Článek
Byla to úchvatná podívaná na mraveniště, kde každý drobeček i větší kusy znali své místo, svůj úkol, svou povinnost a plnili je s elánem a bodrostí. Piráti si odškrtli úkoly prvního dne v časovém předstihu. Prostě to klapalo jako protéza Johna Silvera zde.
Množství splněných slibů a dalších plánů v exaktní podobě by jim mohl závidět i Andrej Babiš. Navíc na rozdíl od něj Piráti nemávali grafy a také nepůsobili dojmem, že celou dobu jen záměrně blábolí. Úctyhodná přehlídka techniků to byla, kteří věděli, kde šroubek utáhnout, kde jemně zakouzlit s olejničkou, kde naopak poslat stroj do šrotu a pořídit něco upgradovaného. Jediná otázka, která zůstala pro mě jako pozorovatele nezodpovězená, byla, co je to za stroj a kam jede.
Ne že by občas nezazněla povinná slova o svobodě a demokracii. Ale vůbec se neřešily dva body, bez kterých je vytyčený cíl, dostat se po dalších volbách do vlády, plácnutím do vody. Kde vzít další voliče a s kým po volbách spolupracovat. V lehkých zmínkách k bodu č. 1 zaznělo, že se musí jenom lépe vysvětlit lidem, jak báječný program Piráti mají. Zrodila se Ferjenčíkova poučka: „Každý důchodce by měl znát jednoho Piráta.“ Bod č. 2 nedospěl ani do tak platonické podoby.
Staronový předseda Ivan Bartoš poznamenal, že Piráti nejsou mimo společnost, což se projevuje i v tom, že mají její typické nedostatky. Měl pravdu. Sám připomínal zkušeného partajního byrokrata nejen jazykem, ale i obligátním obviňováním médií. Předseda sněmovního klubu Jakub Michálek šířil negativní auru mladého Miloše Zemana. Pražský primátor Zdeněk Hřib nasadil tón blazeovaného odéesáka.
Ze strojového chodu fóra se nakonec vylomila jediná věc: pavlačová debata, v níž se lid pirátský vášnivě dožadoval otevření peněženek europoslaneckých asistentů. Europoslanci marně dokolečka vysvětlovali, že je to protizákonné. Zákonů se jim zachtělo, renegátům netransparentním zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Bartoš na nějakou otázku na fóru odpověděl, že by se mu chtělo žoviálně říct, že věci jdou změnit jako prd, ale že to není tak jednoduché. Přesný postřeh. Pirátští mravenci jsou domácího původu. Nesou píli a průměrnost.