Článek
Za 44 miliard dolarů Musk slibuje, že od teď bude Twitter oblíbený i politiky, volným prostorem absolutní svobody informací. Podle Muska je „svoboda projevu základ fungující demokracie“. S tím souhlasím.
Další jeho výrok „Twitter je digitální náměstí, na kterém se diskutuje o zásadních věcech pro budoucnost lidstva. Má obrovský potenciál“ je k zamyšlení. Jednu cestu, tu lepší, ukázal sám Musk slovy „doufám, že mí nejzavilejší kritici zůstanou, neboť to je význam svobody slova“.
V překladu to znamená, že pokud dodrží Musk své slovo, nebudou se opakovat události typu odstřižení od tweetování neboli česky cvrlikání lidí typu bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa. Ten si vycvrlikal vedení velmoci. Poté, co byl odstaven, došlo také k rozmachu takzvané „cancel culture“ neboli kultury rušení, celé názorové proudy začaly být nejen Twitterem ostrakizovány, přesunovaly se na uzavřená fóra, kde se nositelé daného názoru ještě více utvrzovali ve svých postojích v kruhu, bez jakékoliv oponentury a možnosti poměřit se s protiargumenty. A to není ani správné, ani dobré a užitečné.
Elon Musk slibuje, že to změní. Říkat se bude moci vše naprosto svobodně. Není se co divit, že už se ozvali regulátoři. Za Evropskou komisi na Twitteru zacvrlikal eurokomisař pro vnitřní trh Breton, podle nějž se i nový majitel bude muset řídit nařízeními EU. Evropský spolek slíbil patřičný dohled nad digitálním trhem. Ozval se britský premiér Johnson slovy svého mluvčího, podle nějž musí být sociální média odpovědná.
Tisková mluvčí stávajícího šéfa Bílého domu Jen Psakiová rovnou přidala, že její šéf je už dlouho znepokojený silou platforem sociálních médií. Americká demokratická senátorka Warrenová považuje Muskův poslední kšeft za nebezpečí pro demokracii, zatímco její republikánský senátorský konkurent oslavil Muskův záměr coby naději pro svobodu projevu.
Triptych doplní stížnosti aktivistů, neziskovek, nevládek. Amnesty International například tweetovala o znepokojení z rozpadu politik určených pro ochranu uživatelů. Poslední, co je podle Amnesty potřeba, je ignorování ošklivé mluvy vůči sexuálním menšinám atd. Shrnula to šikovně britská BBC zde .
Vše výše zmíněné ukazuje, že se další vývoj vyplatí sledovat, protože na něm záleží. Aby taky ne, když spousta lidí si názor tvoří na základě informací sbíraných na Twitteru. Přitom, jak už jsem říkal na začátku, ve stále se zrychlujícím provázaném světě jsou problémy stále složitější, nedají se nacpat do limitu pár desítek znaků.
Některé projevy na sítích, v nichž lidé říkají slova, která by si navzájem už z lidské slušnosti a studu neřekli do očí, dávají průchod fanatismu všeho druhu, vzbuzují nevolnost. Algoritmy upravující, co vidíme, jsou další problém. Musk slíbil zdrojové kódy otevřít a to je dobře.
Na druhou stranu, svobodná diskuse je způsob třídění argumentů. Kriminální počiny typu dětské pornografie nepatří nikam, mají se stíhat, ale možnost debaty je opravdu osvěžující a pro demokracii potřeba. Už jen proto, abychom se neuzavírali do znepřátelených táborů a měli šanci poznat i pohled jiný než vlastní a nám blízký. V konečném důsledku stejně rozhodují lidé a rozhodně nepotřebujeme, aby nám někdo informace filtroval.
Proti tzv. dezinformacím se nebojuje zákazem, protože zakázaného největší kus a zakázané nejvíce chutná, nýbrž vzděláváním. Největší problém je, že vše bude záviset na jednom člověku. Důvod, proč máme demokracii, a ne osvícenou monarchii, která je akčnější, je ten, že nikdy nevíme, zdali se monarcha nestane despotou.
Musk má teď velkou moc a je koncentrovaná v rukou jednoho člověka. Zakladatel Twitteru Jack Dorsey, který měl na začátku šest zaměstnanců, teď jich má pět tisíc, má z transakce radost, protože podle něj byl stejně Twitter vlastněný Wall Streetem. Teď tedy nebude, ale nezbývá než doufat, že se z žumpy nestane skládka odpadu.
Nejlepší by bylo, aby se místo sedění u Twitteru a podobně, lidé více setkávali, více četli, více se vzdělávali, uvědomili si, že v demokracii mají lidé právo si i o některých problémech nic nemyslet, politika se do mezilidských vztahů netahá, a státy opustily snahu chránit nás před škodlivými myšlenkami, protože je dokážeme poznat sami. Já jsem nad Twitterem zlomil hůl, radši chodím mezi lidi a případně si nejen se čtenáři píši dopisy různě dlouhé, kde si názory tříbíme jedna radost.
Částka 44 miliard dolarů je pro většinu z nás stejně nereálná, jako je nereálný celý Twitter. Naprosto reálná je ale diskuse o svobodě slova, která upadá na úbytě ve snaze jiných páchat dobro. Každý by měl mít možnost přijít se svou myšlenkou a nechat ji projít zkouškou myšlenek jiných, názory ať se mísí a lidé si udělají názor sami. Nelze se divit obavám o demokracii, protože kdybychom někomu před dvaceti lety řekli, že klíčová rozhodnutí pro budoucnost budou záležet na 180 nebo 240 znacích, pokládal by nás za blázna.