, abyste se ujistil, že máte v pořádku techniku. Pak si projdete těžké pasáže toho, co budete večer hrát.

Chystám se naprosto stejně, ať už mě večer čeká Brahms nebo crossover. Ostatně přechody mezi písněmi, které si skládám pro své koncerty, jsou stejně náročné jako koncert klasické hudby. A na pódiu se soustředím jen na výkon.

David Gerrett

Foto: Pedro Becera

Vzpomínáte si na ten pražský koncert?

Pamatuji si to velmi dobře, mimo jiné proto, že jsme v Praze strávili hodně času. Kromě koncertu si pamatuji obzvlášť lahodnou večeři. Kromě toho jsem tam v muzeu viděl nádherné housle a od té doby prosím mého manažera, ať je koupíme. Při příští návštěvě Prahy bych si na ně moc rád zahrál.

Současné turné je oslavou toho, co jste hrál v posledních deseti letech. Co bylo milníkem, jenž začal tuto éru?

Mé první turné s kapelou a orchestrem. Byl to pro mě začátek něčeho výjimečného, krásné hudební i osobní cesty. Jsem vděčný za to, že jsem ji prožil a měl možnost nahrávat jen to, co jsem si přál.

Během těch deseti let vzniklo deset alb a já cítím jako obrovské privilegium, že jsem měl při jejich vzniku svobodu, ať už šlo o klasiku, crossover, nebo originální skladby. Přál jsem si to oslavit se svými fanoušky i muzikanty, kteří jsou zároveň mými přáteli.

Před dvěma lety jste začal na koncertech hrát i na elektrické housle. Chováte pro ně stejnou vášeň jako pro ty klasické?

Ne. Ale chtěl bych to vysvětlit. Dovolují mi hrát některé skladby a zahrát je ještě lépe, než bych to dokázal na klasický nástroj. Je tu ale důležité ale. Klasické nástroje mají všechny barvy a odstíny. Nabízejí nekonečné možnosti, které elektrické nástroje nemají. Nicméně některým skladbám a jejich partům zase dokážou přidat něco navíc. Elektrické housle jsou pro mě jen zákusek. Hlavní chod se servíruje díky těm klasickým.

David Garrett

Foto: Elena Blednykh

Říkáte, že jste si splnil všechny své hudební sny. Stalo se vám někdy, že byste nevěděl, co podniknout dál?

Ani ne. Myslím, že jsem spíš několikrát mluvil o tom, že jsem dosáhl daleko většího úspěchu, než o kterém jsem kdy snil. Ale je velký rozdíl mezi popularitou a uměním. Kreativita se nikdy nevyčerpá, je neustále v pohybu. Neustále mám mnoho rozplánovaných projektů.

Rozhodně nemám problém, že bych nevěděl, co dál. Jen občas musím volit z velkého množství nápadů. Můj problém je spíš v nedostatku času, nikoliv nápadů.

Co vás v současné době těší?

Život v přítomnosti. Všem bych přál, aby si dokázali vychutnávat přítomný okamžik a každý den žili kreativně tady a teď. Nikoli v budoucnosti ani v minulosti. Aby dokázali z času, který máme, získat co nejvíc.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků