Hlavní obsah
Zdravotník Jan Sedláček Foto: Archiv, Právo

Zdravotník z infekčního: Nepanikaříme, ale obavy máme

Poslední tři roky ze své sedmnáctileté zdravotnické služby pracuje Jan Sedláček na infekční klinice Nemocnice na Bulovce jako staniční sestra. O pacienty nakažené Covid-19 se stará od samého začátku. Byl i u nejsmutnější premiéry, kdy koronavirus zabil prvního českého pacienta.

Zdravotník Jan Sedláček Foto: Archiv, Právo
Zdravotník z infekčního: Nepanikaříme, ale obavy máme

Je péče o pacienty s Covid-19 jiná než o napadené jinou infekcí či virem?

Péče je v podstatě stejná. Jen dodržujeme zvýšená bezpečnostní opatření, nosíme kombinézy, teď už i kukly, štít, respirátory třetí třídy a dvoje rukavice, které si po péči o jednoho pacienta cestou k druhému měním. Jinak je péče standardní, i v podávání léků, včetně antibiotické terapie a kyslíkové terapie. To my se musíme víc chránit, abychom se nenakazili a virus nerozšiřovali.

Takže se to liší například od péče o nakažené SARS?

Pacienti leží na standardních lůžkách. Nejsou v bioboxech, jako tomu bylo u SARS, MERS či eboly. U těch rozhodla WHO (Světová zdravotnická organizace, pozn. red.) o vysoce nebezpečné nákaze stupně 4. Covid-19 je v nižší, třetí kategorii. Platí tedy přísná karanténa, v pokojích i na chodbách se pohybuje pouze personál našeho oddělení.

U nás na oddělení mají pacienti maximálně kyslíkovou masku. Jde u nich o lehčí až středně těžký průběh onemocnění. Při zhoršení stavu jsou převáženi na jednotku intenzivní péče, kde jsou pro ně připravena lůžka.

Staral jste se i o pacienty s vážným průběhem nemoci?

V tuto chvíli (v pátek) tu máme třináct pacientů. Pacienti jsou spíše starší ve věku 50 a 60 let, ale máme tu i tři mladé. Ale bohužel už mám zkušenost s tím, když Covid-19 zabil. Sloužil jsem, když zemřel úplně první pacient na tuto nemoc. Nebylo to asi jiné. Vždy když vám zemře pacient, je to tragédie. K životu ale smrt prostě patří. Za 17 let praxe už jsem prostě zvyklý, že ne každého dokážeme zachránit.

Legrace skončila, když jsme viděli, co prožívají v Itálii, Španělsku a teď v Německu.

Jak snášejí průběh nemoci a hospitalizaci ti, o které se staráte? Nepropadají panice?

Nemám zkušenost, že by měli strach nebo panikařili. I když k nim chodíme zcela zahalení, rádi nás vidí. Jsou rádi, že už jsou pod lékařským dohledem. Mnozí se k nám dostali z domácí karantény po zhoršení stavu. Jak pacienti, tak my máme k dispozici mobilní psychologickou podporu, kdyby bylo potřeba.

Ani zdravotníci se nebojí, když slyší hrozivé příběhy kolegů ze zahraničí a vidí jejich ztrhané tváře otlačené od ochranných pomůcek?

Nepanikaříme. Ale obavy samozřejmě máme. A legrace skončila, když jsme viděli, co prožívají v Itálii, Španělsku a teď v Německu. Může být i hůř a jsme na to připraveni. Pomůcek máme dost. V tuto chvíli se vždy oblékám proto, abych obešel všechny pacienty. Poté si vše svlékám a respirátor rovnou vyhazuji.

Ale jsem připravený na to, že budu v tomto obleku a všech pomůckách trávit i šest nebo osm hodin denně. Třeba otlačené tváře prostě přijít mohou. Ale doufám, že u nás nedojde k takovým tragédiím jako v Itálii. V to pevně věříme. Naše zdravotnictví je přece jen na jiné úrovni.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků