Článek
Prý mohlo jít o nuance. Jenže ty mohou připadat laikům jako slovíčkaření. V roli laiků vystupují členové české společnosti bez titulu JUDr. Mám také v poště právnický názor, že zákon byl ohnut, aby se vyhovělo mocnému Babišovi. My laici nevíme. Kdyby věc šla k soudu a tam by se to podrobně vysvětlovalo, měli bychom větší šanci porozumět.
Vlk Babiš se zatím nažral, ale koza společnost nezůstala celá. Byl jí vykousnut kus důvěry v justici. Ať už byly důvody pražských státních zástupců jakkoli formálně doložitelné, není to dobrý stav. Rozhodnutí totiž spadlo do doby, která zasmrádá, a nepomohlo k vyvětrání.
Hlavní problém není v Babišovi. Vyjadřuje ho zdánlivě tematicky odtažitý tvít zde. Dělicí čára vede mezi aktivním občanem a obyvatelem, který je zvyklý kývnout na „ty nahoře“, že si zase něco vymysleli, a zároveň se jim podrobit. Ten zatleská Babišovi a vycení zuby na ty, kteří řeknou, že je to nemorální pán. A když je obyvatel takto naladěn, přijímá za svůj obraz světa, v němž vždy existují „ti nahoře“ a on je dole a slouží. Bude-li sloužit dobře, rozhodne-li se ve prospěch mocných, dostane přilepšení nebo aspoň bude mít klid.
Naštěstí v Česku, s výjimkou obyvatel, pro které je moudrost současného prezidenta nad jejich chápání, nenajdeme tak čisté vyjádření tohoto vztahu jako například v části společnosti USA zde. Kupodivu i v Rusku opadlo opojení Vladimirem Putinem, který si musí vynucovat respekt mlácením neozbrojených demonstrantů včetně žen a seniorů. Přesto se politikům, kteří se opírají o obyvatele ve sloužící poloze, ve světě daří náramně.
Například polská strana PiS Jarosława Kaczyńského ve svém programu uvažuje – pokud vyhraje nadcházející parlamentní volby – že zreformuje právo tak, že bude možné za určitých podmínek zatýkat poslance a senátory na návrh generálního prokurátora zde. Zároveň zajišťuje svým voličům četná přilepšení a její čerstvé volební preference činí 43,4 procenta. Občanská koalice, její rival, má 21,2 procenta.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
V poslední době se mi často vybavuje starý pán, o kterém kdysi vyprávěl jako o velkém zážitku z kampaně nynější ministr Lubomír Zaorálek. Tlumočil jeho názor: „Nejlíp jsem se měl za Hitlera. Byla práce, klid, pořádek.“ Vrací se doba těchto pánů a jejich království pozemského? Třeba ne. Ale je dobré mít tento přízrak na zřeteli.