Článek
To bylo období, kdy si Zeman jako předseda ČSSD dal za úkol co nejvíce rozšířit stranické řady. Obzvláště stál o lidi zvučných jmen. Nedávný disident Rychetský po krachu Občanského hnutí ve volbách roku 1992 zůstal bez politického přístavu. Trvalo další tři roky po soudu s Hruškou, než vstoupil do sociální demokracie, ale nakonec to byla ČSSD, o kterou se opíral na cestě za svým cílem, stanout vysoko v justiční hierarchii.
Zeman měl úplně jiný cíl a kdo dnes řekne, že ten cíl měl něco společného s dodržováním pravidel nebo paragrafů, bude za ignoranta. Pozdější premiér a prezident naopak učinil z pohrdání pravidly, nepsanými a psanými, svou obchodní značku. Dříve nebo později musela naprostá odlišnost těchto dvou cílů skončit roztržkou mezi muži, kteří je, každý ten svůj, naplňovali.
Již delší dobu je známo, že Zeman nemůže přijít Rychetskému na jméno. Jako ostatně každému, kdo Zemana veřejně kritizoval. To je osvědčený způsob, jak se dostat na obšírnou černou listinu současného prezidenta. Rychetského narůstající připomínky jsou shrnuty zde.
Kromě toho Rychetský prohlásil, že Zemanova nečinnost v době, kdy protahoval rozhodnutí o návrhu premiéra Andreje Babiše na odvolání ministra kultury Antonína Staňka, není v souladu s ústavním pořádkem. A tady jsou starší dodatky: Rychetský svého času kritizoval amnestii vyhlášenou prezidentem Václavem Klausem za její rozsah a celkovou nepřipravenost. Později prohlásil, že předseda SPD Tomio Okamura se vůbec neměl stát místopředsedou Sněmovny, protože má neonacistické veřejné názory.
Zeman přitom vystoupil na sjezdu SPD s vlídným projevem a Klause hodlá letos státně vyznamenat. Jaký postoj tedy může mít tento prezident k tomuto předsedovi Ústavního soudu? Otázka je samozřejmě řečnická.
Konflikt vyvrcholil v minulých dnech zde a zde. Spory a konflikty jsou v politice běžné a potřebné, bez nich by přestala existovat. V těchto situacích se zároveň ukáže nejen politická, ale také lidská velikost oponentů.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Zeman a Rychetský jsou si věkově blízcí. Z poslední srážky ale odešel každý jinak. Na jedné straně je velebný kmet. Na druhé domovník, který smolí posudky na každého, co ho nepozdravil u výtahu.