Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Klinč

Už to nevydržel ani dříve odtažitý šéf odborů Josef Středula. Po včerejší účasti na vládě řekl: „Byl jsem svědkem jednání, které mi z lidského ani věcného hlediska nedalo jistotu, že pan premiér a potažmo vláda si uvědomují, co se v Česku děje. Nejsem si jist, že nás z této situace jsou schopni vyvést.“

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

V rozhovoru pro Deník N také sdělil, že mu chování kabinetu navodilo pocit, že kde nic není, ani smrt nebere.  A k úloze Babišova vládního komparsu řekl: „Ministři se v některých situacích vůbec nevyjadřují a já nevím, co si myslí.“

Jestli má někdo připravenou poznámku, že odborář, který se jednou ocitne na jednání nejvyšší exekutivy, nemůže hned vědět, jaká je ve skutečnosti její efektivita, připomenu hodnocení členky této nejvyšší exekutivy, ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové: „To je bordel, co ten Babiš udělal. A teďkon to všichni musíme slíznout. To je debil, pardon, s prominutím.“ Myslím si, že se omlouvala tak trochu zbytečně. Černá je černá a bílá je bílá, i když se to někomu nemusí líbit.

V té části veřejného prostoru, kde se nepochybuje, že Babiš nejen je debil, ale že je tak nebezpečný debil, že je schopen zničit Česko, se teď čile debatuje, co by se mělo dít dál. V zásadě mnoho variant není. Okrajově zaznívají silácké řeči o defenestraci. Ale chtěl bych vidět ty smělce, kteří by se šli ke Strakovce prát s policií, která se v tomto případě musí postavit na obranu Ústavy.

Nehledě na to, že by to ospravedlnilo milovníky flákanců. Násilné svržení legitimní vlády je protiústavní. Babišova vláda legitimní je. Doteď má tolik příznivců, že může s odvoláním na jejich podporu být pevná v kramflecích, co se týče společenského uznání.

Dalším návrhem ve veřejném prostoru je položit vládu. Za prvé není jasné, kde by se vzala potřebná sněmovní většina pro vyslovení nedůvěry. Za druhé by případný pád této vlády odevzdal vývoj do pomstychtivostí se třesoucích rukou Miloše Zemana. Pak by tady mohli snadno být Rusové v Dukovanech, Sputnik V bez schválení EU a další lahůdky člověka Kremlu v Praze.

Lze samozřejmě vyznávat Leninovu zásadu „Nejdříve se zapojíme do rvačky, a pak se uvidí“. Anebo uznat, že odloženou a neúplnou, ale z hlediska dalšího vývoje nejméně riskantní variantou jsou říjnové volby, ve kterých by lidé řekli, koho chtějí a koho nesnášejí. Zatím platí stav, který je trefně popsán v následujícím tvítu. Klinč.

Reklama

Výběr článků

Načítám