Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Profimedia.cz

Drsná zpověď zdravotnice, která odpojuje nakažené pacienty od přístrojů

Jsou příběhy, které se nevyprávějí ani neposlouchají snadno. Jedním takovým je i příběh Juanity Nittlaové, zdravotnice z londýnské nemocnice Royal Free Hospital. Součástí její práce je i odpojování nakažených lidí od přístrojů, z čehož má Nittlaová doslova noční můry. Její vyprávění zveřejnil server BBC.

Ilustrační foto Foto: Profimedia.cz
Drsná zpověď zdravotnice, která odpojuje nakažené pacienty od přístrojů

Dvaačtyřicetiletá vrchní sestra na jednotce intenzivní péče je za dobu svojí praxe zvyklá jistě na ledasco. Ale současná situace zamávala i se zkušenými zdravotníky, jakým Nittlaová bezesporu je. Praxi zdravotnice se věnuje 16 let.

Kromě neustálé obavy, že se novým koronavirem sama nakazí, bojuje žena zejména s pocitem viny. Součástí její práce je totiž odpojování beznadějných případů od přístrojů. „Někdy mám pocit, že jsem za jejich smrt zodpovědná,” připouští vrchní sestra.

Tým zdravotníků totiž musí čelit těžkým volbám, koho nechá na přístrojích, které člověka udržují při životě, koho naopak od přístrojů odpojí, a prakticky tak vynesou rozsudek smrti. Zvažuje se mnoho faktorů. Věk, zdravotní stav, průběh onemocnění, to vše musí vzít zdravotníci v potaz. Přesto někdy není na výběr, naděje na uzdravení prakticky nulová a přístroj může pomoci dalším pacientům, kteří ještě šanci mají.

Extrémní případ

Extrémní situace nastala pro vrchní sestru druhý dubnový týden. Tentokrát se nejednalo o nakaženou osobu pokročilého věku, nýbrž o zdravotní sestru, padesátnici, jejíž zdravotní stav byl natolik vážný, že již nebyla naděje na zlepšení.

Nittlaová musela zavolat dceři pacientky a seznámit ji se situací. „Snažila jsem se ji ujistit, že její matka nemá bolesti. Zeptala jsem se jí na přání její matky a další náboženské potřeby,” popsala nesmírně těžkou situaci vrchní sestra.

„Pak jsem vzala telefon, přiložila jej k uchu nemocné ženy, vypla jsem přístroje a zatáhla závěs okolo postele a posadila se vedle. Za pět minut zemřela. Její dcera ji neustále předčítala modlitby. Byla s ní až do konce,” podělila se o zdrcující případ Nittlaová.

„Společně s kolegy jsme se na chvíli zastavili. Viděli jsme ji umřít. Omyli jsme tělo a umístili ho do vaku na zesnulé. Ještě jsem jí stihla dát alespoň poslední pomazání,” uvedla zdravotnice.

Noční můry

Lůžkové oddělení jednotky intenzivní péče se v nemocnici rozšířilo z původních 34 lůžek na 60. „Normálně bývá poměr jeden pacient, jedna sestra. Teď má jedna sestra na starost třeba tři pacienty, pokud to takhle půjde dál, tak bude mít jeden zdravotník na starost šest pacientů,” poukazuje na personální nedostatek Nittlaová. Některé sestry totiž mají příznaky onemocnění a musejí zůstat v domácí izolaci.

„Před každou směnou se navzájem motivujeme, snažíme se zůstat v bezpečí, používat ochranné pomůcky a dodržovat pravidla,” říká žena, která v soukromém životě nyní prožívá nepříjemné chvíle.

„Mám noční můry, nemůžu spát, mám strach. Na konci směny musím myslet na lidi, kteří umřeli, ale snažím se vytěsnit ty myšlenky, sotva vyjdu z nemocnice,” vypráví Nittlaová, která měla sama vloni respirační problémy.

„Lidé mi říkají, že bych neměla pracovat, že bych byla ohrožená, kdybych se nakazila, ale já prostě dělám svoji práci,” dodává na závěr vrchní sestra.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků