Článek
Předtím, než v březnu 2020 zavedla italská vláda opatření proti šíření nemoci, zažil ještě přísnější příkazy přímo v místě, odkud se začal nový typ koronaviru šířit – ve Wu-chanu. Ve městě, které má přibližně tolik obyvatel jako celá Česká republika, strávil na studentském výměnném programu celkem pět a půl měsíce. Jen několik dní předtím, než měl Čínu opustit, tamější úřady Wu-chan izolovaly, takže Lorenzo ve městě uvázl.
Z deště pod okap
„Armáda Wu-chan zcela uzavřela a na ulicích vedoucích z města rozmístila betonové bloky. Lidé opatření brali od první chvíle velmi vážně, mnohem vážněji než v Itálii,“ vzpomíná. „Bydlel jsem na koleji kousek od univerzity a po celou dobu nás strážila bezpečnostní služba. Ven jsem mohl vyjít, jen když jsem si šel nakoupit jídlo v supermarketu.“
Lorenza nakonec 3. února spolu s padesátkou krajanů přepravil do rodné země stroj italského vojenského letectva. Po přistání v Římě ale nemohl zamířit domů – dalších sedmnáct dní strávil v karanténě v kasárnách nedaleko metropole.
Italské pláže se mění. Osobní prostor pro návštěvníky ohradí i slunečníky
Domov tak uviděl až 20. února. „Po příjezdu se na mě někteří lidé dívali jako na podezřelého, ale s tím jsem musel počítat,“ vybavuje si. Ještě téhož dne oznámily úřady výskyt viru ve městě Codogno v Lombardii a zničující epidemie zaútočila na plné obrátky. „Tehdy nic nenasvědčovalo, že by se nemoc v Itálii mohla významně šířit. Jistě, mohli jsme zavést řadu preventivních opatření, ale po bitvě je každý generál,“ poznamenává posluchač práv s touhou po kariéře v diplomacii. Současně jako novinář na volné noze píše pro různé weby o sportu a čas od času se zúčastní soutěží profesionálních hráčů počítačových her.
Zvládnout se to musí, nelze jinak
I v zemi na Apeninském poloostrově už naštěstí počet nakažených klesá a od 4. května mohou tamější obyvatelé jít opět navštívit příbuzné nebo si zacvičit, v restauracích si můžete vzít objednané jídlo s sebou domů a rozběhly i stavební práce.
Život se Di Berardinovi příliš nezměnil. „Mnozí chápou 4. květen jako den, odkdy již neplatí žádná omezení. Myslím si ale, že dělají velkou chybu,“ tvrdí. „Stejně musím být doma a učit se… Už jsem stačil navštívit příbuzné, které jsem dlouho neviděl. Jinak se ven příliš nehrnu.“
Pandemie koronaviru skončí v Itálii 12. srpna, jinde do konce roku, spočítali vědci
Na otázku, jak si poradil s tím, že sedí přilepený doma, odpovídá klidně a vyrovnaně: „Chcete vědět, jak jsem to všechno zvládl? Myslím si, že to prostě zvládnout musíme, ať už se nám to líbí, nebo ne. Přesně to si říkám od samého začátku.“